Už dva měsíce můžete při vstupu na sochařskou terasu Centra současného umění DOX vidět sochy předního českého sochaře Aleše Veselého. Vystřídaly tak autobus Lukáše Rittsteina, který se nyní vyhřívá na dvoraně drážďanské Albertiny. Výstavu nesoucí název Trvání a setrvání si tak můžete užít do listopadu tohoto roku.
Detail jedné ze dvou soch vystavené na sochařské terase DOXu. Foto: Alena Bartková, Topzine.cz
Výstava je tvořena trojicí větších soch, které spadají pod sochařovu současnou tvorbu. Dvě z nich jsou vystaveny na sochařské terase, větší socha s názvem Vstup do zákona, je umístěná na dvoraně DOXu. Podle původního záměru to měla být právě ona, jenž měla konkurovat střechám protilehlých domů.
Proč se tak ovšem nestalo, osvětluje sám sochař: „Jedním z důvodů, proč není největší socha Vstup do zákona na sochařské terase, je její hmotnost a ‚překvapivě‘ nedostačující nosnost terasy. Bohužel, plány s vystavením šest a půlmetrové sochy Vstup do zákona nahoře na terase s průhledem do dálky na město se ukázaly neuskutečnitelné. Statici a konstruktéři zůstali hluší k původnímu zadání Leoše Války, aby terasa byla uzpůsobena k vystavování enormně těžkých a velkých soch. Podvedli ho z pohodlnosti? Spíše ze stereotypu a levnému podrobení se rutině ‚podle normy‘. Takže je tam možno jistě tančit – únosnost je 450 kg/1m2 a ne jak bylo požadováno kolem 2 t/m2.“
Největší z trojce vystavených soch Vstup do zákona. Zdroj: ales-vesely.cz
Inspirací sochy je motiv brány. Tu můžeme v díle Veselého sledovat i v jeho kresbách, malbách a textech. Chápe ji jako hranici něčeho; jako pomyslnou hranu, kterou nejde překročit.
„Brána“ jako pojem je pro mne především výrazem překročení určitého stupně jinosti, je mírou distance dotyku či hranicí dvou sfér. Pro mě je důležitá ta ambivalence – dvojí vnímání tohoto pojmu. Brána, kterou musím projít, protože je prostě na cestě a dává mi jedinou možnost pokračovat, pokud nechci zůstat stát. Jít dál, anebo se snad vrátit? V situaci osudového uvědomění si hranice, jejíž projití znamená nezrušitelnou změnu – „projdu-li, nevrátím se“.
Aleš Veselý, Jeruzalém 2009
Sochy jako křehké zhmotněné myšlenky
Při vstupu na terasu DOXu vás svým naléhavým klidem překvapí zbývající dvě sochy výstavy. Velký prostor nezaplňují svou monumentalitou, ale svou sílou a obsahem. „Pro mě je zajímavé, jak instalací dvou ‚menších‘ soch vznikl zdánlivě prázdný, přesto jakýsi ‚metafyzický‘ prostor, který zároveň zbavil obě sochy ambice demonstrovat velikost nebo váhu, a dal jim šanci osvobodit se od nepodstatného a fungovat jako křehké zhmotněné myšlenky,“ komentuje instalaci soch Aleš Veselý.
Jedna ze soch, Úzká štěrbina, je tvořena kovovým válcem s bílou koulí, která se rozpíná a vyplňuje vnitřní prostor, mezi jejímž dokonalým povrchem a vnitřním pláštěm tubusu vzniká úzká světelná štěrbina.
[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/ales-vesely-v-doxu/]
Část z druhé sochy vznikla už v roce 1992. Její název je zcela konkrétní – Ty a Já a Ti, kteří už nejsou. Jedná se o soustavu tří ocelových kuželů umístěných na opačném konci terasy. „Ve všech třech případech jde o jistou neuchopitelnost. O určitý pocit toho, že se člověk musí obrátit sám do sebe,“ vysvětluje Veselý.
Autobus do Drážďan
Veselého sochy na terase DOXu tak vystřídaly autobus jeho žáka Lukáše Rittsteina. Ten můžete potkat na jeho cestách po Evropě. Až do konce září tohoto roku ho najdete na Brühlsche Terrasse drážďanské Albertiny.
Na nádvoří drážďanské Albertiny bude autobus až do letošního podzimu. Zdroj: Barbora Šlapetová
„Výstavu jsme připravovali již od konce minulého roku. Měla se celá odehrávat na ‚sochařské‘ terase ve druhém patře. Stále jsme odkládali začátek, protože byl svým způsobem závislý na termínu odvozu ‚autobusu‘ Lukáše Rittsteina. Lukáš je můj žák a musím říci, že jeden z nejlepších, a tak mě těšilo, že akce výměny našich artefaktů je společnou událostí,“ říká ke své výstavě Aleš Veselý.
Veselý se řadí k nejvýznamnějším osobnostem českého umění druhé poloviny dvacátého století. Vystudoval v Ateliéru
Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění v Praze, kde od roku 1990 po dobu šestnácti let vedl ateliér monumentálního sochařství. Během své umělecké činnosti se zúčastnil téměř pěti desítek samostatných a více než stovky skupinových výstav v Čechách i zahraničí. Za svou tvorbu získal mnohá ocenění.
Těšte se na rozhovor
Na konci příštího týdne se můžete těšit na exkluzivní rozhovor se sochařem Alešem Veselým.