5 fotek 
Už díky božskému Bergmanovi si většina světa představuje Švédsko jako temnou, ponurou zemi, kde vás sem tam může oslovit Smrt, zdali byste si spolu nezahráli partii šachů. V tomto novém pseudohororu také není nouze o nadpřirozeno. Líbilo se vám Stmívání?
Zdroj: Distributor filmu
Jestli vás romance pro náctileté jménem Stmívání zaujala, tento švédský film zřejmě nebude vaším šálkem čaje, kávy, čehokoliv. Ať vejde ten pravý staví na úplně jiných pilířích, klade důraz na dospělejší témata, zobrazuje svět přirozeně a nenuceně. I zde narazíte na upíří tématiku, ovšem zabalenou do trochu jiného hávu. Je uvolněná a až mrazivě realistická. A přitom jsou hlavními postavami malé děti.
Oskar (Kåre Hedebrant) je ve škole typickým outsiderem, ostatní kluci ho pravidelně mlátí, on si to poslušně nechává líbit a raději si navečer zaběhne vyřvat se do ledového vzduchu. A pak jednou potká Eli (Lina Leandersson). Pochopí, že jestli kdy hledal spřízněnou duši, stojí právě před ním. Je hubená, černovlasá, vydává podivné zvuky, ale Oskarovi je všechno jedno. Chce ji vídat i jindy než jen v noci. Na první pohled může dějová linka připomínat to zmíněné Stmívání. Dva zvláštní lidé jsou na světě sami, až se konečně potkají a je to láska na první pohled.
Zdroj: Distributor filmu
Jenže evropské filmy holt nejsou tupé hollywoodské teenage slaďáky. V případě amerického bratříčka šlo o podbízivý snímek, který si šel jasně za svým cílem: zalíbit se malým holčičkám, které si ještě utvářejí hodnoty a jejichž vysněným idolem je právě teď temný modrooký hoch, který má svá skrytá tajemství. Za mých mladých let to byli jediové s nevinným pohledem, ale to bychom až moc odbočili. Hlavní je, že Ať vejde ten pravý není žádná slátanina, která by mířila jen na výdělky. Autorům tu šlo skutečně i o umělecký dojem a vystižení atmosféry studeného Švédska. A daří se jim to na jedničku.
Problém je, že snímek ve mně nezanechal žádnou hlubší stopu. Nezjistila jsem nic nového, nic mě neokouzlilo, žádný dějový zvrat mě ani nepřekvapil. Scénárista sice postupuje systematicky, své kroky ale perfektně zakrývá. A skutečně nebudete nic předvídat, pokud jen tak zajdete do kina a budete pouze sledovat dva malé hrdiny. Jakmile jste ale na postu kritika, který si musí všimnout všech použitých prvků, snímek začne haprovat. Jako když z dálky pozorujete sochu, říkáte si, jak je krásná, ale přijdete blíž a na jejím těle objevíte praskliny, které se restauratérům nepodařilo úplně skrýt. A tak mě konec bohužel nijak neudivil, stalo se to, co by se ve filmu stát mělo.
Zdroj: Distributor filmu
Ať vejde ten pravý stojí herecky na dvou čtrnáctiletých dětech. A to není pro režiséra zrovna nejpohodlnější, musí je o to víc učit, zacvičovat, vysvětlovat jim jednotlivé scény. Lina i Kåre jsou ale nadmíru talentovaní a bůhví co z nich ještě vyroste za umělce. Své role pojali s nasazením, nijak ochotnicky, dokonce až dojemně a upřímně. Ovšem divák se s nimi jen těžko ztotožní. Třeba by pomohlo, kdyby postavy byly o několik let starší. Třeba ne a na plátně by se odehrávalo jen další přiblblé romantické drama. V každém případě ale mezi nimi funguje jistá magie na pomezí přátelství a zamilovanosti. Silná Eli pomáhá bojácnému Oskarovi, Oskar plný lásky, kterou nemá komu dát, ji vkládá do chladné Eli. Herci se tak ponořili do svých rolí, že nakonec vystupují jako dva symbionti. Vůbec bych se nedivila, kdyby byli v reálu minimálně nejlepšími přáteli.
Eli, Zdroj: Distributor filmu
Jenže takto nesledujeme horor, spíš jakousi pohádku, kde holt už nevystupuje zakletá princezna, nýbrž nešťastná upírka. Rozhodně by snímku prospělo, kdyby se režisér opřel víc do temných pasáží. Já osobně žánr hororu zrovna nemusím, ovšem zde bych ho uvítala raději než schematickou lovestory. Temný Bergman to rozhodně není.
Ať vejde ten pravý (Låt den rätte komma in)
Drama / Horor / Romantický
Švédsko, 2008, 106 min
Režie: Tomas Alfredson
Hrají: Kåre Hedebrant, Lina Leandersson, Per Ragnar, Henrik Dahl
Hodnocení: 3***
