Ambiciózní rodiče: Děti jako realizace jejich nesplněných snů

V pondělí odpoledne angličtina, v úterý trénink ve sportovním oddílu, ve středu flétna a ve čtvrtek zase trénink. V pátek možná volno. Anebo aspoň kroužek výtvarky? Má-li dítě ambiciózní rodiče, kteří vyžadují, aby své schopnosti rozvíjelo na maximum, takhle nabitý týdenní program školáka není ničím neobvyklým. Je ale právě tohle ta správná cesta?

„Zmlkni a uč se! mi máma říkala jen proto, abych jí dal pokoj,“ vzpomíná osmnáctiletý Tomáš. Dnes má problémy v plynulém vyjadřování. Zasekává se, mluví rychle, jako by měl strach, že ho někdo vyruší. Příčina problému přitom spočívá právě v přísné výchově a příliš vysokých ambicích jeho rodičů.

„Můj táta byl workoholik, pracoval od rána do noci a když se vracel, ignoroval mě. Nechával mě na starost mámě, které jsem byl zcela ukradený. Zavírala mě v pokoji, abych se učil, a neminuly mě ani fyzické tresty. Občas byly kvůli každé maličkosti,“ říká Tomáš. „Nijak výjimečně jsem v ničem nevynikal, ani ve škole, ani ve sportu. Rodiče pochopili, že nemohu splnit jejich očekávání, proto mě raději zcela vymazali ze svého života,“ dodává. Ale nestěžuje si, přestože si musí sám vydělávat na živobytí, i když ještě studuje střední školu.

Hyperprotektivní rodiče. Jak škodí sami sobě i dětem?

Dítě jako prostředek k realizaci nesplněných snů rodičů

Nešťastné dítě ambiciózních rodičů je jako semínko, které zasévají a jakmile se objeví první zárodek, tak místo vody, péče a hnojení toto malé semínko vytáhnou rychle ze země, aby kvítek rostl rychleji. Výsledek je jasný – kvítek vadne.

Každý z rodičů by rád viděl úspěch svého dítěte, nicméně nejsou ochotni čekat na chvíli, kdy se tak stane, a tlačí jej do bezvýchodné situace, jen aby dosáhli uspokojení vlastního ega.

Častokrát se tak setkáváme s případy, kdy na sebe děti berou podobu nesplňěných snů a cílů jejich vlastních opatrovníků. Tím pádem na ně dopadá i odpovědnost za nespokojenost rodičů, když se dětem vytyčených cílů nedaří dosáhnout. Není se čemu divit, neboť rodiče někdy slepě vyžadují splnění nemožných přání.

Nedomazlené děti. Co všechno může způsobit nedostatek něhy?

Vysoké nároky 21. století

Proč se ale takové věci stávájí normou? Příčin je hned několik. První, nejvíce banální, už jsme zmínili. Druhý důvod je zjevný u rodin, které mají pouze jedno dítě. Snaží se mu dát to nejlepší. Jenže to nejlepší často není potřeba dítěte, ale rodičů. A zde začínají problémy. Rodiče srovnávají svého potomka se sousedovým synem či dcerou. Soupeří, čí dítě toho dokážě více a které z nich to dotáhne dál.

Další důvod toho, jak rodiče realizují na svých ratolestech svou ctižádost, je zcela racionální. Když se u dítěte projeví nadání pro sport, hudbu nebo další umělecké disciplíny, sestavují v hlavě plán, jak přivést dítě k úspěchu v daném oboru. Nutí ho neustále trénovat. To, co by mělo být koníčkem a zábavou, se stává utrpením. Těžko říct, co nastane, pokud děti nedosáhnou toho, co jim rodiče naplánovali. V lepším případě to skončí hlubokým pocitem viny a nedocenění, na horší případ raději nemyslet.

Někteří rodiče vybírají dětem obor, který sami chtěli studovat, Foto: Michal Sojka, Topzine.cz

„Těď je život takovej, jestli nevyhraješ, tak prohraješ.“ I takové věty slýchají děti od svých rodičů a učí se kvůli tomu cílevědomosti už od útlého věku. Jsou případy, kdy z dítěte vyroste úspěšný podnikatel, advokát nebo sportovec. Pokud se to nepovede, kruh se začíná točit od začátku. Rodič přenáší své sny na dítě. V takovém případě jsou děti vždy obětí.

Odborníci se shodují, že důvodem výše zmíněných problémů je hlavně nedostatečná zralost rodičů, jejich psychologická fixace na nerealizované touhy z dětství a projevy komplexu méněcennosti. To vše se následně projevuje na dětech.

Ať se nyní potrápí, ale v budoucnu mi poděkuje

Rodiče se nezamýšlejí nad tím, že u dítěte nepřevládá touha pro činnost, kterou mu vnutili. A pokud se už mezi nimi najdou tací, kteří si svůj tlak uvědomují, mají na to často vysvětlení typu „Nevadí, ještě mi poděkuje!“. Rodič by měl vnímat své dítě jako nezávislou osobu s vlastními zájmy a potřebami, které však nemusí být v souladu se zájmy rodičů. Nemůžou zakrýt obraz svého dítěte nějakými představami ideálu.

Stejně jako je podstatné chránit děti před nemocemi či násilím, je potřeba je ohlídat i před tlakem vlastní rodiny, jejíž ambice občas neznají mezí.