Americký umělec přetváří videohry. Super Mario nezůstal ušetřen

Muzeum amerického umění Whitney představuje expozici multimediálního umělce Coryho Arcangela. Čekali byste plátna plná maleb či konceptuální videoinstalace? Omyl, k vidění jsou zde velkoformátové projekce upravených počítačových her i jiná vizuální díla. 

Jedním z exponátů jsou videohry s tématem bowlingu. Zdroj: Whitney.org

Tvorba Coryho Arcangela je známá svou oscilací mezi různými médii. Kresba, video-art či performance, to vše jsou oblasti, ve kterých se tento všestranný umělec snaží zaujmout. Hlavním tématem Arcangelovi tvorby je však parafrázování starých videoher i jiných komerčních softwarových produktů.

Třiatřicetiletý rodák z Brooklynu Cory Arcangel se svou fascinací světem počítačů a vintage elektronikou nijak netají. Naopak v oblasti videoher se cítí jako ryba ve vodě. Dokladem toho je i fakt, že si svou největší publicitu vydobyl dílem Super Mario Clouds z roku 2002, které přitáhlo pozornost kritiků během pořádání prestižního Whitney biennále v roce 2004. Návštěvníci tu měli možnost spatřit Arcangelovu variaci na známou videohru Super Mario Brothers, kterou však umělec zbavil takřka veškeré grafiky kromě pozadí sestávajícího z blankytně modré oblohy a mraků.

Plující obláčky nazvané Super Mario Clouds vám mohou být povědomé ze světoznámé hry.

Arcangelova expozice ve Whitney představuje soubor nejnovějších umělcových prací pod názvem Pro Tools. Poněkud technokratický a pro výtvarné umění neobvyklý název výstavy zde však má své opodstatnění. Nosná díla, kolem kterých je expozice postavena, totiž reprezentuje velkoformátová projekce šesti videoher nazvaná Various Self Playing Games aka Beat The Champ.

Tato projekce takřka chronologicky reflektuje technologický vývoj na poli videoherní zábavy, a to od 70. let až k blízké minulosti. Návštěvník tak má možnost spatřit jak předpotopně vyhlížející hry zastupující pravěk tohoto zábavního odvětví, tak i ty současnější, které se již blíží aktuálním standardům.

Fascinace hrou

Důležitým motivem tvorby Coryho Arcangela je vztah člověka a technologií. V případě vystavených herních adaptací se pak jedná zejména o lidskou fascinaci hrou a případné zotročení člověka technologií herního průmyslu. Herní videoprojekce, které jsou v rámci Pro Tools vystaveny, svým charakterem jakoby přímo zvou návštěvníka k zapojení se a ovlivnění děje.

Tato aktivita je mu však odepřena. Herní ovladače jsou mimo dosah diváků. Namísto aktivního hraní se návštěvník zhostí pasivní role diváka, která však získává absurdně bezúčelný obsah vzhledem k repetitivnímu charakteru děje. Počítač zde přebírá úlohu člověka coby hráče a nutí návštěvníka ke sledování stále se opakujících chyb a neúspěchů.

Cory Arcangel často schválně nechává ovladače mimo dosah diváků.

Druhou část expozice pak zabírají umělcovy variace na nejrůznější druhy profesionálního komerčního softwaru. V sérii Photoshop CS například Arcangel využívá technologii grafického studia Adobe Photoshop pro tvorbu barevných, geometricky přesných obrazců za použití zcela standardního mustru.

To, co může návštěvníky poněkud překvapit, jsou však zveřejněné osové souřadnice jednotlivých gradiánů, podle kterých své výtvory autor pojmenoval, a které komukoliv umožňují vytvoření zcela identického díla. Generičnost a snadná duplikovatelnost Arcangelovy série pak může vést diváky k zamyšlení nad tím, co vše je možné ještě v dnešní přetechnizované době považovat za umění, když se ztrácí unikátnost a neopakovatelnost uměleckého díla.

Výstavu si vychutnají hlavně milovníci počítačů a techniky.

Ve své tvorbě však Cory Arcangel využívá i staré technologie. Pro svou sérii kreseb nazvanou Hello World například použil starý zapisovač Hewlett Packard z 80. let patřící dnes již spíše do muzea informatiky. Využil přitom vlastnoručně naprogramovaný software, který pro zapisovač vytvořil náhodné hodnoty sloužící pro zápis samotných kreseb.

Umělec, nebo programátor?

Cory Arcangel je bezesporu zajímavou osobností současné výtvarné scény. O tom koneckonců svědčí i masivní zájem médií, který je kolem jeho osoby ze strany amerického tisku soustředěn. Prostřednictvím jeho osoby se umění dostává jakoby do jiné polohy. Expanduje tak do sféry dříve vyhrazené matematice a technickému myšlení vůbec. Spotřební zboží v podobě videoher a grafického softwaru se přitom stává médiem, které Arcangel využívá pro své umělecké vyjádření. Otázkou zůstává, kam až je možné v Arcangelově případě zajít, a kdy nastane okamžik, kdy zajímavý koncept vystřídá bohapustá demonstrace počítačové grafiky a vyřazených videoher.