2 fotky 
Notoricky známí Bídníci Viktora Huga bývají často zastíněni ještě známějším dílem, které napsal stejný autor, totiž knihou Chrám Matky Boží v Paříži. Bídníci však představují to pravé ořechové pro toho, kdo má radši více masa než omáčky.
Victor Hugo. Zdroj: wikimedia.org
Celkem obsáhlá kniha (asi 1200 stran) nese v originále název Les Misérables, což dovoluje i dvojí překlad: známější je u nás pod titulem Bídníci, ale můžeme se setkat i s pojmenováním Ubožáci. Vyšla poprvé v roce 1862 a zařazujeme ji mezi nejznámější Hugovy romány.
Kromě svého rozsahu, který samozřejmě nevypovídá nic o kvalitě, se kniha liší od Chrámu Matky Boží v Paříži především tím, že obsahuje méně popisných pasáží. Omáčka, jež často utluče čtenářovu pozornost, je-li jí moc, zde samozřejmě nechybí, ale autor se více zaměřuje na dějovou stránku příběhu.
Co se to tam děje?
Hlavním hrdinou je Jean Valjean. Ten se dostal na galeje jen proto, že ukradl chleba pro sebe a své blízké, k čemuž ho dohnal hlad a chudoba. V krutých podmínkách zde strávil celkem 19 let. I pak je ale jako bývalý galejník poznamenán, lidé ho od sebe odhánějí.
Až zaklepe na dveře biskupa Myriela. Valjean mu řekne vše o svém osudu, biskup Myriel ho přesto vlídně přijme, avšak Valjean mu v noci ukradne stříbrné příbory a dva svícny. S tím vším ho také zadrží strážníci a zeptají se Myriela, co to má znamenat. Ten dobrý muž řekne, že galejníkovi vše daroval.
Jak Jean Valjean málem ke štěstí přišel
Od té doby žije Jean Valjean spořádaným životem pod jiným jménem, a stane se dokonce starostou malého městečka. Jednoho dne je jeho poklidný staromládenecký život narušen příchodem nového inspektora Javerta. Javert je bývalý dozorce na galejích, kde se také potkal s Valjeanem. Patří mezi muže, kteří pohrdají jakýmkoliv hříchem.
Tvrdí, že je-li člověk jednou galejníkem, zůstane jím navěky. Javert brzy zjistí, kým je jejich starosta, a jde ho zatknout. Valjeanovi se však podaří utéct a cestou vysvobodí i sirotka Cosettku. Uprchnou spolu do Paříže.
Jak čas plyne, vyroste Cosettka v nádhernou dívku. Jednoho dne potká studenta Maria. Krásný a mladý Marius měl zatím oči jen pro revoluci, avšak Cosetta mu učaruje. Milenci se začnou tajně scházet, ale do všeho zasáhne červencová revoluce.
Valjean chce i s Cosettou odjet do Anglie, a proto se Marius ze samého neštěstí vrhá do centra revoluce. Valjean se ho rozhodne zachránit. Zachraňuje život i Javertovi. Polomrtvého Maria pak nese kanály Paříže, na jejichž konci však potkává Javerta.
Mladá láska
Ten ho chce hned zatknout. Valjean prosí alespoň o možnost zachránit Mariovi život. Javert souhlasí pod podmínkou, že se pak Valjean vrátí a bude zatčen. Valjean dohodu dodrží a vrátí se na smluvené místo, ale Javert už tam není. Javert zatím odchází na břeh řeky, kde přemítá o svém životě a zásadách. Uvědomuje si, že jeho teorie a ideály nebyly správné. Tíhu tohoto vědomí neunese a utopí se.
Koná se svatba Maria s Cosettou. Valjean hned druhý den přizná Mariovi svou galejnickou minulost, načež mu Marius zakáže styk s Cosettou. Opuštěný Jean Valjean umírá ve svém domě steskem. Když se Marius dozví, že to Jean Valjean mu zachránil při revoluci život, nasedne i s Cosettou do kočáru a rozjede se za ním. Ten už je jen pár chvil před smrtí. Marius a Cosetta ho chytí za ruku a Jean Valjean je naposledy ve svém životě šťastný, pak umírá.
Významný zapletenec
Děj příběhu se sice může na první pohled jevit jako zapletený a složitý kvůli velkému množství postav, ale Hugo vše napsal tak, že se čtenář postupem času, jak proplouvá událostmi, ve všem krásně vyzná. Jiskra, kterou tato kniha rozhodně má, vás donutí přečíst ji doslova jedním dechem. Navíc seženete na trhu i zkrácené verze, takže nemusíte být zoufalí, že je kniha příliš objemná. Ale zdatnější čtenáři jistě ocení původní dílo bez jakýchkoliv zásahů.
Je to trochu tlustší, ale co je tlusté, bývá dobré. Zdroj: sxc.hu
Kdo zná trochu životní osud Victora Huga, jistě si v díle povšimne i autobiografických prvků, mezi něž patří například vztahy mezi generacemi ovlivněné politickou náladou v zemi. Právě tyto vztahy jsou pro Bídníky tolik charakteristické. Zatímco starší generace se orientuje spíše na Napoleona, mladší jedinci jsou revolučně zaměřeni. Tento konflikt představuje v díle například Marius a jeho dědeček. Silně na čtenáře působí také předsudky, jejichž hlavním patronem je Javert. S těmi se musí potýkat snad každá postava v díle.
Je to i natočené
Stále se vám nechce číst objemnou knihu? Podívejte se na film. Román Bídníci se stal inspirací hned několika režisérům, což dokazuje jeho přitažlivost. Nejstarší filmová verze byla natočena již v roce 1934.
Čítá tři díly a režíroval ji Raymond Bernard. Od té doby byli Bídníci zpracováni pro velké plátno ještě asi šestkrát, přičemž nejnovější podoba pochází z roku 2000. Ta byla režírována Joséem Dayanem a vznikla v koprodukci Francie, Itálie, Německa a Španělska. Děj je rozdělen do čtyř dílů.
Hlavními lákadly této verze Bídníků jsou samozřejmě herci: Gérard Depardieu v hlavní roli, Christian Clavier jako zlý a prohnaný Thénardier, John Malkovich propůjčil tvář kamennému Javertovi a Virginie Ledoyen si zahrála neodolatelnou Cosettu. Nádherné kostýmy, oslňující herecké výkony a především věrnost předloze knižních Bídníků Victora Huga způsobí, že si těchto čtyřikrát devadesát minut nenecháte nikdy ujít. Nezapomenutelní byli však také Bídníci v muzikálové podobě. Ale nemyslíte, že literární předloha je nakonec vždycky nejlepší?
Nápis na Valjeanově hrobě:
Kámen je zcela hladký. Není na něm jméno.
Ale před mnohými lety jakási ruka napsala sem čtyřverší, později skoro nečitelné pro déšť a prach, a které teď patrně je již smyto:
On spí. A podivný ač úděl jemu pad,
Žil přec. A umřel pak, když anděl jemu vzat.
To bylo prosté tak, tak samozřejmé, jasné,
Tak jako přijde noc, když slunce večer zhasne.
