Čapkovy Trapné povídky směřují k filozofičtějším otázkám smyslu existence

Sbírka se zvláštním názvem Trapné povídky vyšla již v letech dvacátých (1921). Trapnost spočívá v nicotnosti a banálnosti života jeho hrdinů, kteří jsou spoutáni mechanismem zvyku, a rovněž v tom, že jejich vzpoura proti tomuto mechanismu vyjde naprázdno a vše se vrátí do starých kolejí.

I Čapek se zamýšlí nad hloubkou lidské existence, Zdroj: sxc.hu

Když zaslechneme jméno Karel Čapek, snad každému utane na mysli, že jde o našeho nejvýznamnějšího spisovatele, který byl všestrannou osobností. Vynikající dramatik, výborný novinář, zajímavý filozof, ale také překladatel, malíř, režisér a fotograf, „zahradník“ i milovník zvířat. Čapek je stále čten a překládán, ovšem jak je na tom u dnešních žáků a studentů, si netroufám říct, protože stále častěji opisují povinnou četbu od svých spolužáků či z internetu. Avšak milovníkům Karla Čapka jistě neujde ani jediný nepřečtený titul. Pojďme se podívat na dílo s filozofickou hloubkou – Trapné povídky.

Hrdiny provází mnohdy horké chvilky

Osm povídek, které líčí každodenní situace, v nichž dochází v životě hlavních hrdinů k nějakým trapným situacím. Jde o rané povídky, jež však předcházejí Čapkovo noetické období. Není zde jedna jasná pravda, najdeme i více úhlů pohledu a postojů. V povídkách se odehrávají běžné věci všedního života obyčejných lidí, avšak při pečlivějším přečtení se můžeme zadumat do hloubky.

Na jednu „věc“ se můžeme dívat z různých pohledů

Z osmi povídek (Otcové, Tři, Helena, Na zámku, Peníze, Surovec, Košile a Uražený) nastíníme ve stručnosti děj třech z nich:

Čtěte také: Čapkova noetická trilogie: Jaké možnosti nabízí lidské poznání?

Helena je povídka, kde očima vypravěče sledujeme počínající přátelství s Helenou, mladou obyčejnou dívkou, která studuje snad filozofii. Má své „názory“, podle nichž myslí, nechybí ji kus pedanterie, ani vzdělání. S vypravěčem se vydávají na společné procházky a jejich okamžiky strávené v lázních pokračují i v Praze. Avšak nutno dodat, že jde o zcela přátelský vztah bez citů a vyznání lásky. Jednou při jejich společné vycházce ji vypravěč zasype svým zklamáním ze světa, tím, čím chtěl být a čím se nestal. Co chtěl udělat a co mu nevyšlo. Druhého dne ráno dostává od Heleny dopis s vyznáním lásky. Je šokován, neboť on k ní její city neopětuje. Než jí stačí odpovědět, přichází Helena k němu domů a čeká na jeho vyznání, kterého se však nedočkává. V závěru dochází k onomu trapnému okamžiku, kdy se rozcházejí a každý si jde svou cestou.

Čtěte také: Josef Čapek: Autor Stínu kapradiny sám ve stínu slavnějšího bratra

Surovec vypráví o továrníkovi Pelikánovi, jenž svůj veškerý čas tráví v práci a jeho žena Lucy se cítí doma osamocena. Jednoho dne poznává pana Ježka (Pelikánův přítel z mládí), do kterého se zamiluje. Manžel se o tom dozvídá a najednou váhá, zda se s ní má rozvést a nechat ji odejít za chudým Ježkem, či s ní zůstat a dopřávat jí i nadále luxus, na nějž je zvyklá. Po delších úvahách a rozhovoru s panem Ježkem své ženě odpouští a zakazuje jí se s ním stýkat, přestože ho Lucy miluje. Pro skutečnou lásku přichází smutný konec.

Když už ani posluhovačce nemůžete věřit

V povídce Košile zjišťuje vdovec, že ho celou dobu okrádá jeho posluhovačka. Povšimne si toho čirou náhodou, když hledá novou košili, kterou si nedávno kupoval spolu s dalším půltuctem jiných, a zjišťuje, že mu chybí také spousta věcí a památek po rodičích i manželce. Posílá proto posluhovačku vyřídit nějakou záležitost a otevírá její skříň, kde nachází své věci. Přenese si je zpět na stůl a odchází na banket, kde přemýšlí, jak se zachová. Chce ji vyhodit, ale to by si musel najít novou posluhovačku, proto se rozhodne jí odpustit. Jakmile přichází domů, očekává alespoň omluvu, avšak ona chce na hodinu opustit místo, protože se k ní zachoval jako ke zlodějce. Nevěřil jí a prohrabával její věci, uražená žena tak ponižuje nedůvěrou i jeho.

Povídky nejen o smyslu lidské existence

Trapné povídky směřují k hlubšímu, filozofičtějšímu pojetí tématu, k otázkám svobody lidského jednání, smyslu existence. Je zde dokonale zobrazována skepse nad možností poznání konfrontace různých pohledů na tutéž věc, umožňuje odkrývat mnohostrannost skutečnosti, ale současně sleduje Čapkovo přesvědčení o mnohoznačnosti pravdy (noetický skepticismus). Často se opakuje motiv tajemství, zázraku, transcendentna.

Čtěte také: Karel Čapek: Válka s mloky. Příběh, který svou nadčasovostí má co říci dodnes

Trapné povídky spolu s povídkami Boží muka patří k Čapkově rané tvorbě. Jde o povídky psané kolem první světové války, ta v nich až na výjimky není nijak reflektována, přesto mají tyto příběhy určitou předválečnou až bezčasovou atmosféru. Jsou psány čtivě, barvitě, na malém prostoru je mnoho detailů, které knihu nenarušují, ale doplňují tak celkový obraz.

Ještě dnes musím poděkovat Tobě drahý, nejdražší můj za nejkrásnější den mého života. Dal jsi mi vše, dal jsi mi lásku. Ještě včera žila jsem těžký sen to nebyl život. Dnes stojím u okna s rozepjatou náručí jsi to Ty jsi to Ty za kým ji rozpínám, nejdražší jsi to Ty? Vím, jsem šílená snad v nejbližší chvíli budu litovat, co jsem Ti napsala. Hrozně spěchám říci vše než přijde ta chvíle lítosti, neboť chci raději litovat než neříci to. Líbám Tě líbám Tě drahý můj, neptej semne po ničem neboť nevím co se se mnou děje! Ne to nebyl život, hrozný byl můj sen miláčku Díky díky jsem Tvá a nechci mít nic, co není Tvé Ježíši nezlom mne abych mohla vše říci. Chtěla bych obejmout Tvé nohy, celým tělem se ponížit protože jsem tak Tvá že už nemohu jinak Nes mne miláčku nemám vlády, hlavu dám na Tvé rameno a Ty mne líbáš ukrutný nevíš že mne ještě nikdo nelíbal. Ach kdybych byla s Tebou Helena.

Zdroj: GALÍK, Josef: Panorama české literatury. Olomouc: Rubico 1994