2 fotky 
„Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu.“ Těmito slovy zahájil svou nejslavnější sbírku Kvílení, která představuje manifest celé generace beatníků a která se neměla dostat do jediného nakladatelství.
Po boku Petera Orlovskeho žil a tvořil více než čtyřicet let. Zdroj: wikimedia.org
„Nebyl jsem si tehdy jistý, jestli jsem vůbec básník, a uvažoval jsem o tom, že přestanu úplně psát. Sedl jsem si jen tak ke stroji, vložil papír a začal psát, aniž bych měl v úmyslu vytvořit nějakou báseň,“ popsal Ginsberg počátky svého díla, na které se začaly nabalovat další a další verše. Allen své myšlenky klepal do psacího stroje otevřeně a bez cenzury. Věděl, že něco podobného žádný nakladatel nikdy nepřijme, proto byl ve svém psaní osvobozen od všeho, co by ho za běžných okolností limitovalo.
Inspirován panelákem
Roku 1926, kdy americká zlatá léta měla brzy zasáhnout hospodářská krize, se manželům Louisovi a Naomi narodil budoucí zakladatel beatnické generace Irwin Allen Ginsberg. Již od mládí byl díky svému otci seznamován s velikány poezie. Středoškolský profesor předčítal svým dětem z Poea, Shelleyho i Miltona a malý Allen se brzy vydal jejich cestou. Již v jedenácti letech si začal do deníku zaznamenávat své první životní poznatky. Ve třiceti pak vydal sbírku Kvílení, která stanula před soudem a okamžitě si tak získala pozornost veřejnosti.
Kvílení věnoval Carlu Solomonovi, se kterým se seznámil v psychiatrické léčebně.
Ginsberg v ní otevřeně mluvil o homosexualitě, duševní poruše své matky a vlastním vidění společnosti. Popsal americký ideál z jeho odvrácené strany. Inspirací mu byl mimo jiné také hotel Sir Francis Drake, který mu svými nesčetnými okny, neony a televizní anténou připomínal obrovského robota. Biblickou příšeru požírající lidi a symbol moderní konzumní společnosti. „Molochu! Molochu! Robotské byty! Neviditelná předměstí! Poklady koster! Slepé metropole!“
Definice obscénnosti
Díky této autorské volnosti vzniklo přelomové dílo, které Allen neposlal do jediného nakladatelství. Místo toho uspořádal roku 1955 s dalšími básníky autorské čtení v sanfranciské Six Gallery. Tato událost je považována za jednu z nejdůležitějších pro vznik beatnické generace. Generace plné bohémských autorů, která hledala alternativu k soudobému americkému životnímu ideálu. Krátce poté se Ginsbergovi objevil ve schránce dopis psaný nakladatelem Lawrencem Ferlinghettim: „Vítám vás na začátku velké kariéry. Kdy dostanu váš rukopis?“
Ohrožení mravnosti
Již roku 1957 stanulo Kvílení u soudu za ohrožování mravnosti. Ferlinghettiho zde bránili básníci, literární kritici i nejrůznější akademici se snahou dokázat, že Ginsbergovo dílo má uměleckou hodnotu. Že nejde o pouhou změť obscénních představ demoralizující mládež, ale o důležitý mezník v oblasti literatury. Na soudce Claytona W. Horna nakonec zapůsobili. Ferlinghettiho zprostil viny a proces zakončil otázkou: „Mohla by existovat svoboda tisku nebo slova, pokud bychom snížili slovní zásobu na neškodné euforismy?“
Pozornost si získal po autorském čtení v Six Gallery (z filmu Kvílení). Zdroj: youtube.com
Aby Ginsberg zachytil všechny své pocity a dal vzniknout jednomu z nejdůležitějších děl literatury 20. století, stačilo mu popsat jen několik málo stránek. Přesto do nich ukryl tolik významů, že je pro čtenáře občas těžké všechny správně pochopit a docenit. Režiséři Epstein a Friedman se jim rozhodli pomoci a natočili o Allenově životě mistrný film. Kvílení z roku 2010 tak obnovilo zájem o básníka, který dal svobodě slova zcela nový význam.
