2 fotky 
Kritik, básník, prozaik, překladatel, dramaturg a esejista opěvující zmar, rozklad a zkázu. Český dekadent s oblibou v mužích, který čerpal inspiraci od prokletých básníků a světových představitelů dekadence.
Jiří Karásek ze Lvovic, vlastním jménem Josef Karásek, se narodil 24. ledna 1871 v Praze do rodiny chudého měšťana. Po ukončení studia na gymnáziu v Praze pokračoval ve studiích teologie, která nedokončil.
Zakladatel Moderní revue a vášnivý sběratel
Po roce 1890 nastoupil jako úředník na poště. Ve stáří byl jmenován ředitelem Poštovního úřadu a archivu. V roce 1894 založil společně s Arnoštem Procházkou časopis Moderní revue, v němž uveřejňovali především tvorby českých a francouzských dekadentních autorů. Kolem časopisu se později shromáždila velká část nastupující básnické generace (Březina, Neumann, Hlaváček, Dyk, Sova).
Jiří Karásek byl proslulý svou oblibou ve sběratelství. Během svého života vytvořil neuvěřitelně rozsáhlou sbírku slovanského písemnictví a grafiky, kterou na konci svého života věnoval Tyršovu domu v Praze. Sbírka je od roku 1954 součástí Památníku národního písemnictví. Jeho sbírka obrazů je dodnes největší sbírkou moderní tvorby v celé Evropě.
Podivín, který rád mátl své okolí
O životě tohoto autora toho mnoho nevíme. Žil velmi uzavřeně, téměř neopouštěl Prahu a věnoval se pouze literární činnosti. Velmi rád také mystifikoval své okolí. Dodnes se například vedou spory o jeho skutečném datu narození. Spisovatel si přibarvil i svůj původ.
Karel Hlaváček – další představitel dekadentních autorů
Tvrdil, že pochází z rodu slavného hvězdáře a matematika z 16. století Cypriána Lvovického ze Lvovic. Odtud pochází jeho „šlechtický přídomek“ ze Lvovic, který ho měl zároveň odlišit ode všeho všedního. Jiří Karásek ze Lvovic zemřel takřka zapomenut v Praze roku 1951 na zápal plic.
Básnická tvorba
Ve svých básních vyjadřuje Karásek své zhnusení nad vším všedním a obyčejným, své zklamání z nenaplnění jeho očekávání od života. V tématech se rád inspiroval Verlainem. V jeho básních je často motiv rozkladu, hřbitova a zkázy, čímž se větší část jeho děl stává schematickou.
Jean Arthur Rimbaud: Provokatér společnosti, který se stal prokletým básníkem
Většina čtenářů té doby byla šokována narážkami na různé perverzní sexuální praktiky, narážkami na homosexualitu a otevřeným haněním měšťácké společnosti. Tato jeho rozporuplná poezie splňovala dekadentní postoje, které vyvolávaly v lidech pohrdání a negativní názory. Mezi autorovy nejznámější sbírky řadíme Zazděná okna, Kniha aristokratická, Sexus necans a Ostrov vyhnanců.
Báseň Narkózy ze sbírky Zazděná okna:
Trav hořká zeleň zbledla v bělost chorou,
barevné květy uschly v tón jak ze skla.
Po prudkých žárech slunce záře lesklá
mdle prosvitá jak kryta vápna korouna nebi, které smytou modří plane.
A těžký vzduch pln miasmů a puchu
se třese v nudě ulic prázdných ruchu,
v něž žár jak rudých pecí líně vane.Je mrtvo všude. Na okenních sklech,
jež modře plají, v tvrdých záchvěvech
much bzukot víří dlouze, rozechvěle.
A omámen a mdlý a v narkózách
na mozku oheň, na rtech hořký prach
a tíhu, tíhu cítím v celém těle…(KARÁSEK ze Lvovic, Jiří: Narkózy. In: Zazděná okna, Praha: Štorch-Marien, 1921.)
Také autorova prozaická tvorba vychází z podobných motivů jako jeho básně. Díla jsou bez většího děje, postavy jsou laxní, stojící stále na jednom místě. Děj je natahován popisem nálad, jimiž se Karásek ze Lvovic snaží útočit na smysly čtenáře. Využívá nejrůznějších symbolů, těmi poukazuje na marnost lidského života a vyjadřuje podobu své vlastní duše.
Hrdinové jeho děl jsou obvykle něčím výjimeční (obvykle jde o posledního člověka ze starobylého rytířského rodu), jsou velmi citliví a rozvrácení, zmítající se ve vlastních pocitech a záhybech své duše. Mezi jeho nejznámější díla patří román Mimo život, Gotická duše a Cyklus tří mágů.
Podpis Jiřího Karáska ze Lvovic
Melancholický román (řazený do náladových deníků) z roku 1900 je obrazem života jedince, který se snaží pochopit svůj smysl života, svou vlastní individualitu. Jedná se o popis autorových myšlenek.
Hlavní bezejmenný hrdina žije ve světě snů. Prochází podivným labyrintem vlastní duše, která postrádá nějaký smysl. Hrdina se toulá prostorami barokních chrámů a hledá Boha, aby ho spasil. Žádnou vyšší moc ale nenachází a propadá se tak do depresí a podivných blouznivých stavů, v nichž prožívá některé úseky své minulosti tak živě, až nakonec neví, co je realita a co pouhý sen. Zbytek svého života prožije v ústavu, kde po několika letech umírá.
Nepochopený, ale výjimečný
Jiřího Karáska ze Lvovic dnes již zřejmě neoznačíme jako běžně čteného autora, který by nějak oslovil mladší generace. Jeho těžce srozumitelný filozoficky depresivní styl málokdo ocení a pochopí. Přesto si myslím, že se v jeho dílech dají nalézt zajímavé úvahy, hodné toho, aby o nich člověk hlouběji zapřemýšlel.
Nutno podotknout, že nyní se mu konečně podařilo to, oč během svého života tak usiloval – z řad autorů jeho doby vybočuje snad vším, co se ho týká. Posmrtně tak dosáhl svého největšího životního cíle.
Zdroj: FORST, Vladimír a kolektiv: Lexikon české literatury. Praha: Academia, 2008.
