5 fotek 
!Exkluzivní rozhovor!Finalistka Česko Slovenské SuperStar 2, Alžběta Kolečkářová, má za sebou úspěšný vstup do velkého hudebního světa. V exkluzivním rozhovoru pro TOPZINE.cz prozradila spoustu hudebních i nehudebních tajemství.
Alžběta Kolečkářová, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Byla jsi vychovávaná k hudbě? Je tvoje rodina muzikální?
Řekla bych, že jsem z hudební rodiny. Mamka zpívala folklór, když byla mladší. Teď už nezpívá a ani bych jí to nedoporučovala. (smích) A taťka hraje odmalička na housle. Má svoji cimbálovku, kde hraje na violu a také zpívá. Věnuje se tomu celý život. I děda zpívá v cimbálovce.
Většina naší rodiny je zaměřená na folklór. I mě to baví, odmalička mě k hudbě vedli. Tři roky jsem hrála na housle, pět let na cimbál a tři roky na klavír. Zkusila jsem i zpěv, jenomže mě nic nenaučili, tak jsem to vzdala. A sama se učím hrát na kytaru.
Hraješ ještě aktivně?
Na cimbál nehraji, na housle už taky ne. Já už bych na ně asi ani nic nezahrála. (smích) Ale občas si zahraji na klavír a na kytaru. Tu bych chtěla potom využít i v kapele.
Na koncertech?
To se ještě bojím.
A přijde to někdy?
Určitě.
Alžběta Kolečkářová se narodila 4. května 1992 a pochází z města Napajedla. Svou pěveckou kariéru odstartovala v soutěži Česko Slovenská SuperStar 2, kde její honba za titulem SuperStar skončila na šesté příčce. Alžběta nedávno natočila svůj první videoklip k singlu Andělskej flám. V listopadu by mělo vyjít její debutové album, které se bude pohybovat na rozmezí popu a rocku s příchutí retra.
Na jaké hudbě jsi vyrostla?
V podstatě jsem vyrostla na tom folklóru. Ale co se týče mě osobně: začátky patřily Nirvaně, ale prošla jsem si vlastně vším. Měla jsem ráda i takové klasiky jako Tatu, Christina Aquilera, Natalia Oreiro, Jennifer Lopez. Potom jsem přešla na metal – od Helloween až po Slipknoty. Pak mě bral punk, Sex Pistols a podobné přes různé alternativy. Ty mě baví dodneška. Měla jsem ráda kapely jako Tool nebo Pixies. A teď už mám asi pět let ráda reggae, ska, elektroniku, progresivní rock a alternativy všeho možného. Miluju také soul, miluju blues, miluju swing.
Čtěte také: Na novém albu je slyšet i můj operní zpěv, říká Márdi z Vypsané fixy
Teď jsi vyjmenovala snad úplně všechno…
(smích) V podstatě kromě hip hopu, který jsem nikdy neposlouchala, je to všechno.
Ale na ten se docela dobře tancuje.
Já jsem to právě zkoušela, ale moc mě to nebavilo. Nemám k tomu vztah. Třeba R’n’B mám ráda, ale to skutečné, oldschool. Protože dnešní R’n’B v České republice a na Slovensku není ani R’n’B, ale spíš takový pop doplněný o trošku R’n’B.
R’n’B je taková pohodová hudba pro tanec…
To reggae taky. (smích) Já si radši zapařím na punk a zaskáču si. Nebo na reggae, skačko, dubstep.
Rozhovor s Bětkou byl velmi příjemný, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Jak to vypadá s albem?
Vypadá to velice dobře. Zrovna včera jsem byla nahrávat další písničku. Už jich máme hodně. A v pondělí jedeme točit i duet.
S kým?
Bude to tak, jak všichni čekají. To je všechno, co bych k tomu řekla. Jinak album by mělo vyjít na začátku listopadu. Na konci října bude hotové, takže v listopadu půjde ven. Potom se chystáme na turné. Samozřejmě s nějakou známější kapelou, která přiláká ještě více lidí.
Už máš nějaké nápady? Kterou kapelu bys ráda pozvala?
Těžko říct. Ještě nevím. Asi to nechám na mojí milované agentuře, která určitě vybere správně, aby to bylo atraktivní.
Zpět k albu. Jaké bude?
V podstatě se nám podařilo udržet v jedné rovině. Nemůžu říct, že by to byl úplně můj styl, ale já to cédéčko dělám s láskou pro lidi tak, aby ty písničky bavily mě a aby se bavili i lidé. Stylově to bude pop rock až Adele.
Mám úžasného kytaristu, úžasného baskytaristu i bubeníka a teď budeme mít nového klávesistu Zoltiho Tótha, který mimochodem hrál v SuperStar. A u práce se bavíme. Třeba Andělský flám. V originále je to nějak, a my jsme to úplně předělali do skačka. Na konci je dokonce i drum’n’bass. Můj bubeník ho hraje úplně skvěle, hraje si s tím.
Alžběta Kolečkářová, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Působí to docela pestře. Alba v jednom stylu bývají občas až příliš monotónní.
Tak tohle nebude. (smích)
Čekala jsi, že budeš mít takový úspěch s Andělským flámem? Protože přeci jenom je to coververze…
Hned po SuperStar jsme potřebovali něco rychle natočit. Bylo hodně možností, ale všechno bych to lámala tak nějak přes koleno. A nakonec se nabídla tahle předělávka. Vůbec jsem nečekala, že bude mít takový úspěch. Hlavně mě překvapilo, že lidé hlasovali na T-music chart a ta písnička se jim vážně líbila. Je to super.
Jsou tu samozřejmě i negativní odezvy, že je to cover. Ale on to v podstatě cover není. Vzali jsme si melodii, ale je udělaný nový text, který je úplně o něčem jiném.
Vybírala jsi tuhle píseň sama? Líbí se ti?
Já mám obecně ráda Palomu Faith, ale nevěděla jsem, že tahle písnička je její. Já jsem tu skladbu dříve neznala. Nabídli mi ji a mně se hned líbila. Navíc k tomu dělal text Xindl X, takže to pro mě bylo: Jo jo jo, dobře to začíná. (smích) A s výsledkem jsem spokojená.
[youtube_660]9SPm9vkU2Zk[/youtube_660]
Jak jsi vlastně přišla ke Xindlovi X?
Jako slepý k houslím. Spolupracuje stejně jako já s Universalem. Domluvili to vlastně tam. Xindl X je výborný textař, to tady ví asi každý, i když jeho texty jsou hodně osobité. Ale myslím, že se docela povedlo udělat text tak, že není na první poslech poznat, že je to jeho práce, není to ta jeho klasika.
Pokračuje vaše spolupráce?
Ano. Napsal mi ještě nějaké texty. Zatím jsme je nevyužili, ale možná budou na dalším cédéčku. Párkrát jsme se i viděli, párkrát pokecali o směru, kterým bych se mohla ubírat, a také mi povykládal, jak to chodí. Jsem ráda. Ale texty si píšu už i sama.
Takže další album bude tvoje vlastní tvorba?
To už je tak trochu i toto. Z půlky určitě. Zrovna teď mi udělala dobrý text jedna slečna, Viktorie, jenomže v momentě, kdy jsme začali nahrávat, jsme zjistili, že textů s podobnou tematikou už na desce pár je, a bylo by toho už moc. Takže se musí udělat nový text a budu ho dělat já. Je to super, baví mě to, nějak jsem se do toho dostala.
Alžběta Kolečkářová, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Chystáš se psát si i vlastní hudbu?
Určitě. Ale to až časem. Teď je potřeba dodělat první cédéčko, aby to byla tutovka a aby ho lidi co nejdříve zaregistrovali. A potom na tom budeme s kapelou pracovat.
Jak se ti natáčel tvůj první videoklip?
Bylo to výborné. Jeden den jsem jela do Bratislavy a druhý den jsme to celé točili. Režíroval Braňo Vince, je to takový dredatý, úplně šílený týpek. Udělal úžasný návrh, donesl veliké skripto, na které vymaloval tři sta obrázků. Hned se mi to líbilo. A samotné natáčení mě hrozně bavilo. S klukama z taneční skupiny Laci Strike byla sranda. Na konci dne jsem byla ale už vážně unavená. Jediné, co mě zachránilo, byla tuna make-upu, dobré vlasy a oblečení. (smích)
V klipu chodíš na pásu. Víš, kolik jsi za ten den nachodila kilometrů?
Kdybych to měla spočítat, byly to asi dvě hodiny v kuse. Nebo spíš tři. Ale počet kilometrů nevím.
Měla jsi docela vysoké podpatky. To asi nebyla příliš sranda.
Nebyla. Ale občas jsem si je sundala. Poprvé jsem se málem přizabila.
Je škoda, že podpatky nejsou v klipu ani vidět.
To je pravda. Nejdříve jsem si taky říkala, proč bych je tedy měla mít, ale v konečném efektu člověk vypadá úplně jinak, je vzpřímenější, když jde na botách s podpatky.
Budeš točit v dohledné době nějaký další klip?
Určitě. Myslím, že se ihned, jakmile vyjde cédéčko, dáme do další písničky, aby hned šla další věc ven. Už mám i dva typy. Jsou to takové dvě nejchytlavější věci z desky.
Čtěte také: Kolečkářová sahá v hitparádách po zlatu. Ukrajině vévodí domácí interpreti
Bude to nějaká divočina?
Ano. Napsala jsem jeden text pro novináře a pro fotografy. Není to nic proti nikomu, je to zkrátka moje sdělení pro ně. Myslím, že to bude dobré.
Baví tě víc natáčení desky ve studiu, nebo živé koncerty?
Hlavně je to obojí úplně něco jiného. Někdy jdu do studia s úplně hroznou náladou a říkám si, jak je všechno na nic a jak jde všechno do kytek. A jdu za těmi mými chlapci. Mám je hrozně ráda. A ze studia odcházím úplně šťastná, nadšená a všechno je zase skvělé. Kdežto u koncertů je příjemný kontakt s lidmi, což úplně miluji. Vždycky se vyřádím, tancuju, skáču, lidi se mnou zpívají a to mě vždycky strašně baví.
Přemýšlela jsi někdy o možnosti zpívat v muzikálu?
Přemýšlela, ale asi bych do toho nešla teď. I když nevím. Zrovna jsem dostala nabídku do divadla Hoffmann v Uherském Hradišti. Už odmalička hraju ochotnicky v Napajedlích a máme v divadlech hodně známých. A oni mi právě nabídli hostovat v jednom muzikálu. Ale asi to vezmu. Je to doma, na domácí půdě.
Co je to za muzikál?
To ještě vůbec nevím. Mamka mi o téhle nabídce říkala zrovna dneska. Tak jsem jí řekla, ať jim napíše, že to beru. Ať je co dělat. (smích)
Alžběta Kolečkářová, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Měla jsi někdy chuť se vším praštit?
Ano. V patnácti jsem byla v X-factoru, kde mi Gábina Osvaldová řekla, že se prosadím sama, a Ondřej Soukup mi řekl, že nemám rytmus. Poslali mě domů se slovy, že jsem ještě mladá a mám čas. Tehdy jsem si ještě říkala, že to nevzdám. Potom jsem ale byla v Česko Slovenské SuperStar 1. Přišla jsem na předcasting a Jimy Cimbala, který ze mě byl letos naprosto nadšený, mi řekl, že mě nepouští a abych nezpívala balady jako revoluční písně.
A tehdy to byl konec. Byla jsem rozhodnutá úplně přeorientovat život. Vůbec jsem už nezpívala. Potom ale přišla kamarádka a řekla mi, že se rozjíždí Česko Slovenská SuperStar 2. A tak jsem si řekla: Jdu do toho naplno a ukážu se. Když se jim to nebude líbit, ať jdou někam, a když se jim to bude líbit, tak to třeba vyjde.
Takže se zadařilo až napotřetí…
A to jsem byla ještě na Czech Talentu ve Zlíně. Tam jsem postoupila do semifinále a potom mi řekli, že můj projev je afektovaný a že by to chtělo více přirozenosti. Tak jsem řekla: Děkuji, ráda jsem vás poznala. (smích) Ten správný čas přišel až teď. Toužím zpívat pro celý svět a dokud tu představu budu mít, pořád mě to požene dopředu, dokud se to nepovede.
Upřednostňuješ hudbu před vším ostatním ve svém životě?
Můžu říct, že hudba je pro mě teď a vlastně i do budoucna to nejdůležitější. Je to to, co mě živí a naplňuje. A to se nikdy nezmění. Vztahy se můžou kdykoli změnit, školu si můžu dodělat kdykoli. Tu jsem si teď mimochodem odsunula.
Alžběta Kolečkářová – Cry Baby
Ty jsi měla letos maturovat, ne?
Ano, jenomže doklasifikace známek nedopadla úspěšně. Ani není divu, půl roku jsem nic neviděla. Odrazilo se to v češtině. Probíralo se tisíc, milion věcí, různých názvů a bla bla. A já jsem vůbec nic nevěděla, ačkoli jsem se učila.
Takže se chystáš na květen?
Ne, mám to odsunuté na dva roky. Na jednu stranu doufám, že se k tomu už nikdy nevrátím, že mě bude držet hudba a maturitu nebudu potřebovat. Ale na druhou stranu bych ji chtěla, protože jednou bych možná mohla jít studovat na AMU nebo něco podobného. Nevím. Teď se vzdělávám hlavně u hlasové poradkyně.
Musíš na svém hlasu ještě hodně pracovat?
Já v podstatě neumím vůbec nic. Zpívám jenom tak, jak to ze mě jde, aniž bych se to nějak učila. Takže je hodně věcí, co je potřeba naučit se. Paní Čermáková, které strašně děkuji, mi řekla, že bych techniku měla zvládnout za půl roku. To musím, abych si nezničila hlas. To bych nechtěla.
