3 fotky 
Film Rašomón mu otevřel dveře na západ. Nejslavnější japonský režisér, který Evropanům ukázal zcela nový přístup k filmovému vyprávění, a oživil tak skomírající kinematografii své doby.
A. Kurosawa
Kurosawovy první snímky vznikají již během druhé světové války. Některé z nich se natáčí na státní zakázku a mají za cíl oslavit válečné Japonsko. Nejvýznamnější z nich jsou Velká legenda Judo, který byl zničen Američany a nedochoval se, a film Nejkrásnější.
Jeho filmová kariéra však raketovým startem začíná až po válce. Průlom znamenala gangsterka ve stylu francouzského poetického realismu a italského neorealismu, Opilý anděl (1949). Pak dochází k osudovému setkání s jeho dvorním hercem, Toshiro Mufine. A tak se dostává na svět Kurosawův nejznámější film Rašomón (1950). Jedná se o stěžejní dílo japonského filmu, které získalo ocenění v Benátkách a probudilo evropské tvůrce k životu. Jde o jeden příběh, který vypráví čtyři aktéři, přičemž se ukazují různé interpretace jedné události. Mufine zde hraje lháře a podvodníka a znevažuje tak představu o japonských samurajích. Pro tehdejší společnost to znamenalo konec iluze o samurajství a narušení tradic.
Sedm samurajů
Po tom, co roku 1956 umírá Mizoguči, nemá již Kurosawa konkurence. Natáčí Sedm samurajů (1954). O sedm let později vzniká známý remake Sedm statečných. Kurosawa se stejně jako mnoho jiných slavných režisérů (např. O. Welles či L. Olivier) nechává inspirovat Shakespearem. Vzniká tak Krvavý trůn (1957) a Ran (1989), jehož předlohou je Král Lear. Inspiraci světovou literaturou můžeme sledovat ve filmech Idiot (podle Dostojevského) a Na dně (podle Gorkého). Poslední roky Kurosawovy tvorby jsou kvůli jeho maximalismu provázeny obtížemi sehnat finanční prostředky. Za peníze od Coppoly a Lucase natáčí film Kagemuža. Svůj doslova vysněný film Sny Akira Kurosawy natáčí díky finanční podpory Scorcese.
Důležité je uvědomit si, že Kurosawa vystudoval výtvarné umění, proto je pro něj vizuální stránka filmu nesmírně důležitá. I dnes můžeme vidět, že každé filmové okénko je schopné obstát jako samostatná mistrovská fotografie. Kurosawa dodnes překvapuje poetickou lyrikou svých dlouhých záběrů, v nichž se zdánlivě nic neděje, avšak v kontrastu černé a bílé se odehrává tiché a nenápadné drama.
