9 fotek 
Styl bratří Coenů je dnes už pojmem nejen u zasvěcených filmařů, ale dokonce ho zná už i početná skupina laiků. Během posledních let jména Ethan a Joel Coenovi zdomácněla především díky snímkům Big Lebowski nebo Fargo.
Ethan a Joel Coenovi, Zdroj: minnpost.com
Ne že by bráchové dělali standardní filmy, na které se chodí do bijáku s miskou popcornu a velkou colou, ale i přes svůj lehce brutální smysl pro humor a vypjaté drama se dokázali zavděčit docela široké veřejnosti, a přitom stále neztratit punc originality ani charakter. Ale možná za to všechno může jen jejich rodná Minneapolis.
Jasně rozdělené funkce
Na režisérskou stoličku většinou usedá Joel, Ethan projekty zajišťuje jako producent pod pseudonymem Roderick Jaynes. Za rozvržením jejich filmařských postů nejspíš stojí fakt, že Joel vystudoval New York University of Film School, zatímco Ethan se dal na filosofii na Princetonu. Celá filmařská historie bratrů Coenových ale začíná mnohem dřív, kdy už jako děti natočili v Minneapolis amatérský film Super 8. Po studiích se podílel Joel jako scenárista na béčkovém hororu Sama Raimiho Evil Dead z roku 1982.
Zbytečná krutost, Zdroj: moviemaker.com
Skutečným debutem, pod kterým byli sourozenci podepsaní, byl snímek Zbytečná krutost (Blood Simple, 1984). Ač prvotina, už nese jasný cejch jejich unikátní tvorby. Navíc hned z kraje do hlavní role obsadili Frances McDormand, Joelovu pozdější životní partnerku, která je další zažitou značkou coenovek. Reakce diváků jsou sice rozporuplné, ale často ho zařazují mezi top 3 z tvorby Coenů.
Následuje trochu netypická komedie Zmatky v Arizoně (Raising Arizona, 1987) s lehce pohádkovou atmosférou a úžasně ujetými charaktery, která si získala popularitu u široké škály diváků.
Millerova křižovatka, Zdroj:thecia.com.au
Ve snímku Millerova křižovatka (Miller’s Crossing, 1990) už ale opět přitlačili na pilu a krev teče proudem. Jejich odpovědí na vlnu mob movies je gangsterka těžící ze 30. let, která je zároveň prvním filmem, kde se vyskytují další postavy signifikantní pro tvorbu bratří Coenů, tedy John Turturro a Steve Buscemi. Film udeří stylovou dikcí, tvrďáckými dialogy, ale i ironií a nadsázkou. Dalším filmem je Barton Fink (1991) s Johnem Turturro v hlavní roli, kde se prozměnu posuneme do Hollywoodu 40. let. Snímek sice nese trochu té lynchovské aury, kterou ale odlehčuje všudypřítomný černý humor.
Snímek Záskok (The Hudsucker Proxy, 1994) zas prozměnu připomíná něco z Burtonovy tvorby, je odlehčený, ovšem trochu postrádá švih.
Fargo, Zdroj: independentcritics.com
Dva vrcholy kariéry
Konečně přichází vysoce ceněný film Fargo (1996), kde bratři Coenovi zašli ve své brutalitě až k pomyslné tenké linii, která dělí thriller od hororu. Drsná scenérie a všudypřítomná bezútěšnost zimní Minnesoty dobarvuje celkový dojem i pointu filmu. Kuriozitou je, že Steve Buscemi je ve většině coenovek zabit. A čím větší roli má, tím menší kousky z něj zbydou. Role ve Fargu je mu prý psaná přímo na tělo. Co má největší potenciál diváka zaujmout? Film se celou dobu ubírá směrem, který si nikdo nepřeje. Fargo se ten rok postaralo o celkem sedm nominací na filmové ceny, z čehož vyhrálo cenu za nejlepší původní scénář a nejlepší herečku (pro Frances McDormand).
Big Lebowski, Zdroj: driftlessareareview.files.wordpress.com
O dva roky později natočili další vyhlášený kousek, a to komedii Big Lebowski (1998), která – ač její natočení netrvalo ani tři měsíce – se bratrům Coenovým postarala o značný nárust popularity. Valná většina fanoušků pokládá tento počin za vrchol coenovské tvorby. Slovo fuck v různých obměnách zazní ve filmu 281 krát. I to může být důvod, proč si nenechat ujít Big Dudea Lebowskiho.
Přichází 21. století a parodie
Následuje variace na Homérovu Odysseu Bratříčku, kde jsi? (O Brother, Where Art Thou?, 2000), která je tak trochu parodií na zavedená hollywoodská schémata. A co konkrétně se vám má postarat o celovečerní zábavu? Atmosféra, barevné filtry, jedinečná kamera, hity 30. let a plno komediálních momentek v čele s Georgem Clooneym.
Muž, který nebyl, Zdroj: ia.media-imdb.com
Coeni ale odpovídají i na film noir, a to černobílým snímkem Muž, který nebyl (The Man, Who Wasn’t There, 2001) s Billym Bobem Thorntonem v hlavní roli. Upoutá tím, že děj se nedrží předvídatelných schémat a diváka vtáhne natolik, že mu nedovolí vydechnout. Diagnóza lidské bezvýznamnosti a umístěnosti je možná trochu skličující, ale stejně to chcete zažít znovu.
Tahle země není pro starý, Zdroj: premiermoviereviews.com
V roce 2007 si režisérskou stoličku konečně vyzkoušel i Ethan Coen a natočil film Tahle země není pro starý (No Country for Old Men) podle stejnojmenného románu Cormaca McCarthyho. Tichý, drsný a stylový thriller, který vám nažene husí kůži. Tahle země není pro starý dostal Oscara za nejlepší film v roce 2007.
Jejich poslední filmy využívají jak populární tváře Brada Pitta, tak až možná příliš absurdního humoru. Po přečtení spalte (Burn After Reading, 2008) je plný násilí, do krajnosti vedeného sarkasmu a krvavých fórů. A Serious Man, nominovaný na Oscara za nejlepší film, zase zobrazuje nejtemnější mozková zákoutí těchto dvou autorů, o nichž si díky zhlédnutí budete už skutečně myslet, že jsou psychopati.
Jeho brácha má prima bráchu
Joel žije šťastně s Frances McDormand a jejich adoptovaným synem z Paraguaye Pedrem. Ethan žije šťastně s filmovou střihačkou Tricií Cooke. Člověku se až nechce věřit, že někdo, kdo dokáže udělat z lidské smrti nejvtipnější věc na světě, má normální život. No, to štěstí jim můžeme jen závidět.
Typické znaky coenovských filmů:
1. Složité dialogy: jejich postavy se strašně rády hádají, překřikují, mluví rychle, nesrozumitelně a sem tam s nějakým přízvukem. Titulky nutností!
2. Vykreslení Ameriky: tak, jak ji neznáme. Ku-Klux-Klan, mrazivý a prázdný sever USA, intrikářská a absurdní CIA. To všechno je jejich vlast a oni vám ji rádi představí.
3. Prachy: ano, jsou zhoubou lidstva, ne, nejsou zdrojem štěstí… V Big Lebowskim jde o kufřík plný peněz, v Po přečtení spalte o nákladnou plastickou operaci… A Tahle země rozhodně není pro chudý.
4. Nostalgie: ať už jde o folkovou a country hudbu v soudtracku, nebo o gospelové sekvence v samotném filmu, pouhá hudba jim stačí k dokreslení atmosféry. K tomu si přidejte A Serious Mana o židovském teenagerovi (narážka na jejich dětství) a máte sem tam i nějakou tu melancholii a slzičky.
5. Násilí: pokud jste útlocitní a nesnesete pohled na nějaké to bebíčko, Coeni vás nebudou mít rádi. Kde jinde totiž uvidíte chlápka, jak cpe jinýho chlápka do drtičky na dřevo?
