Apollem ocenění Bratři Orffové: Žádné další album už asi nevznikne

Vítězem ceny Apollo 2013 se stal dnes sedmičlenný hudební projekt Bratři Orffové za album Šero. Proč mu trvalo natočení desky osm let, kolik se jí prodalo a proč asi už žádnou další nevydá? I o tom se v rozhovoru pro TOPZINE.cz rozpovídali zakladatelé skupiny Ivan Gajdoš a Lukáš Novotný.

Jste čerství držitelé v hudební Ceny Apollo za loni vydané album Šero. Co pro vás takové ocenění znamená?
Ivan: Je to pro nás velké ocenění celé té dlouhodobé práce na albu Šero. Už samotná nominace pro nás byla velké překvapení. A když jsem se dozvěděl od lidí, kteří nám gratulovali, že jsme cenu Apollo vyhráli, zpočátku jsem tomu ani nechtěl věřit. Osobně jsem cenu přál Kittchenovi a upřímně jsem si myslel, že cenu převezme on.

Porazili jste, jestli se to tak dá říct, se svou deskou dalších sedm nominovaných, mimo jiné Dana Bártu nebo Prago Union. Čí hudba, z těch, které hudební publicisti nominovali na Cenu Apollo, se vám líbí nejvíc kromě už zmíněného projektu Kittchen?
Ivan: Líbí se mi hudba Dana Bárty se skupinou Illustratosphere a samozřejmě Kittchen.
Lukáš: Já si myslím, že to bylo maximálně vyrovnané. Každá deska byla přitom jiná. Každá měla svůj příběh. A každá po svém zajímavá. Nechtěl bych být v roli porotců. Můj respekt mají všichni.

Jak dlouho vlastně deska vznikala? Asi před čtyřmi lety jste už v jednom rozhovoru prozradili název desky i její charakter, pomalu jako kdyby měla vzniknout třeba do konce týdne…
Ivan: Jak je již všeobecně známo, vznikala skoro osm let a asi před čtyřmi lety jsem opravdu v jednom rozhovoru prozradil, že se bude jmenovat Šero. V té době jsme věřili, že ta deska jednou bude, akorát jsme netušili, že to bude trvat tak strašně dlouho.

Nejsme typ skupiny, která přijede do studia s jasnou představou. Naše nahrávání byl vždy dlouhodobý proces typu pokus-omyl, pokus-omyl, pokus-výsledek. Nikdy jsme nebyli ambiciózní, nikam jsme nespěchali, a proto to trvalo tak dlouho.

Šero jste vydali po osmi letech od svého debutu v roce 2005. Bude čekání na příští desku také tak dlouhé? A co je pravdy na tom, že je aktuální album možná tím posledním?
Ivan: Já myslím, že žádné další album už asi nevznikne.

Lukáš: V tuhle chvíli máme spíše myšlenky na úplně jiné věci, než co se týká nějaké nutkavé tvůrčí potřeby. Téma Bratří Orffů je vyprázdněné a nějakou dobu potrvá než nás něco zaplní. Mě osobně ale určitě bude zajímat to, co jsem si na Šeru docela dobře odzkoušel. A to je práce „pokojíčkového producenta“.

Kde můžete slyšet skupinu Bratři Orffové naživo?

7. února Ostrava – Cooltour (+ Kittchen)
8. února Polička – Divadelní klub
21. února Opava – Art
22. února Krnov – Kofola Music Club (+ Kittchen)
12. března Brno – Kabinet múz (+ Kittchen)
14. března České Budějovice – Slávie
22. března Police nad Metují – festival Jeden svět
25. března Pardubice – Divadlo Exil

Celou desku jste dali k poslechu zdarma na internet. Co vás k tomu vedlo?
Lukáš: Vedla nás k tomu důvěra v naše fanoušky. A zároveň důvěra v to, že Šero dokáže lidi přesvědčit, aby si desku pořídili oficiální cestou. Podpořili nás například přes bandcamp anebo si koupili fyzický nosič, který se dá objednat na našich stránkách.

Kolik fyzických nosičů jste prodali?
Lukáš: To přesně nevím. Můžu jen říct, že první náklad, který tvořil 500 ks, zmizel už někdy počátkem prosince. To jsme opravdu trošku podcenili. V druhé edici jsme udělali dalších 700 ks a ty by mohli být ještě k dostání v kamenných obchodech anebo na internetu. Co se týká digitálních kopiií tam se dalo mluvit o podobných číslech. Pokud bych měl prozradit statistiky ze soundcloudu a bandcampu v počtu přehrání tak je to už přes 100.000 přehrání jednotlivých skladeb z alba.

Myslíte, že nyní se to po ocenění nějak výrazně změní?
Ivan: Asi přibude pár koncertů, pár rozhovorů a zajímavých nabídek. Ale protože se tím neživíme a všichni máme své civilní povolání a rodiny, budeme muset pečlivě volit co přijmout a co ne, abychom to zvládli. Věřím tomu, že budeme pořád stejní jako doposud.

V čem jste se za těch sedm, osm let posunuli?
Ivan: Od vydání první desky uběhlo osm let a je jasné, že za tu dobu toho člověk zažije mnoho. Některým z nás se narodily děti, některé z nich už teď chodí do školy. Prožili jsme si vzestupy i pády, které nás nakonec posílily a důkazem toho je i třeba to, že jsme byli při tom všem schopni dokončit album Šero.

Album jste si vydali sami ve vlastním nákladu, financováno bylo z části i přímo od fanoušků přes web HitHit, což je obdoba českého Kickstarteru. Jak složité je v dnešní době pro českou kapelu vydat desku? Co to obnáší a na kolik to vyjde?
Lukáš: Je to opravdu velmi složité. Hlavně v tom, v jaký čas který krok udělat. My jsme kráčeli pomalu a postupně. Proto se vždycky našly nějaké peníze, které jsem vyšetřil většinou z rodiného rozpočtu. Byly to opravdu drobné částky, které ale ve finále daly docela slušnou sumu.

Co se týká HitHitu, tak ten jsme pojali jako předplatné pro srdcaře. A opravdu se jich pár stovek nakonec našlo. Taky nám spousta lidí vyšla vstříc a nezištně nám pomohla, když jsme potřebovali. Byť by šlo o drobnost, tak tohoto přístupu si vážím naprosto nejvíc.

Jinak si myslím, že vydat desku zas tak složité být nemusí. Když má člověk opravdu silnou touhu a chuť sdělit své pocity a myšlenky tak si cestu vždycky najde. Pak už je to většinou individuální záležitost. Dá se natočit vynikající deska na mikrofonní vstup z notebooku, a dá se taky natočit špatná deska za statisíce.

Kde vlastně písně vznikly? Objevuje se zde téma přírody a blízkosti vašeho bydliště Krnova, předpokládám, že tedy někde venku v přírodě…
Ivan: Písně vznikly v prvé řadě v mé hlavě a určitě mě ovlivňovalo okolí Krnova. Je to ale hodně dávno, zhruba v druhé polovině devadesátých let vznikly první písně, které se poté objevily na albu Bingriwingri a později na Šeru. Samozřejmě v tom mezidobí až do této doby mě ještě nějaké písně napadaly, ale nějak se to ze mě vytrácí…

Vedle projektu Bratři Orffové, který se rozrostl během své existence už na sedm členů, máte i vedlejšák s názvem Poslední výstřel hrající docela veselou tvorbu. Co vás vlastně baví víc?
Ivan: Poslední výstřel je Silesian superstar. (smích)

Tady u nás v Krnově a okolí hrajeme často a máme stálé a dokonce i nové mladé fanoušky. Chodí na nás lidé našeho věku a teď už i jejich děti, z čehož je jasné, že hrajeme docela dost dlouho. V tuto chvíli dvacet let. Narozdíl od Bratří Orffů je Poslední výstřel skupina s veselou hudbou a rozpustilými texty… a to tady lidi v pohraničí asi potřebují víc. Je to jako s dětmi, když je člověk rodičem, má rád obě dvě stejně i když je každé jiné.

Čekáte, že o vás nyní bude zájem ze strany letních hudebních festivalů? Vím, že jste v rozhovoru pro rádio Wave prozradili svůj odpor k těmto akcím, které se v ČR předhánějí, kdo přiveze větší hvězdu…
Ivan: Odpor je asi silné slovo, ale je pravda, že naše hudba, která je spíš klidná a tichá, v přesleších z ostatních scén zaniká.

Na festivalech lidé neustále korzují a jsou svým způsobem nesoustředění a tím pádem jim naše sdělení uniká. Samozřejmě nevylučuju, že na nějakou nabídku festivalu kývneme. Je to většinou rozhodnutí celé kapely a případné nabídky budeme zvažovat společně.

Lukáš: Je to opravdu věcí nálady a určitého zklidnění. Takové podmínky jsou důležité pro lidi, kteří si to chtějí užít. Jsou i velké festivaly, jako např. Pohoda nebo Colours, které mají perfektní zázemí i pro kapely jako jsme my a kde bychom si rádi ještě zahráli. Mně osobně to ale táhne spíše do divočiny, ale tam to bude určitě těžké pro zbytek kapely.