Pohádková hra z roku 1905 patří ke klasickým dílům české dramatické tvorby. Ve hře inspirované Tylovými báchorkami se objevují lidové motivy, humorné prvky a vlastenectví.
Jiráskova Lucerna patří mezi neznámější česká dramata. Zdroj: Archiv DS Jezírko
Lucerna je pohádková hra o čtyřech dějstvích. V listopadu 1905 měla premiéru na prknech Národního divadla. Hlavním námětem dramatu je protiklad urozeného prostředí vrchnosti a světa prostých vesničanů. Mlynářovu podřízenost vůči vrchnosti symbolizuje stará lucerna.
Alois Jirásek se narodil roku 1851 v Hronově, zemřel v roce1930 v Praze. Patřil mezi hlavní představitele české prózy přelomu 19. a 20. století. Je autorem řady historických románů, povídek a divadelních her. Mezi jeho nejznámější díla patří romány F. L. Věk, Jan Hus, Jan Žižka či historická povídka Filozofská historie.
Ve mlýně bydlí mlynář Libor se svou babičkou a schovankou Haničkou. U mlýna žijí také dvě pohádkové bytosti, starý vodník Ivan a mladší Michal, který je tajně zamilovaný do Haničky. Nedaleko stojí stará památná lípa, která podle pověsti ukrývá poklad.
Správce panství se rozhodne získat Haničku a odvést si ji na zámek. Umane si také, že nechá porazit starou lípu. Tou dobou všichni v Lohovském panství očekávají návštěvu paní kněžny. Vrchní pošle do mlýna mušketýra s žádostí, aby mlynář a jeho schovanka přišli uvítat kněžnu. Mlynář je ale hrdý, on ani jeho schovanka se k uvítacímu ceremoniálu nepřidají.
Návštěva paní kněžny
Slavnostní projev pro paní kněžnu pronáší koktavý řečník. Vrchní si kněžně stěžuje, že ji mlynář odmítl přijít přivítat a pronést úvodní proslov. Kněžnu to zaujme a chce mlynáře poznat. Rozhodne se Liborův mlýn navštívit.
Alois Jirásek se inspiroval Tylovými báchorkami. Zdroj: wikimedia.org.
Kněžna požaduje, aby ji Libor odvedl na starý zámeček. Mlynář už sice nemusí robotovat na panském, ale k vrchnosti ho váže stará povinnost. Ta praví, že musí doprovodit návštěvu ze zámku přes les a svítit ji na cestu lucernou.
Učitelský pomocník Zajíček by se chtěl s kněžnou setkat, protože si přeje, aby ho jmenovala učitelem, neboť by potřeboval získat peníze na svatbu se svou milou. Zajíček sepíše žádost a chce s místními muzikanty kněžně zahrát. Vydají se přes les na zámeček, ale zabloudí, když je vystraší hejkal, a Zajíček při tom svou žádost ztratí.
Cesta lesem
Během cesty lesem se spolu paní kněžna s Liborem sblíží. Kněžně se zamlouvá jeho odhodlanost, čestnost a hrdost. I mlynář postupně nachází v mladé kněžně zalíbení. Tou dobou se panští sluhové chystají porazit starou lípu a odvést Haničku na zámek. Hanička se zatím ukryje do staré lípy.
Když se o všem dozví mlynář, nejprve si myslí, že je to kněžnina léčka, ta se ale proti obvinění brání. Na důkaz své neviny zakáže pokácení lípy a rozhodne se, že rozbije mlynářovu lucernu, čímž ho zbaví jeho podřízenosti. Mlynář navíc objeví Zajíčkovu žádost, které kněžna vyhoví. Zajíček se tak může oženit se svou vyvolenou Dorničkou.
Obyvatele mlýna váže k vrchnosti stará povinnost. Foto: Eva Chytková, TOPZINE.cz
Hra bývá někdy označována jako český Sen noci svatojánské. Jirásek svou hrou upozorňoval na to, že vrchnost by neměla zneužívat svého postavení, naopak by měla s obyčejnými lidmi jednat spravedlivě a moudře. V postavách kněžny a mlynáře postavil Jirásek do protikladu svět panský a lidový. Kněžna se projevuje jako spravedlivá panovnice, zachrání památnou lípu i Haničku a pomůže Zajíčkovi. Ve hře je důležitý symbol lucerny představující útisk prostého lidu. Stará lípa zase symbolizuje naději a sílu lidových tradic.
Kněžna (k vrchnímu a dvořanu): Již chápu, rozumím, co vy jste měli znát a neznali, neb znali a přece nešetrně rušili. Ten strom tu je city lidu, jeho úctou a věrností posvěcený. Nikdo se už ve zlé vůli už ani nedotkniž! Co jste hodlali, byla svévole, a mně jste jen zle posloužili. (K mlynáři, ukazujíc na lípu.) To vaše právo a právem zůstane. Hle, jak tuto lucernu rozbíjím a tím i na věčné časy ruším vaši poddanost, tak pravda je, že jsem o těch úkladech nic nevěděla. (Uhodí o zem lucernou, která se rozbije.)
Mlynář: Teď věřím, paní kněžno, a vděčně budu vzpomínat.
Kněžna (s trpkým úsměvem): A máte své štěstí –
Mlynář (chytne Haničku za ruku) Ano, jen s Haničkou budu šťastný.
Zajíček (zhluboka se ukláněje, nesměle se blíží). Jasnosti –
Kněžna: To snad je –
Mlynář: To je učitelský.
Zajíček (vpadne): Učitelský mládenec, prosím, anobrž dokonce na dvou školách spomocník, tj. byl, ale už není. Tady pan vrchní mne složil –
Kněžna: To abys mohl být ve městečku kantorem. Znám vaši suppliku.
Zajíček: O bože!
Kněžna: Zítra můžete hned nastoupit.
Zajíček: Ach, jasnosti! (Najednou si vzpomene.) Ale kasací –
Kněžna. Až sem zase někdy přijedu. (K vrchnímu.) Možná tudy do zámku? (Ukáže nalevo do popředí.)
Zdroj: FORST, V. a kol.: Lexikon české literatury. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993.
