Roky očekávání se tuzemským fandům amerických System of a Down přece jen vyplatily. Kapela po neuvěřitelných patnácti letech poprvé zahraje v Praze v pozici headlinera, a to na festivalu Aerodrome 14. srpna na pražském Výstavišti. Připomeňme si jejich nejlepší songy, které by na playlistu rozhodně neměli opomenout.
SOAD i jejich fanoušci sice stárnou, ale síla jejích písniček nikoliv. Zdroj: VIS-A-VIS PRODUTICTON
Sugar
Vůbec první singl z debutové a zároveň eponymní desky System of a Down, která se díky svým kvalitám dostala až do knihy 1001 Albums You Must Hear Before You Die. Čistě hudebně založení posluchači ocení chytlavý rytmus v mezihrách, zatímco ti hloubavější zase text, který zaobaleně varuje před násilím obecně.
War?
Repertoár z dob začátků SOAD vítají fanoušci stále s povděkem a právě War? je toho důkazem. Přestože současná koncertní podoba songu je svojí vyzrálostí na hony vzdálená značně syrové verzi z roku 1998, pořád jde o záležitost, která má – jak se říká – koule.
Chop Suey!
Přesun do roku 2001 k albu Toxicity, které je doslova natřískané těmi nejlepšími hity (Needles a Deer Dance počínaje a Forest či právě Chop Suey konče). Pokud nepatříte mezi zručné angličtináře, nemá smysl se učit text, jelikož Serj Tankian ho ze sebe sype takovou kadencí, že se chytne jen málokdo. Závěrečná tklivá sloka, která však celému songu dodá tu pravou šťávu, už za námahu stojí.
Psycho
Holky a kokain. Jedna neřest střídá druhou jak na běžícím pásu a než se pomyslný hrdina tohohle songu naděje, začne z toho šílet. Stejným způsobem jako fanoušci, kteří při každém z koncertů na píseň čekají jako na svoji dávku od dealera a když ji dostanou, nejsou k zastavení. Ne tak pro její dynamiku, ale spíš díky závěrečnému sólíčku v podání Darona Malakiana, díky kterému song vygraduje v nefalšované psycho.
Aerials
Track o anténách by sice mohl mít nějaký skrytý význam (u SOAD by ostatně vůbec nebylo divu), Daron Malakian ale při jeho uvádění s oblibou říká, že je naprosto o ničem, budeme mu tedy věřit. Považujte ho tudíž za klidný melancholický relax, během nějž můžete mávat rukama ze strany na stranu, ubalit si cigaretu, odskočit na pivko anebo cokoliv dalšího, co vás jen napadne.
Cigaro
Skok do roku 2005 k předposlednímu albu s názvem Mezmerize. Komerční úspěch výše zmíněného Toxicity sice trumfnout nedokázalo, zato ale překvapilo o něco odlehčenější tematikou, čehož je Cigaro jasným důkazem. Ti prozíravější si samozřejmě domyslí, že verš My Cock Is Much Bigger Than Yours nebude znamenat jen potřebu pochlubit se velikostí vlastního nádobíčka, leckdo upjatější si to tak ale vyložit nemusí. A v tom je ta švanda.
B.Y.O.B.
Antimilitarismus SOAD nikdy nebyl cizí a v B.Y.O.B. (iniciály tvoří spojení Bring Your Own Bombs) je to znát snad nejvíc. Hlavně během koncertu. Když člověk sleduje publikum, které se v závěru songu spolu se Serjem Tankianem pohoršuje nad absurditou války a omezeností těch, kteří jí řídí, přidat se ke skandování otázky Why They Always Send the Poor je zkrátka povinnost.
Hypnotize
A je tu finále. Alespoň co se diskografie týče.
Deska Hypnotize vyšla stejně jako její předchůdkyně v roce 2005, avšak čelila daleko intenzivnější kritice ze strany těch, pro které byli SOAD srdcovkou díky jejich přímočaré chaotičnosti. Všechny písničky měly totiž daleko ucelenější podobu, a zněly tudíž i vyrovnaněji (jazykem oněch kritiků takříkajíc zpopovatěly).
I navzdory tomu se ale album těšilo (a dodnes těší) velké oblibě. Zejména pak stejnojmenný singl se postupem času stal hymnou, která na žádném koncertě nemůže chybět.
Lonely Day
Pokoušet se rozkódovat význam tohohle dojáku je zbytečné, protože už jeho název víc než jasně napovídá, o čem že to asi bude pojednávat. Pakliže v Praze zazní, neopomeňte si do příručních zavazadel přibalit kapesníčky. I na slzy může dojít.
Kill Rock N‘ Roll
Přestože se v refrénu objevuje slůvko zemřít, pochmurnost z něj rozhodně nečiší. A to je dobře, protože představa, že by se povedlo vymýtit rock n‘ roll je vážně deprimující. Ani SOAD se ho tímhle songem nepodařilo zničit a tudíž se může společně třeba s punkem dál držet svého těžce vydobytého místa na poli toho všeho, čemu se dneska říká hudba. Sice zuby nehty, ale přece.
A máme tu finiš. Následující týden bude mnohým z nás připadat, jako věčnost, ale čekání si můžete krátit třeba poslechem výše uvedených songů, anebo vymýšlením, který z nich byste vy sami na svůj osobní playlist taky zařadili. Zábava je to ostatně docela naplňující.
Tak ahoj na Výstavišti!
