Pěna dní je nejslavnějším románem Borise Viana. Poprvé vyšla roku 1947, českému čtenářstvu se dostala do rukou až v roce 1967. Vian v ní vykresluje snový svět, ve kterém se nelze ničemu divit.
Forma příběhu románu Pěna dní je změtí surrealistických obrazů a absurdity. Vyprávění však není zcela odtržené od reality, naopak – Vian zde kritizuje současný stav společnosti, snaží se proti ní vymezit a s nadsázkou upozorňuje na její nešvary.
Boris Vian (1920-1959) byl francouzský spisovatel, novinář a hudebník. Upozornil na sebe hned svým prvním kontroverzním románem Naplivu na vaše hroby, u kterého zprvu nepřiznal své autorství. V jeho díle se objevují prvky existencialismu a surrealismu, typická je absurdita a ironie. Spojuje motivy úzkosti, bezmoci a nadpozemské lásky. Kromě Pěny dní je autorem románů Srdcerváč, Podzim v Pekingu a Červená tráva.
Hlavním motivem příběhu je vztah mladíka Colina s křehkou dívkou Chloé. V Colinově postavě se promítly autobiografické prvky, má společné rysy s Vianem. Je mu teprve dvacet dva let, přesto si žije na vysoké noze. Nemusí pracovat, má vlastního kuchaře Nicolase a volný čas tráví nejčastěji s přítelem Chickem. Ten má na rozdíl od Colina neustálé finanční potíže, což mu ovšem nebrání ve fanatickém nakupování všech spisů Jeana-Sola Partera (narážka na existencialistického filosofa Jeana-Paula Sartra).
Dvě slunce, hopsatrot či pianocktail
Prostřednictvím této parafráze postavy známého filosofa se Vian vysmívá postavám pseudointelektuálů. Colinův dům mimo jiné obývají také domácí myšky, které se o něj starají. Za okny svítí dvě slunce, Colin si míchá nápoje podle hudby v zázračném pianocktailu, voda z vany se odpouští přímo na jídelní stůl nájemníka bydlícího pod Colinem.
Jak je vidět z uvedených příkladů, Pěna dní má kromě dějové složky velmi netypickou formu, je plná slovních hříček, podobenství a metafor. Surreálné prvky provázejí celý příběh. Colinův svět vyplňuje také spousta absurdních věcí. Například na kluzišti, kam jde s Chloé na romantickou schůzku, přijde během bruslení o život několik lidí, jejichž rozřezaná těla jsou vzápětí odklizena, a ostatní bruslí dál, jako by se nic nestalo.
Štěstí Colina a Chloé zničí obyčejný leknín
Ironicky působí i různé poznámky týkající se povolání jednotlivých postav. Například Chick je inženýr, ale jeho podřízení vydělávají víc než on. Kuchař Nicholas je považován za génia, naproti tomu jeho příbuzný je profesorem matematiky na univerzitě a jeho rodina se za něj stydí.
Na začátku knihy se Colin rozhodne, že by se chtěl zamilovat. Závidí totiž Chickovi jeho přítelkyni Alise, která je neteří Nicholase. Vzápětí se mu jeho přání vyplní. Na narozeninové oslavě dívky Isis potkává krásnou Chloé.
Shodou okolností předtím poslouchal skladbu Chloé od Duka Elingtona, na kterou ho kuchař Nicholas učil tančit hopsatrot, zvláštní druh tance. Nemůže na Chloé přestat myslet. Jako zázrakem najde druhý den v koláči pozvání na schůzku s ní.
Netrvá to dlouho a Colin s Chloé se vezmou. Protože Colin přeje stejné štěstí i Chickovi, půjčí mu značný obnos peněz, aby mohl požádat Isis o ruku. Na svatební cestě se však Chloé nachladí. Její stav se neustále zhoršuje. Během lékařského vyšetření se přijde na to, že jí v levé plíci vyrostl leknín. Léčba je velmi nákladná a Colina téměř zruinuje. Musí propustit i kuchaře Nicholase, který kvůli trápení a strachu o Chloé zestárl o několik desítek let.
Reflexe nešvarů současné společnosti
Zatímco první polovina knihy líčí bezstarostný život lehkovážného mladíka, který má štěstí ve všem, druhá kontrastně ukazuje pomíjivost štěstí a líčí jeho tragický konec. Životní krizi Colina a Chloé ilustruje i proměna jejich bytu. Začíná se zmenšovat a zatemňovat, nakonec se do něj nevejdou ani domácí myšky. Chloé se na chvíli uzdraví, ale leknín se brzy vrátí.
Neštěstí postihne i Chicka a Isis. Chick fanaticky propadne osobnosti Jeana-Sol Partera. Nakupuje vše, co s ním souvisí. Isis je nešťastná, ví, že takhle spolu žít nemůžou. Nejprve v kavárně vyhledá Partera a přemlouvá ho, aby už nic nepsal.
Když jí nevyhoví, zabije ho. V šílenství zapálí všechna knihkupectví v okolí, ve kterých prodávají jeho díla. Sama přijde během požáru o život. Stejně končí i Chick, kterého zabijí vymahači daní.
Isis zabíjí filozofa Partera a zapaluje knihkupectví. Zdroj: sxc.hu
Nakonec přes veškerou Colinovu snahu a péči umírá i Chloé. Colin je na mizině, nemá možnost zajistit jí důstojný pohřeb. Protože církevním hodnostářům nemůže zaplatit, památku na Chloé zhanobí během potupného obřadu a nakonec hodí její tělo do řeky.
Pěna dní ve filmové i divadelní adaptaci
Vian zde kritizuje konzumní společnost založenou na neustálé produkci a spotřebě, v níž je hodnota člověka určena jeho finanční situací. Na konci knihy umírá i poslední domácí myška, která nemůže snést pohled na Colinovo neštěstí. Absurdita je završena ve chvíli, kdy přemluví kočku, aby jí ukousla hlavu.
Vianův originální příběh Pěna dní inspiroval ke stejnojmennému filmovému zpracování režiséra Michela Gondryho. Hlavní role ztvárnili Romain Duris a Audrey Tautou. Ještě dříve než vznikl film, byla Pěna dní převedena do divadelní podoby režisérem Jiřím Havelkou. Jevištní inscenaci je možné shlédnout v divadle La Fabrika.
