Bivoj Běsobijce a Válečník – České báje ještě nikdy nebyly tak zábavné, krvavé a čtivé
Lukáš Vaníček
27. 11. 2009
Alois Jirásek by zaplakal, kdyby viděl, co se s českými dějinami děje v knihách Juraje Červenáka. Tento dnes již bohužel zahraniční autor se po svém čtyřdílném eposu o Černokněžníkovi Roganovi a trilogii o Bohatýrovi Iljovi Muromcovi zaměřil na jednu z vysloveně českých bájí a pověstí – na Bivoje.
Román z ryze českého prostředí vyšel rozdělen velice netradičně, protože oproti jiným tri- a vícelogiím jsou dva svazky něco velice neobvyklého. Čtenáři si už prostě zvykli, že pokud román nemá jeden díl, automaticky budou následovat dva další, takže veliký klad této sérii přináší už jenom fakt, že po dočtení prvního dílu není nutné čekat půl a více roku, než vyjde díl závěrečný.
První díl – Bivoj Běsobijce vyšel již v roce 2008 a jeho inspirací je především stará báje o hrdinném Strošovci Bivojovi, který ulovil divokého kance a donesl jej na Vyšehrad k nohám kněžny Libuše. Poprvé se zde setkáváme s ústředním hrdinou celé série a dalšími hlavními postavami, které každý čtenář zná ještě ze školy. Trojice sester Kazi, Teta a Libuše jsou magií obdařené vědmy, není to vůbec nic divného, protože české kotlině stále vládnou staří bohové a magie. Žrecové a vědmy vládnou úžasnými silami a tam, kde nevládne člověk, se stále volně prohání mnoho neuvěřitelných tvorů rusalkami počínaje, obrovským, nezničitelným kancem konče. Navíc se do České země připletou krutí Zličané, kteří celý první díl jenom utlačují a zabíjejí Čechy vyháněné ze svých sídel.
Červenák v této knize neváhal a pobil většinu vladyků, čímž se celý Bivoj nese v duchu silné beznaděje a strádání. Neustálý útěk a marná obrana před mnohem silnějším nepřítelem dokážou čtenářem pohnout, aby fandil uprchlíkům a nenáviděl nepřátele. Konec knihy se nese v duchu přímo luxusního souboje mezi hlavními hrdiny a autor tak adekvátně uzavřel první díl a nechal si dobře otevřenou cestu pro závěrečnou část. Díky tomu, že série má pouze dva svazky, nemusel vymýšlet předělový román, kde by své hrdiny sice táhnul po napínavém dobrodružství, ale stejně by si tak pouze připravoval půdu pro ztečný díl. Zde tedy tento problém odpadá a už na posledních stránkách Bivoje Běsobijce je cítit atmosféra druhého dílu.
Bivoj Válečník vyšel ještě v témže roce. V této knize částečně doznívá putování započaté v předchozím díle, ale velkou část knihy autor moudře věnoval povinné části každé správné fantasy ságy – závěrečné bitvě. Celý román přímo směřuje právě k tomuto okamžiku, na kterém se vyřádil s gustem autora zkušeného a protřelého. Sice se vše děje v rámci obecného podvědomí, jak to asi bude probíhat, ale napětí a atmosféra ze stránek ukapává po hektolitrech, proto i druhý díl v ničem neztrácí a úroveň obou knih je velice vyrovnaná. Jsou psány stylem prakticky identickým a děj se zdá pouze umě rozseknutý na dvě části, aby se v jednou svazku nerozpadaly stránky. Proto je zbytek tohoto textu věnován oběma knihám zároveň.
Téma českých bájí je jako stvořené pro fantasy příběh jak řemen a po přečtení Červenákovy knihy se ihned nabízí otázka, proč to nikdo nezkusil před ním. České báje a pověsti si každý pamatuje z povinné dětské četby, které oplývají obrovskou zásobou dobrých příběhů a především hrdiny, kteří se víc než hodně podobají svým západním kolegům, o nichž vypráví fantastika přicházející přes oceán. Bivoj je nejvíce ze všeho českým Conanem se vším, co k takovému typu válečníka patří. Je silný, trochu prchlivý, statečný, dvoumetrový, samý sval, řídí se svým jednoduchým válečným morálním kodexem, no prostě přesný klon Howardova bijce. Jenže v této souvislosti nelze mluvit o plagiátu, protože Červenák vycházel právě z českých bájí, které ač nepřímo, k vizi tohoto válečníka prostě vést musí. Připustit se dá trocha inspirace, ale v případě zaměření se na tohoto hrdinu snad ani o jiném ztvárnění mluvit nelze.
Když zůstaneme u srovnávání, Kazi by se dala přirovnat k Polgaře a za Přemysla bychom si klidně mohli dosadit Aragorna, ale to bychom už pak nedělali nic jiného, než porovnávali a hrabali se ve věčné otázce, co ještě plagiát je a co není. Román o Bivoji je především velice dobře napsaným dílem, ve které se předvádí Červenákův um si pohrát s příběhem a vytvořit řemeslně velice dobře odvedený majstrštyk, který zaujme, vtáhne do sebe a nepustí.
Děj obou románů je zčásti založený na českých legendách, které si ale autor volně bere a komponuje je do svého příběhu s velkou zručností, tudíž z textu jednotlivé báje nevystupují jako majáky, ale zcela volně s autorovou imaginací splývají a vytváří dílo, které se velice hladce a při odhalení nějakého místa, o kterém psal již Jirásek, se čtenář zastaví potěšen, co všechno dokáže autor naroubovat do jednoho příběhu. Stejně tak to platí o hlavních hrdinech, jejichž jména autor přebírá, takže konečně může český divák číst o jménech ryze českých, která v záplavě klonů severských a francouzských jmen vynikají svojí neotřelostí. Pojmenování hrdinů je více znát především díky tomu, že jako česká již vznikla a jsou tedy našemu jazyku přirozenější. Jedná se pochopitelně o jména stará, která se dnes až na výjimky jako Šárka prakticky nepoužívají a o to je pak jejich použití exotičtější a zajímavější.
Dvojdílný Bivoj se potýká s jedním velikým handicapem. Kdokoliv četl již zmíněného a opomíjeného velikána české literatury, při každém novém jméně zbystří, a pokud si jej pamatuje, většinou si vybaví i příběh s jakým je toto jméno spojené. Čímž se částečně dá předjímat vývoj událostí stejně tak jako vlastní Červenákův příběh. Co se týče prvního prozrazování děje, bylo již řečeno, že je to spíše pro radost, protože staré báje netvoří hlavní příběh, ale autor si jej vytváří sám a míchá do něj principy vysoké fantasy, tudíž sečtení jedinci již dopředu budou trochu vědět, jak to dopadne a co se bude dít.
Zde přichází ke slovu právě autorův um vyprávět. Děj žene kupředu rychleji než štvaného koně a vtáhne čtenáře natolik, že dotyční ani nestačí přemýšlet nad tím, co bude dál a musí se pouze soustředit na okamžik v knize právě popisovaný. Soubojů a šarvátek je v knize nespočet, závěrečná bitva v Bivojovi Válečníkovi je přímo luxusní, autor hraje na čtenářovy nervy jako zuřivý pianista kladivem na klavír. Díky tomu se z konce knihy stane vrchol obou svazků, který by v hodnocení závěrečných bitev skončil hodně vysoko.
O tom, že Červenák prostudoval velké množství materiálu, svědčí množství detailů, které posouvají knihu z pozice ryzí fantasy o několik stupínků blíže k historickému románu. Jeho svět není vymyšlený, ale založený na skutečných historických faktech. Sice prokvetlých magií ale stále silně připomíná realitu. Díky tomu tak trochu míchá historický román s fantasy, ale je to změna vítaná – ne každý z vojáků má na sobě zbroj a za vrchol brnění je považován destičkový pancíř. Hlavní hrdinové se neohánějí obouručními meči, klony Andůrilu, ale základem je kvalitní dřevěný (!) štít s železnou puklicí jako výztuhou, sekera a kopí. Meče ve své době byly výsadou jen těch nejbohatších, o zbroji nemluvě. Díky tomu nabývá román na originalitě a uvěřitelnosti, která se dobře čte.
Magie došla také jistých změn. Kouzla nejsou nic jiného, než vůle bohů, které vyvolávají jedinci k tomu určení, v Bivojovi se tedy nedá očekávat řádění ohnivých koulí, ale projevy božské vůle závislé na příslušném živlu v podobě rojů včel, záplavy a podobně. Zaříkání není nic jiného, než jednoduché rýmované průpovídky, neustále opakované. Je tedy příjemné slyšet místo nesrozumitelné změti písmen vydávaných za magickou řeč česká slůvka.
Díky mnoha detailům tedy Červenák vytvořil velice kvalitně napsanou knihu, která přes všechny námitky, že co do příběhu nepřináší nijak originální námět, navíc již částečně „zpracovaný“, zaujme především originálním a ryze českým prostředím. České dějiny ještě nikdy nebyly tak zábavné, strašidelné, krvavé, magické a čtivé. Bivoj je jasným příkladem, že nejenom západními motivy živ je člověk, ale i přímo tuzemské prostředí může vyprodukovat dostatek materiálu pro dobře napsaný příběh. Proto si tedy naostřete sekery, utáhněte popruhy šítů a vzhůru k Vltavě!
Název: Bivoj Běsobijce
Autor: Juraj Červenák
Obálka: Michal Ivan
Počet stran: 373
Vydalo: Nakladatelství Brokilon, Praha 2008
Doporučená cena: 248,- Kč
Hodnocení: **** (70%)
Název: Bivoj Válečník
Autor: Juraj Červenák
Obálka: Michal Ivan
Počet stran: 355
Vydalo: Nakladatelství Brokilon, Praha 2008
Doporučená cena: 248,- Kč
Hodnocení: **** (70%)