Hordubal, Povětroň a Obyčejný život. Tyto romány Karla Čapka známe jako tzv. noetickou trilogii. Nespojuje je však hlavní postava, ani děj, ani prostředí, nýbrž noetická problematika. Svou trilogií vytvořil Čapek typ moderní, filosofické prózy.
Ilustrační foto, Zdroj: Topzine,cz, Koláž: Marián Luha
Noetická trilogie – tři romány napsány ve velice krátkém časovém odstupu, znamenaly v Čapkově tvorbě jistý zlom. Vždyť první z románů, Hordubal, byl autorovou první rozsáhlejší prózou s jiným, než fantastickým námětem. Na cestě k noetické trilogii je autorova filosofie, zejména jemu blízký pragmatismus a relativismus.
Filosofie v díle i v životě
Karel Čapek vystudoval filosofii a estetiku na Karlově univerzitě. A právě zde absolvoval sérii přednášek dr. Edvarda Beneše o americkém pragmatismu, který v Čapkovi vzbudí veliký zájem a stane se mu velmi blízkým. Přijal základní myšlenky této filosofie a prakticky celý život z nich čerpal. Pragmatismu věnoval seminární práci s názvem Pragmatismus čili Filosofie praktického života, kterou vydal v roce 1918. 29. listopadu 1915 je Karel Čapek slavnostně jmenován doktorem filosofie.
Ilustrační foto, Zdroj: Topzine.cz, koláž: Marián Luha
Jednotlivé otázky a úvahy týkající se možností a způsobů lidského poznání, najdeme v mnohých Čapkových povídkách, fejetonech, sloupcích, apokryfech,dramatech i románech. V noetické trilogii jsou však otázky o možnostech a hranicích lidského poznání položeny přímo do centra pozornosti a proto tato trilogie mezi ostatními díly vyniká.
Hordubal, Povětroň a Obyčejný život
Není jisté, zdali autor romány koncipoval jako trilogii už od začátku. Za noetickou trilogii je sám označil v doslovu Obyčejného života, kde také nalezneme částečný výklad a směr, kterým by se měly interpretace těchto děl ubírat. Román Hordubal vypráví zejména o člověku jako jedinci. O tom, jak velmi těžko lze pochopit lidskou podstatu a jak málo stačí k tomu, aby se výjimečnost a jedinečnost člověka přeměnila v jakousi rutinu a smysl jeho života vyplynul kamsi do ztracena. Čapek nás zde nabádá, abychom se snažili poznávat člověka spravedlivěji, a neunikla nám tak jeho vnitřní podstata.
Ilustrační foto, Zdroj: Topzine.cz, Koláž: Marián Luha
V Povětroni zase poukazuje na to, nakolik se poznání lidí a světa odvíjí od našich vlastních povah a zkušeností. Právě proto nechává vyprávět příběh neznámého letce třemi různými osobami. V poslední části, Obyčejném životě, se setkáváme s jednou, na první pohled bezvýznamnou osobou, která však postupným odkrýváním své minulosti objevuje mnoho neobyčejného. Zejména ve svém nitru, ve kterém bezejmenný hrdina objevuje hned několik různých osobností, díky nimž dokáže pochopit a porozumět ostatním.
Třemi odlišnými způsoby se nám Karel Čapek ve své trilogii pokouší vysvětlit, jak člověk poznává svět okolo sebe. Několikeré nazírání na jednu událost je právě jedním ze základů relativismu. Absolutní pravda neexistuje, ať ji hledáme sebevíc. Vždy zkrátka záleží na úhlu pohledu. Noetickou trilogií Karel Čapek dokázal, jakým je výborným vypravěčem a mistrem originální a důmyslné kompozice.
„Cokoliv, nač se díváme, je ta věc a zároveň něco z nás, něco našeho a osobního; naše poznání světa a lidí je cosi jako naše zpověď.“
Karel Čapek
