2 fotky 
Přestože se birminghamská kapela Swim Deep na scéně teprve rozkoukává, prošla si už ledasčím – zahrála si na festivalu v Glastonbury, má za sebou personální obměnu a jedním z jejich největších snů je si zahrát v oblacích. „Muzika je pro nás jednoduše vším,“ řekl v rozhovoru, který jsme pořídili na Rock for People, jednadvacetiletý frontman Austin Williams.
„Absenci hudby si absolutně nedokážu představit,“ říká Austin Williams. | Foto: Tereza Menclová, Topzine.cz
Přestože jako kapela neexistujete příliš dlouho, už jste měli tu čest jet turné s kapelami jako třeba Two Door Cinema Club. Jak jste se k této příležitosti dostali?
Náš manažer má shodou náhod na starosti bookování jak nás, tak i právě Two Doors. Když kluci jeli turné a sháněli support, bez váhání jsme na to kývli. Byla to skvělá příležitost k načerpání nových zkušeností a hlavně bylo příjemné sledovat, že dokážeme bavit lidi i na velkých stageích.
Dalo by se říct, že prvním krokem, jak se dostat do posluchačského povědomí, je vydání plnohodnotného alba. Jak se to má s vaším debutem? Jeho jméno Where the Heaven Are We fanoušci už nějakou dobu znají, jen pořád není jasno, jestli už jste ho vydali, anebo zda se ven teprve chystá.
Album mělo vyjít v průběhu července, bohužel ale nastaly komplikace technického rázu, kvůli kterým se jeho vydání o něco pozdrží. Deska jako taková je však zkompletovaná a moc se těšíme, až ji budeme moct pustit mezi lidi.
Na scéně působíte teprve něco málo přes dva roky, přesto už ale došlo k jedné personální změně. Co donutilo vašeho bývalého baskytaristu Wolfganga k odchodu?
Přehodnotil zkrátka svoje priority. Krátce po startu kapely začal chodit na vysokou a to bývá pro někoho, kdo se chce věnovat zároveň muzice, hodně svazující. Nakonec to vyústilo v to, že dal přednost škole a z kapely odešel. Naštěstí to ale neproběhlo ve zlém.
Na jeho post tedy nastoupil Cavan McCarthy, kluk, který na koncertech prodával merch a kterého jste si prý vybrali, protože se vám líbilo, jak tancuje.
Jo, to je fakt. (smích) Cavan je celkově hrozně energický a my obecně vzato máme rádi to, když někdo dokáže svůj zápal a nadšení z určité činnosti naplno projevit. Z něj je tohle cítit na sto honů, navíc je to fajn hráč a super kámoš.
Dnes tady ale chybí. Znamená to, že koncert odehrajete bez něj?
Bohužel je to tak. Těsně před odjezdem si poranil zápěstí.
V jednom ze starších interview jste zmínili, že vaším snem je hrát v oblacích. Kdyby na Rock for People (podobně jako na minulých ročnících) fungoval Sky Bar, střihli byste si tam třeba nějaký kratší akustický set?
Nás obloha inspiruje především tím, jak klidně a mírumilovně za slunečných dnů působí. Ale představa, že visím bez jakékoliv viditelné opory několik desítek metrů nad zemí, mě upřímně děsí. Nesnáším totiž výšky. (smích)
Když si na okamžik představíte, že neexistuje muzika, čemu byste se věnovali? Zabrousili byste do jiných uměleckých sfér, anebo by to bylo něco naprosto odlišného?
Záludná otázka… asi bych byl zombie. (smích) Ne, upřímně – absenci hudby si představit nedokážu. Už jenom kvůli skutečnosti, že mi dodává spoustu energie a chuť do života. Je pro nás jednoduše vším.
