2 fotky 
Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas. S prvním májem přichází doba milování. Jak tento svátek slaví redaktoři rubriky Literatura?
Jak už psal Karel Hynek Mácha, první máj je lásky čas. Zdroj: sxc.hu
První máj nás přímo vybízí na romantické procházky, a čím jiným tyto procházky završit než něžným políbením. Pojďte se podívat, zda naše redaktorky tuto tradici dodržují, anebo, jak se říká, uschnou nepolíbené.
Anketa:
- Dostanete na prvního máje polibek pod rozkvetlou třešní, nebo tento svátek neslavíte?
- Jaká je vaše nejoblíbenější milostná báseň a co ve vás vyvolává?
Tereza Tlachová
1. Každý rok tuto tradici dodržujeme, proto doufám, že ani letošek nebude výjimkou. Přece nechceme, děvčata, uschnout, že?
S prvním májem kvetou také naše srdce.
2. Nejspíš se mi jako první vybaví Máj, co také na jaře jiného než Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas? Možná jsem ovlivněna přespříliš romantickou literaturou (z období romantismu, ne červenou knihovnou), ale toto vyznání lásky (ať už si za adresáta zvolíte Jarmilu, nebo jarní přírodu) mi přijde jako nejkrásnější milostná báseň.
Šárka Turčeková
1. Normálně si ani nevzpomenu, že nějakého prvního máje je, ale připadá mi to hezké. Už jsem párkrát přemýšlela o tom, že bych tu pusu chtěla pod třešní dostat, ale nikdy jsem si buď nevzpomněla, anebo to zkrátka nevyšlo. Letos mám napilno se školou, takže předpokládám, že opět zapomenu. Ale třeba mě ještě někdo překvapí neočekávaně – koneckonců, už jsem byla o Velikonocích naprosto netaktně vylískaná vařečkou.
Splav
Fráňa Šrámek
Trápím se, trápím, myslím si,
kde bych tě nejraději potkal.Ulice střídám, parky a nábřeží,
bojím se krásných lží.
Bojím se lesa. V poledním lese
kdo miluje, srdce své neunese.
Na můj práh kdyby jsi vstoupila,
snad bys mne tím i zabila.Chtěl bych tě potkati v lukách.
V lukách je vlání
na všechny strany, pokorné odevzdávání.
V lukách je nejprostší života stůl,
rozlomíš chleba, podáš ženě půl,
chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí,
až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí,
a oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín,
žena má úrodný klín…(BAUER, Alois: Čeština na dlani (přehled světové a české literatury / český jazyk). Olomouc: Rubico, 2000.)
2. Přiznám se, že si na žádnou ryze milostnou báseň nemůžu vzpomenout, ale oslovila mě impresionistická sbírka Splav od Fráni Šrámka. Tu bych mohla číst klidně několik měsíců, při čtení ve mně totiž vyvolává hodně obrazů, a verše tak čtu znovu a znovu. Líbí se mi ta atmosféra, klid.
Kateřina Ostřanská
1. Polibek pod rozkvetlou třešní si vyrobí ti dva, kteří mají tu urgentní potřebu. Na což ovšem není potřeba prvního máje. Ovšem může ho dostat i ten, který nemá toho druhého, jak se člověk může přesvědčit při pocházce na Petříně tohoto „významného“ dne. Otázkou ovšem zůstává, jestli je takovýto polibek cennější než jiný. Osobně doufám, že se z prvního máje nestane něco tak komerčního jako je Valentýn. Toť moje jistě zřejmá odpověď, zda tento svátek slavím či ne. (Navíc se jedná o svátek práce. Tak co s tím má co společného třešeň? Že by pozůstatek bývalého režimu?)
Čtěte také: První máj, lásky čas. Traduje se: Líbejte se!
2. Obecně nemám ráda ony přeslazené milostné básně, ze kterých přímo odkapává medová povrchnost. Ale teď se mi vybavila tahle báseň, kterou mám ráda (každý jistě uhodne, kdo ji napsal):
There were never red peppers
like the ones we had
that calm morning
sitting at the ends
of your unfloded sofa bed
squinting at each other
but looking all around
the orange mugs in our hands
and the red peppers glistering
in the plate between us
being the connection
amid our lonely hearts
we ate them in silence
not to break the bizarre tension
culminating when there were
the empty mugs
which laid on the floor together
with the two teaspoons crossed
we were so close each other
and so disant at the same time
