Český fotbal zažil jeden z nejhorších víkendů poslední doby. Vše načala v sobotu odpoledne jednadvacítka, která nezvládla olympijskou kvalifikaci, na ni plynule navázali její sedmnáctiletí kolegové a korunu všemu nasadil ten nejvyšší – v neděli odpoledne rezignoval svazový předseda Hašek.
Lvíčata očekávání nenaplnila
S velkými ambicemi odjížděla reprezentace hráčů do jednadvaceti let na mistrovství Evropy do Dánska. Kvalifikací projela jako nůž máslem, bez problémů si poradila i s baráží. Přišel ale hlavní turnaj a vše bylo rázem zapomenuto. Ukrajince mladíci ještě s vypětím všech sil zdolali, proti Španělsku už ale neměli nárok. Nůž na krku, který měli před zápasem s Anglií, se sice Chramostovi s Pekhartem ještě na poslední chvíli podařilo otupit, pak už si ale naši téměř ani neškrtli.
Zbraně, kterými se Češi pyšnili v kvalifikačních zápasech, byly ty tam. Útočná hra, kterou Lvíčata drtila soupeře ještě letos na jaře, zůstala poslušně za branami stadionu. Balkánský all-star tým hrající ve švýcarských dresech, který ve skupině neztratil ani bod a nedostal ani gól, pokračoval v podobném duchu i v semifinále. Lvíčatům se sice podařilo uzmout Švýcarům první body, na remízu se však v semifinále už nehraje. Branka pár minut před koncem prodloužení začala mezi naším fotbalem a olympiádou v Londýně budovat nepropustnou zeď. Tu mohli Češi rozbourat proti Bělorusům, ale nestalo se. Útočné snahy v prvním poločase vyšly naprázdno, část druhého dějství, zejména po Váchově červené kartě, se už proměnila v čekání na gól ve vlastní síti. To bylo vyslyšeno dvě minuty před koncem a londýnská zeď byla definitivně dokončena.
ČR – Bělorusko – 0:1 (0:0)
B: 88. Filipenko
ČK: 75. Vácha
ČR: Vaclík – Čelůstka, Suchý, Mazuch, Lecjaks (13. Kovařík) – Gecov, Dočkal, Vácha, Hořava, Hloušek (46. Kozák) –Chramosta (83. Kadlec)
Česká fotbalová veřejnost během úspěšné cesty kvalifikací vzhlížela k budoucnosti reprezentačního áčka s nadějí, že kormidla se po Michalu Bílkovi ujme právě Jakub Dovalil a s sebou si na palubu áčka vezme i řadu svých svěřenců z jednadvacítky. Dánský turnaj ale odvážné představy fanouškovské obce krapet zpražil. Češi se mohli pyšnit snad jen hrou obrany v čele s gólmanem ještě donedávna druholigového Žižkova Vaclíkem, který je po právu hodnocen nejlépe z celého kádru. Záloha místy jako by téměř nebyla. Opory, ve které se vkládaly naděje, zahrály pod své možnosti, čímž logicky trpěl i útok, který se až na zápas s Anglií neprosadil.
Že Lvíčata nejsou v ideálním rozpoložení, se ukázalo i po závěrečném utkání s Běloruskem, kdy jednadvacítka téměř jako jeden muž hodila neúspěch v závěrečném utkání na nešťastníka Váchu, který se nechal vyloučit. Ano, červená karta to byla na výsost hloupá, nicméně chyb bylo daleko více, než aby se na pranýř poslal jen liberecký fotbalista.
Jedním se ale přece jen můžeme pyšnit. Podobně jako španělským vrstevníkům, novopečeným evropským šampiónům, se i našim mladíkům podařilo navázat na výkony zkušenějších kolegů. Háček je jen v tom, že Španělé jsou v seniorské kategorii mistry světa i Evropy a předvádějí atraktivní útočný fotbal, zatímco Čechům se mistrovství světa vyhnulo obloukem, v kvalifikaci o Evropu musí spoléhat na pomoc fotbalových trpaslíků a o pohlednosti a atraktivitě jejich hry ani nemá cenu mluvit.
Sedmnáctku cvičil i Uzbekistán
Kouč výběru sedmnáctiletých Josef Csaplár na všechny strany prohlašoval, že prvořadým cílem je předvádět atraktivní fotbal. Plus pro něj jest, že ve většině utkání nedávného evropského šampionátu se to Čechům i dařilo. Díky tomu se koneckonců i dostali do Mexika na mistrovství světa, což už samo o sobě se dá nepochybně označit za velký úspěch. Tam ale opět přišlo několik tvrdých karambolů.
Ten první hned na úvod. Američané ukázali Čechům, že atraktivní fotbal ještě nemusí nutně znamenat zisk bodů. Ve zkratce to znamenalo, že naši hráli fotbal a Američané dávali branky. Gólmana Zímu, který si od příští sezóny vyzkouší italský fotbal v FC Janov, překonali hned třikrát a akcie našeho celku klesaly. Útočná hra se Čechům vyplatila až proti Novému Zélandu. Ze tří desítek střel zapadla za záda soupeřova brankáře sice jen jedna, ale tři body to přineslo. Souhra výsledků velela v závěrečném utkání porazit Uzbekistán, ale místo toho přišlo fiasko.
Výsledky sedmnáctky na mistrovství světa
ČR – USA – 0:3
ČR – Nový Zéland – 1:0
ČR – Uzbekistán – 1:2
Asijský soupeř byl od počátku utkání lepší, českou sedmnáctku přehrával především rychlostí a přímočarostí. Český divák, zvyklý z Gambrinus ligy na defenzivní fotbal, sáhodlouhé postupné útoky končící v lepším případě před vápnem soupeře, nekonečné zpětné přihrávky na vlastní polovině, jen aby se soupeřovy obranné šiky mohly v klidu zformovat, si přišel na své. Dostat se do útoku zabralo našim dlouhé vteřiny, soupeř byl před českým vápnem během okamžiku. Přes to všechno přišlo vedení Čechů po Julišem proměněné penaltě. Od té doby jsme si však už zase koledovali o gól a nadílka přišla ještě před poločasem.
Počáteční snahy o překlopení misek vah na českou stranu ovoce nepřinesly, zato na druhé straně se opět urodilo. Vrchním zahradníkem byl jeden z českých obránců, když před brankou minul uzbecký centr a soupeř pohodlně zakončil. Uzbekistánu pak už jen stačilo zalézt v osmi lidech do vápna a spoléhat na protiútoky. O překonání obranného valu se Čechům mohlo snad jen zdát, protiútokům zase statečně čelil jako sám voják v poli brankář Zíma. Úspěšně, leč prohře 1:2 už nezabránil.
Haškova rezignace šokovala veřejnost
Útěk z nerovného boje s větrnými mlýny, nebo podraz českému fotbalu? Ať už tak nebo tak, na valné hromadě Českomoravského fotbalového svazu doslova vybuchla bomba. Ivan Hašek, král českého fotbalu, zahodil svým poddaným po dvou letech korunu pod nohy a už za pár dní se bude hlásit v úplně jiném, výrazně bohatším, království až v dalekých Emirátech.
Sám Hašek měl prý o svém osudu jasno už před dvěma lety. Už tehdy věděl, že se za dva roky bude pakovat zpátky do dalekých krajin. Teď se všem omlouvá, že si to nechal pro sebe a nechal veřejnost žít v představě, že funkční období dotáhne až do konce.
Je tu ale ještě druhá verze. Boj s větrnými mlýny byl nad jeho síly. Ano, český fotbal se podařilo jakž takž finančně stabilizovat, nesporným úspěchem je kvalifikování mládežnických reprezentací na své šampionáty, v čemž jsme unikátem. Jsou tu ale i četné kaňky. Trojí verze Bohemians si i nadále vesele žije vlastním životem, korupce zřejmě i nadále roste jak houby po dešti, o čemž by mohli psát romány v Olomouci a na Střížkově, u reprezentačního áčka se po Brücknerově konci vystřídala už řada trenérů, na MS se nepostoupilo a i Haškův kamarád Bílek, ze všech stran kritizovaný, musí za naději na účast na evropském mistrovství děkovat pomoci fotbalového trpaslíka. A Hašek prý z tohoto boje raději utíká za jistotou do teplých krajů.
Těžko říct, kde je pravda. Víme zatím jen to, že v září by měl být znám nový předseda nově vytvořené Fotbalové asociace České republiky. Kdo jím bude, je zatím ve hvězdách. Žezlo od Haška může převzít třeba i starý známý František Chvalovský. Proč ne, třeba se pod jeho nadvládou zase dostaneme do finále Eura jako v šestadevadesátém…