Antoine de Saint-Exupéry. Téměř celý život prožil v oblacích, ne vždy těch snových
Redakce
6. 3. 2013
Přemýšlivý, mírný, introvertní filozof? Možná. Ale mnohem víc odvážný, energický a cílevědomý pilot. Antoine de Saint-Exupéry, jak ho možná neznáte.
Narodil se v Lyonu roku 1900 jako prostřední z pěti dětí. Jeho otec, inspektor pojišťovny, pocházel ze šlechtického rodu. Zemřel, když byly Antoinovi čtyři roky. Šťastná dětská léta trávil střídavě na zámcích své tety a babičky. V sedmé třídě dostal od spolužáků přezdívku „Pršáček“, která ho zlobila celý život. Ve dvanácti letech se poprvé proletěl letadlem se slavným pilotem Védrinesem. Byl průměrným žákem. Po maturitě hodlal nastoupit na námořní akademii, při přijímacích zkouškách propadl. V říjnu 1919 se neochotně zapsal na pařížskou Akademii výtvarných umění, obor architektura.
Sen o létání
Přes rok se nevalně protloukal studiem, načež nastoupil vojenskou službu s cílem stát se pilotem. Roku 1921 složil zkoušku z civilního letectví, zanedlouho povýšil na vojenského letce. Po těžké letecké nehodě, při níž utrpěl frakturu lebky, byl demobilizován. Rodina jeho snoubenky si nepřála, aby znovu nastoupil k letectvu, a sehnala mu nudnou kancelářskou práci v cihelnách.
Čtěte také: Malý princ se vrací v komiksu. Navštíví v něm Větrnou planetu
Saint-Exupéry se potom živil také jako dělník a obchodní zástupce. Prodal jen jediný kamion, zato však hodně psal. V prosinci 1925 se u své sestřenice Yvonny de Lastrange seznámil s Jeanem Prévostem, redakčním tajemníkem revue Le Navire d´Argent. Prévost několik měsíců na to uveřejnil v revue Saint-Exupéryho krátkou novelu Letec.
„Mám Saint-Exupéryho rád, mám rád tu rozevlátou hlavu, ty nenasytné oči, jeho výbušnost, neobratnost, jeho drsné a energické ruce, užaslý smích. Je to člověk, který překypuje; potřebuje být veden nebezpečím, nutností soustředit pozornost, jinak by hřešil překračováním míry. Když jedná, stává se prostším. Jeho paměť i umění, věrny jeho nejplnějším okamžikům, uchovávají jen holé, oslepující minuty – jediný umělec vzpomínky, který neužívá rekonstrukce.“ (Jean Prévost, Charaktery)
Kdo by si myslel, že nyní se autor oddá literatuře a filozofickému hloubání, plete se. Saint-Exupéry je pohlcen letectvím, k němuž se záhy navrací. Na podzim 1927 je dokonce jmenován velitelem saharského letiště Cap Juby v Rio de Oro. Podniká výzkumné lety, vyjednává se vzbouřenými Španěly a Maury, zachraňuje letce, kteří padli do rukou vzbouřenců.
Po nocích píše Kurýra na jih. Na jaře 1929 se vrací do Francie s rukopisem Kurýra a s vydavatelem podepisuje smlouvu na sedm románů. Záhy jeho kroky vedou do Buenos Aires, kde je jmenován ředitelem Aeroposty Argentiny. V tomto intenzivním pracovním období píše Noční let. V lednu 1931 se žení s vdovou Consuelou Suncinovou, původem ze San Salvadoru.
Malý princ, filozofická pohádka pro děti i dospělé, oslaví v tomto roce sedmdesátileté výročí svého vydání. Vypráví příběh pilota havarujícího nad Saharou, který se v poušti setká s Malým princem, kouzelným človíčkem z planetky B612. Jedná se o Exupéryho nejznámější dílo, o čemž svědčí jeho překlady do více než 180 světových jazyků a dialektů. Autor se stylizoval do postavy pilota – vypravěče a knihu také sám ilustroval.
Po krachu Aeroposty v důsledku skandálů jejích vlastníků Saint-Exupéry dál působí jako pilot na nejrůznějších místech, má ovšem značné finanční potíže. Roku 1934 nastupuje k Air-France do oddělení propagace, přednáší a jezdí na studijní cesty. V následujících letech se živí přednáškami, jako reportér, několikrát havaruje s letadlem. Pracuje na Citadele a Zemi lidí.
Válečné nasazení
Za druhé světové války je Saint-Exupéry mobilizován, urputně se snaží dostat k pilotování a po mnoha intervencích se mu to podaří. Poslední válečnou misi podnikne roku 1940, potom odjíždí do New Yorku, kde mu vychází Válečný pilot, jenž se stane na šest měsíců bestsellerem. Roku 1943 vychází Dopis rukojmímu a Malý princ. Spisovatel velmi usilovně podniká kroky, aby se směl vrátit k létání.
Nakonec se smí vrátit do Alžíru k letce 2/33. Po další nehodě je však přeložen do zálohy. Svojí urputností a konexemi se mu podaří získat povolení na pět letů. Velitel letky mu po absolvování sedmi letů chce v dalších akcích zabránit. Získá proto svolení seznámit Saint-Exupéry s plánovaným vyloděním v jižní Francii, jež by náruživého pilota v nebezpečných vzdušných dobrodružstvích zastavilo. Před tím, než mu chystanou akci oznámí, povolí mu ještě poslední, osmý let nad Grenoblem a Annecy, ze kterého už se Antoine de Saint-Exupéry nevrátí.
Zdroj: Chevrier, Pierre. Saint-Exupéry. Praha: Vyšehrad, 1986.