Chystáte se letos psát bakalářskou nebo diplomovou práci? Musíte do některého z předmětů odevzdat práci seminární? Víte, že každý odborný text je nutno podložit odbornou literaturou, na stole vám leží hromada knih, ale netušíte, jak na ně ve své práci správně odkazovat a jak je správně citovat? Poradíme vám. Seznámíme vás s citačními normami a upozorníme vás na nejčastější chyby, kterých byste se při citování mohli dopustit.
Citační normy jsou přímo součástí zákonů. Pro citování tištěných dokumentů v českém prostředí je závazná norma ČSN ISO 690, pro citování dokumentů elektronických pak norma ČSN ISO 690-2. Stejně jako je nelegální krást věci, je nelegální krást i myšlenky nebo texty jiných lidí. Práce, ve kterých není důsledně odkazováno na díla, z kterých jsme čerpali, mohou být považovány za plagiát.
Odkazovat je třeba jak v případě citátu, kdy doslovně přebíráme text z nějakého dokumentu, tak v případě parafráze, kdy reprodukujeme myšlenku někoho jiného svými vlastními slovy. Citát uvádíme v uvozovkách, eventuálně ho můžeme signalizovat i změnou typu písma. Je-li citát delší než čtyři řádky, je zvykem z něj vytvořit samostatný odstavec. Cizojazyčné citáty se uvádí v překladech. Je však nutno vyznačit, o čí překlad se jedná. Objevíme-li v citátu chybu, nemůžeme ji opravit, ale můžeme k ní připojit [!] nebo [sic!], aby bylo patrné, že o ní víme. Nechceme-li citovat vše, můžeme část citovaného textu vynechat. Na vynechané místo však musíme umístit hranatou závorku se třemi tečkami […].
Kdy není třeba citovat a odkazovat
Povinnost odkazování se vztahuje ke všem faktům. Výjimku tvoří fakta všeobecně známá, to co se považuje za součást všeobecného vědění a základní poznatky z oboru, kterého se týká naše práce. Napíšeme-li například, že Babička je dílem Boženy Němcové nebo že planetou nejblíže Slunci je Merkur, zdroj uvádět nemusíme. Vše ostatní je třeba pečlivě citovat, a to tak, aby podle citace bylo možno původní dílo bez problémů dohledat.
Pořadí údajů v citaci je mezinárodní a není je možno měnit. Bibliografické údaje se vyskytují v pořadí: autor, název dokumentu, fakta o dokumentu. Každá citace vždy musí obsahovat autora a název díla, pořadí vydání, rok vydání a standardní číslo, takzvané ISBN nebo ISSN. U nás je dále zvykem uvádět v citacích i místo vydání, nakladatelství a počet stran dokumentu. Mezi nepovinné prvky pak patří jména redaktorů, editorů, nakladatelů a tak dále. Citování různých zdrojů má svá specifika.
Jak citovat tištěné dokumenty
Bibliografický údaj u knih a jiných tištěných dokumentů obsahuje tyto prvky a v tomto pořadí: PŘÍJMENÍ autora, rodné jméno autora (nebo jeho iniciálová zkratka). Celý název díla : včetně podnázvu. Vydání. Místo : nakladatel, rok vydání. Počet stran. ISBN. Vaše citace pak bude vypadat takto:
MENCELOVÁ, Věra, et al. Slovník českých spisovatelů. 2. vyd. Praha : Libri, 2005. 832 s. ISBN 80-7277-179-5
Příjmení autora je zvykem uvádět velkými tiskacími písmeny, název díla pak kurzívou. Je-li autorů díla více, uvádíme maximálně tři první a poté připojujeme zkratku aj. nebo et al. Počet stran je možno vynechat. Jedná-li se o 1. vydání, je možno údaj rovněž vynechat.
U článku ze sborníku je postup citování podobný: PŘÍJMENÍ AUTORA, rodné jméno autora (nebo jeho iniciálová zkratka). Celý název příspěvku. In PŔÍJMENÍ AUTORA, rodné jméno autora. Název sborníku. Vydání. Místo : nakladatel, rok vydání. s. od-do (strany, na kterých se vyskytuje citovaný článek). ISBN.
Například: SÝKORA, Michal. Nabokovovi nespolehliví vypravěči. In JEDLIČKOVÁ, Alice; SLÁDEK, Ondřej. Vyprávění v kontextu. Praha: Ústav pro českou literaturu, 2008. s. 155-168. ISBN 978-80-85778-60-1
Citování příspěvku v časopise je trochu odlišené: PŘÍJMENÍ AUTORA, rodné jméno autora. Celý název. Název zdrojového dokumentu – časopisu, rok vydání, ročník, číslo, s. od-do. ISNN.
BAUER, Michal. Noc a naděje, noc a beznaděj. Tvar. 1999, roč. 10, č. 19, s. 20. ISSN 0862-657X
Jak citovat internetové zdroje a kam bibliografické odkazy v textu umístit
Bibliografický údaj elektronických informačních pramenů musí obsahovat tyto údaje: Primární odpovědnost. Název [druh nosiče]. Vydání. Místo vydání : vydavatel, datum vydání. Datum aktualizace/revize [datum citování] <dostupnost a přístup>. Standardní číslo.
ANDREJSOVÁ, Vendula. Záškolák Franz Werfel řeší ve své prvotině Sjezd abiturientů otázky viny a trestu. [online]. Topzine.cz, 16.1.2011. Dostupný z www: <https://www.topzine.cz/zaskolak-franz-werfel-resi-ve-sve-prvotine-sjezd-abiturientu-otazky-viny-a-trestu/>. ISSN 1803-9235.
Nyní už víme, jak správně bibliografické údaje psát, ale nevíme, jak tyto záznamy o dokumentech spojit se samotným textem. Jednou z možností je použití horního indexu na konci citovaného nebo parafrázovaného úseku textu a umístění poznámky s bibliografickým údajem pod čarou. Vhodnější je však uvádět citace přímo v textu ve zkrácené verzi: (Jméno autora, rok vydání díla, strana). Na závěr práce je ale nutno připojit seznam všech citovaných děl, a to seřazený abecedně podle příjmení jednotlivých autorů.
Nejčastější chyby:
1. Citací je v díle příliš mnoho, nesouvisejí s tématem nebo jsou zbytečně dlouhé, přestože jejich části by se daly vynechat a nahradit třemi tečkami. V textu je použito příliš mnoho citací namísto parafrází, které by se do textu daly mnohem lépe začlenit.
2. Citované nebo parafrázované úseky textu jsou nepřesné a neodpovídají svému původnímu významu. Původní smysl textu je změněn.
3. Bibliografické údaje jsou nepřesné nebo chybné. Dohledání původního textu je tudíž nemožné nebo komplikované.
4. V seznamu použité literatury nejsou uvedena všechna citovaná díla nebo jsou v něm uvedena i díla, která při psaní textu nebyla použita.
5. Citace nemají jednotnou formu a jednotnou úpravu. Nejsou stejné v celé práci.
2 fotky 
