!Exkluzivní ukázka! Joseph Anton bylo krycí jméno, které si Salman Rushdie zvolil, když byl třináct let pod policejní ochranou. Ve své nejnovější knize vzpomíná na nenávist islámských fanatiků, která vyústila v něco zcela nepředstavitelného.
Rushdie svou knihou Satanské verše pobouřil miliony muslimů., Zdroj: sxc.hu
Od doby, kdy se Děti půlnoci setkaly s tak nadšeným ohlasem, mu byly indické reakce na jeho dílo zdrojem značné hrdosti, takže embargo na dovoz Satanských veršů ho bolestivě zasáhlo. Právě tato bolest ho přiměla napsat ministerskému předsedovi Rádžívu Gándhímu, Néhrúovu vnukovi, otevřený dopis, který byl podle některých příliš útočný.
Salman Rushdie (1947) je autorem jedenácti románů a několika dalších svazků próz, esejů a publicistiky. Knižně debutoval románem Grimus (1975). Jeho druhý román Děti půlnoci (1981, 1995, 2009), barvitá mnohovrstevná sága o šesti desetiletích moderních indických dějin, byl v roce 1993 jmenován nejlepším z děl oceněných v předchozích pětadvaceti letech prestižní literární cenou Man Booker Prize a roku 2008 rovněž zvítězil ve čtenářské anketě ke čtyřicátému výročí této ceny.
Stěžoval si v něm na oficiální prohlášení, že zákaz knihy byl preventivním opatřením. „O některých pasážích bylo řečeno, že by mohly být překrouceny a zneužity, pravděpodobně bezohlednými náboženskými fanatiky a jim podobnými. Zákaz byl vydán, aby se tomuto zneužití zabránilo. Zdá se tedy, že moje kniha není považována za rouhavou či jinak problematickou sama o sobě, ale je zakázána takříkajíc pro její vlastní dobro! (…) Je to, jako kdyby byl nevinný člověk, který byl označen za pravděpodobný terč útoku lupičů nebo násilníků, v zájmu svého bezpečí zavřen do vězení. Takto se, pane Gándhí, svobodná společnost nechová.“
Takto – vynadat ministerskému předsedovi – se ovšem také podle mnohých neměli chovat spisovatelé. Bylo to… arogantní. Bylo to drzé. Indický tisk zákaz nazýval „ignorantským rozhodnutím“ a ukázkou „vymývání mozků“, on si ale měl dát pozor na to, co říká.
Za vším stálo vydání románu Satanské verše v roce 1988. Muslimský svět se začal bouřit kvůli údajnému hanobení proroka Muhammada, a to aniž by místní společnost knihu vůbec četla. Z úst duchovního vůdce Chomejního zazněla jasná fatva. Nad Rushdiem byl vynesen rozsudek: kdo spisovatele zabije, bude oslavován jako hrdina.
Neudělal to. „Jaké Indii si přejete vládnout? Má to být otevřená, nebo represivní společnost? Vaše kroky ve věci Satanských veršů budou pro mnoho lidí na celém světě významným a výmluvným signálem.“ Nepochybně od něj ovšem bylo hloupé obvinit Rádžíva Gándhího z rodinné msty.
„Snad máte pocit, že zákazem mého čtvrtého románu si se zpožděním vybíráte pomstu za to, jak jsem psal o Vaší matce ve svém druhém románu, jste si však jistý tím, že pověst Indiry Gándhíové obstojí lépe a déle než Děti půlnoci?“
Dobrá, tohle bylo opravdu arogantní. Bylo to zároveň rozzlobené a ublížené, ale arogance v těch slovech nepochybně byla.
Nepřehlédněte: Indičtí muslimové chtějí Rushdiemu zakázat vstup do země
A proč vlastně ne? Bránil věc, kterou choval v úctě více než většinu jiných, umění literatury, proti ukázce do nebe volajícího oportunismu. Možná že to trochu intelektuální arogance chtělo. Nebyla to praktická obrana, samozřejmě, nebyla vypočítaná na to, aby změnila názor jeho protivníka.
Byl to pokus vyjádřit kulturní převahu, a končil rétorickým odkazem k příštím generacím, jejichž názor nemohl znát Rádžív Gándhí, ani on sám. „Vy máte ve své moci současnost, pane premiére, ale staletí patří umění.“
Rushdie je čestným členem Mezinárodního PEN klubu, nositelem literární ceny Evropské unie Aristeion a řady dalších ocenění. V roce 1994 byl jmenován prvním předsedou Mezinárodního parlamentu spisovatelů a v roce 2007 byl britskou královnou povýšen do šlechtického stavu.
Dopis byl zveřejněn řadou listů v neděli 9. října 1988. Den nato do nakladatelství Viking přišla první výhrůžka smrtí. O další den později bylo zrušeno plánované čtení v Cambridgi, protože výhrůžky přišly i jeho organizátorům. Mrak zhoustl.
Převzato z knihy Salmana Rushdieho: Joseph Anton: Vzpomínky. Vydalo nakladatelství Paseka, 2012.
