2 fotky 
Na anketní otázky týkající se květnového tématu tentokrát odpovídal spisovatel Antonín Bajaja (*1942, Zlín). Jeho kniha Na krásné modré Dřevnici byla nominována na Literu za prózu 2010, od r. 1996 vyučuje na UP v Olomouci.
Antonín Bajaja Zdroj: archív nakladatelství Host
Láska, erotika literatura. Máte nějaký oblíbený milostný příběh?
„Pár“ by se jich našlo. Z klasických autorů mě teď napadá A. P. Čechov, jeho jemně ironické, občas groteskní, tragické nebo až trapné historky. Láska ve všech převlecích. A momentálně čtu prozaickou prvotinu Jana Němce vydanou loni nakladatelstvím Druhé město. Taky se jedná o kratší prózy, srovnatelné s těmi od Čechova. Je jich devět, každá je jinak laděna a sbírka se jmenuje Hra pro čtyři ruce s podtitulem málem milostné povídky.
Existuje středoevropský milostný příběh?
Samozřejmě že existuje, anebo spíš existují. Ale domnívám se, že až na výjimky, které mají kořeny v dávných bájích, mytologiích a lidových zkazkách (Zeyerova pohádka Radúz a Mahulena), převažují drobnější, méně okázalé útvary. Namátkou se mi vybavuje Vančurova Markéta Lazarová a její rumunská (jestli považujeme Rumunsko za střední Evropu) paralela – novela Uruma. Autorem je Zaharia Stancu, u nás vyšla r. 1972 v Odeonu pod názvem Milostné léto. Děj se odehrává – na rozdíl od „Markéty“ – na počátku dvacátého století v Dobrudži a jde o velkou, proto tragickou lásku mezi Tatarkou a Rumunem. Obdobné příběhy bychom našli i na Slovensku, v Polsku, Německu, Rakousku, Maďarsku… všude. No a málem bych zapomněl na Máchův Máj.
Jsou láska a erotika spojité nádoby?
Láska je spojitou nádobou se vším. Včetně erotiky. Život se totiž začal množit a rozvíjet v okamžiku, kdy byl do první protoplasmatické buňky vdechnut milostný kód. Neznám lepší definici, než následující věhlasnou větu, kterou v roce 1991 napsal Marcel Reich Ranicki pro časopis Die Zeit: Láskou nazýváme onen extrémní cit, který vede od náklonnosti k vášni a od vášně k závislosti; uvádí jednotlivce do opojného stavu, který může občas omezit příčetnost dotyčného postiženého: je to štěstí, které přináší utrpení, a utrpení, které člověka obšťastňuje.
