3 fotky 
!Rozhovor! O tom, jak se hraje na pitevně, jak se natáčí velký seriál z americké produkce nebo proč nehraje v divadle, jsme si povídaly s herečkou Aňou Geislerovou. Aňa je jednou z hvězd nového Hřebejkova filmu Nevinnost, který vypráví o těžkém obvinění z pohlavního zneužívání. Zahrála si švagrovou hlavního hrdiny Lídu.
Aňa Geislerová jako Lída zklamaná životem, Zdroj: distributor filmu
Jak se vám hrálo na pitevně?
Mně o ty mrtvé až tak nejde. Mrtví jsou mrtví, to je kus masa. Ale ty lidi, kteří jsou na druhé straně, kteří tam chodí identifikovat své příbuzné, ty rodiny… To místo v sobě nese strašně zvláštní energii, tragédii, smutek. Je tam takové vzduchoprázdno, nic, mrtvo. Byl to zvláštní pocit. Ale jsem si vědoma, že to zvláštno si vytváříme jenom v hlavě. Člověk vnímá různé energie, a energie na pitevně je opravdu hodně zvláštní.
Jak byste reagovala, kdybyste se ocitla v pozici matky Olinky? (pozn. red. Kvůli výpovědi čtrnáctileté Olinky je hlavní hrdina podezřelý z pohlavního zneužívání nezletilé.)
To je složitá věc. Myslím si, že člověk tím nemůže projít s dítětem sám. Je potřeba přizvat lidi, kteří dokážou s dítětem komunikovat líp než rodič, protože mnohdy bývá právě rodič příčinou takovýchto obvinění. Dítě má například málo pozornosti nebo naopak moc, chce se vymanit z příliš velké péče nebo něčeho podobného. Takže je vždycky potřeba prozkoumat, jestli se skutečně něco stalo, nebo jestli to není jen výmysl. Děti jsou potvůrky, leckde něco vidí nebo slyší a dokážou manipulovat realitou neuvěřitelným způsobem. Nepřála bych si, aby se něco takového stalo, ale vím, že sama bych to nemohla zvládnout.
Lída se živí jako nemocniční klaun
V Nevinnosti jsou použity vaše verše. Píšete ještě dneska?
Ty verše bvly z mých starých deníků. Ale i dneska ještě píšu. Když mám dostatek klidu, nejlépe když jsem sama někde na cestách, tak skoro vždycky píšu.
Vyhovuje vám, když herec do filmu nějakým podobným způsobem vstupuje?
Mně vyhovují obě dvě možnosti. Někdy vám režisér řekne, jak máte hýbat ukazováčkem a jak malíčkem, a já tento způsob práce respektuju. Líbí se mi to, protože herec je v podstatě nástroj a jak ho kdo rozehraje, to je na něm. Ale je taky možnost se do něčeho se vložit a tvořit. My jsme se takto s Honzou tentokrát skutečně výjimečně napojili a bylo to fantastický. Jednoznačně ale nemůžu říct, jestli je lepší to nebo to. Jak jsem řekla, tentokrát to bylo fantastický spojení. Hned potom jsem pokračovala na natáčení seriálu In Treatment, který je licencovaný, takže všechno je jasně dané, scénáře jsou napsané a točí se normálně klasickým způsobem. První dva dny na place jsem měla velký, opravdu velký problém s disciplínou. Říkala jsem si: „Co je, co děláte, vem si kameru do ruky, ty tady běhej, já to budu nějak říkat a nějak to dopadne, ne?“ Ne že bychom takto natočili náš film, ale ta míra volnosti, improvizace a toho hledačského, pátracího přístupu, ta byla veliká.
In Treatment je ze zahraniční produkce?
Je to seriál HBO, ale točí se tady v Česku. Je to pro české HBO.
Ve svých rolí často ztvárňujete něco jako ženu-vamp, v Občanském průkazu jste si zase zahrála spíš obyčejnou ženu. Existuje nějaký typ role, kterou byste si chtěla zahrát a kterou vám nikdo nedává?
Mirka Spáčilová mi říkala, že bych měla hrát něco komediálního, že mám talent. To já nevím, ale beru to jako takovou zálohu na stáří. Až budu starší, tak se třeba přehraju do komediálních poloh. Poslední dobou mě hrozně láká (jenže takové filmy se u nás moc netočí) zahrát si autobiografickou postavu, kdy opravdu někoho skutečného hrajete, předstíráte, že jste ten člověk, víte, jak chodil, jak mluvil, co dělal, znáte jeho gesta, a musíte se tím člověkem stát. Viděla jsem teď fantastický film, jmenuje se to Temple Grandin, opět z produkce HBO. Claire Danes hraje autistickou ženu, která dokázala vystudovat a teď sama přednáší. Je tam specifický pohyb, specifická řeč, specifické chování. Skvěle zahrané. Nebo Edith Piaf… Je to nádherná, speciální disciplína.
Proč nehrajete v divadle? Neláká vás to?
Já na to nemám čas. Mám místo toho ty své šatičky (pozn. red. Aňa navrhla koleci pro Pietro Filipi) a tak dále, a už bych to nezvládala. Čas od času dostávám nabídky a jsem za ně ráda, protože jednou se to stane, jednou to klapne, jednou si řeknu: Tak a teď si tady udělám představení, který si budu hýčkat. Ale když něco dělám, nerada to šidím. Nemám čas skoro ani na věci, kterým se věnuju teď, a těžko si můžu přidat ještě divadlo, které jsem nikdy nedělala a opravdu si na něm chci dát záležet. Takže momentálně čas není. Ale divadlo nám snad vydrží dalších tisíc let…
Recenzi na film Nevinnost si můžete přečíst tady.
