2 fotky 
Matematik, profesor na Oxfordu, anglikánský kněz, básník, fotograf a vynálezce Charles Lutwidge Dodgson je známější jako spisovatel Lewis Carroll. Vyprávějí se o něm až neuvěřitelné příběhy. Jaký doopravdy byl autor Alenčiných dobrodružství v říši divů?
Cesta od Charlese Lutwidge Dodgsona k Lewisi Carrollovi
Charles se narodil 27. ledna 1832 jako nejstarší syn, ale již jako třetí z celkem jedenácti dětí Charlese Dodgsona a Frances Jane Lutwidgeové. Jeho mužští předci byli většinou armádními důstojníky nebo anglikánskými kněžími. Mladý Charles sice zezačátku šel ve stopách svého otce duchovního – po několika letech strávených ve škole v Rugby přešel v osmnácti na kolej Christ Church v Oxfordu – nezvolil si ale nakonec dráhu ani vojenskou, ani náboženskou, jeho postoj k anglikánské církvi byl navíc po celý život značně komplikovaný. Brzy získal díky svému matematickému talentu docenturu a na Christ Church učil dalších 26 let.
Přestože mu zdraví moc nepřálo – od dětství koktal, bych hluchý na jedno ucho, v sedmnácti prodělal černý kašel, který měl za následek chronicky slabý hrudník, a později kvůli zranění kolena lehce kulhal, prokazoval nadání v mnoha směrech. Již v mládí psal básně a povídky, několik z nich bylo publikováno v novinách a časopisech. Po úspěchu Alenky se dokonce dostal do okruhu Pre-Rafaelitů, hnutí, které v Anglii předznamenalo nástup symbolismu a připravilo půdu pro modernu ve 20. století. Mezi jeho přátele patřil například slavný malíř a básník Dante Gabriel Rossetti. Dodgson byl obstojným zpěvákem, vynikal ve vyprávění příběhů a v typicky britské zábavě, v šarádách. Od roku 1856 se věnoval i fotografování.
Alenka v říši divů, režie Tim Burton
Mezi Dodgsonovy vynálezy patří kupříkladu nyctograf, psací tabulka, která umožňovala psaní ve tmě. Hlavně ale vymyslel několik dodnes oblíbených slovních her, například první verzi Scrabble. S jeho matematickým zaměřením souvisí inovace v oblasti volebních pravidel, určování pravděpodobnosti v sázení i vytvoření tzv. věčného kalendáře.
Přes to všechno by byl dnes již možná zapomenut, kdyby nebylo jeho knih, které psal pod uměleckým jménem Lewis Carroll. Alenčina dobrodružství v říši divů se stala okamžitou senzací. Ještě úspěšnější bylo pokračování Za zrcadlem a co tam Alenka našla. Dalším velkým dílem, pod kterým je podepsán Lewis Carrol, je Lov na Snárka, fantastická nonsensová báseň popisující dobrodružství velice zvláštní posádky tvořené roztodivnými osobami a jedním bobrem.
Legenda opředená mnoha mýty
Hlavně po Dodgsonově smrti (zemřel 14. ledna 1898 v 65 letech) se začaly objevovat dohady a nepotvrzené příběhy, o které se ještě dnes pře anglická odborná veřejnost. Zvláště čtyři chybějící deníky z let 1853 až 1863 asi podnítily fantazii čtenářů i vědců. O Dodgsonovi se tvrdí, že trpěl migrénou a zvláštní formou epilepsie, které se někdy říká syndrom Alenky v říši divů. Tato nemoc při záchvatu ovlivňuje vědomí a vnímání, a člověk tak může procházet něčím podobným jako Alenka při svém dobrodružství.
Lewis Carroll: Evelyn
Nejvíce dohadů vyvolává Dodgsonův vztah k dětem. Součástí legendy je domněnka, že koktal pouze v přítomnosti dospělých a mezi dětmi mluvil plynule. Zvláště ostré jsou ale spory o jeho údajné sklony k pedofilii. Zastánci této teorie poukazují na velké množství fotografií nahých dívek, které Dodgson vytvořil, častá přátelství s mladými děvčaty i na jeho údajný nezájem o dospělé ženy. O jedné chybějící stránce z deníků tvrdí, že byla vytržena proto, že právě dne 27. června 1863 požádal Dodgson o ruku jedenáctiletou Alici Liddellovou, dívku, pro kterou Alenčina dobrodružství napsal.
Odpůrci těchto závěrů zdůrazňují, že dětská nahota tehdy byla v umění naprosto běžná a patřila k viktoriánskému kultu dítěte, a Dodgsonův zájem byl tedy čistě umělecký. Spekulace o 27. červnu a nezájmu o dospělé ženy jsou podle nich nepodložené.
Ať už byl Dodgson jakýkoli, na působivosti a oblíbenosti jeho díla to nic nemění.
