4 fotky 
Poprvé na sebe upozornil v komedii Snowboarďáci jako sedmnáctileté ucho, co se snaží získat dívku a konečně se stát pravým mužem. Dnes mu pomalu táhne na třicet a může s hrdostí říct, že jeho sláva rozhodně neuhasla po prvním úspěšném snímku.
Nezdá se vám to. Jiří Mádl zkrátka nestárne. Zdroj: Bioscop
Možná je to neuvěřitelné, ale od natáčení Snowboarďáků skutečně uplynulo už deset let. Všemi puberťačkami oblíbené duo Kotek-Mádl se rozpadlo a oba šli svou vlastní cestou. Budějovický rodák Jiří Mádl ale rozhodně nijak nelenil a dnes má na kontě pomalu tolik filmů, kolik je mu let.
Kromě snowboarďácky laděných Rafťáků zazářil i v komediích Gympl a Vejška, pohádce Peklo s princeznou, dramatech Čtyři slunce či Konfident, nebo dokonce ve volném pokračování oblíbených filmů Marie Poledňákové Jak se krotí krokodýli, kde si zahrál starší verzi rozverného Vaška a nahradil tak legendárního Tomáše Holého. Momentálně máte šanci Jirku Mádla vidět v kinech ve snímku Všiváci, který měl premiéru 19. června.
1. Byl hyperaktivní dítě
Na většině herců se jejich talent pozná už v dětství, obzvlášť když jsou neposední a rádi jsou středem pozornosti. Jiné to nebylo ani u Jirky, i když to možná zašlo trochu do extrému.
„V první třídě mě jako hyperaktivního označila paní učitelka. Chtěla si najít nevyrovnané děti s lehkou mozkovou dysfunkcí, o kterých se psalo v jejích učebnicích. Nakonec mě v sedmi letech doporučila k psychiatrovi. Ale pan doktor řekl, že mám jen mnoho zájmů, což byla pravda. Vždycky jsem prostě jen dělal hodně věcí najednou,“ směje se herec.
2. Mohl být hokejistou
Ačkoli v některých snímcích působí vyloženě jako sportovní antitalent, ve svých sedmnácti měl slušně našlápnutou hokejovou kariéru. Při jednom zápase si ale rozdrtil loket a vypadalo to, že si ještě hezky dlouho nezahraje. Díky svojí mámě se ale dočetl o konkurzu na Snowboarďáky a odstartoval tak svou úspěšnou kariéru i mimo led. I když musel natáčet se šrouby v ruce.
3. Rád mění při natáčení účesy
Přesto, že si prošel od komedií přes pohádky a muzikály až k dramatům, nechal se Mádl slyšet, že jeho jedinou oblíbenou proměnou je ta stylistická. „Dbám na to, abych měl pokaždé jiný vzhled. Už jsem byl vyholený, měl jsem číro, paruky… Kdyby mi to nedovolili, tak jsem schopný tu roli nevzít,“ přiznává.
Čtyři slunce a sto podob vlasů Jiřího Mádla. Zdroj: Falcon
4. Uživil by se i jako režisér
Jirka neponechává věci náhodě a než by se spoléhal na herectví jako na slibnou kariéru, s níž se uživí, radši se rozhodl využít své vášně pro psaní a pustit se i do režírování. Půl roku dokonce studoval v New Yorku scenáristiku. Když loni dokončil svůj první scénář, obešel několik režisérů, ale pokaždé couvl.
„Jak se všechno připravovalo a rozebíralo, rostl ve mně pocit, že bych ten příběh možná neměl dávat jiným. Napsal jsem ho hodně specificky, v podstatě jsem ho zrežíroval už na papíře. Nakonec jsem si řekl, že jestli mám mít u něčeho kolonku režisér, tak v tomhle případě,“ odůvodňuje herec, proč se nakonec rozhodl svou prvotinu Pojedeme k moři natočit sám.
5. Korejsky umí jenom nadávat
Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. A v době, jako je tato, se hodí umět především ty peprnější výrazy, což už nejspíš zjistil i sám Mádl. Kromě toho, že je fanouškem korejských filmů i asijské kuchyně, jeden z jeho nejlepších přátel Teru je také korejského původu. Bydleli spolu v Česku i New Yorku a oba si s sebou bezpochyby odnesli kousek kultury toho druhého.
V Rafťácích opakovali tihle dva snowboarďáci svůj úspěch. Zdroj: Falcon
„Umím říct dobré ráno a děkuji. A taky bych možná zvládl jedno pivo, ale jinak umím většinou jen samé sprosťárny,“ směje se Jirka a dodává, že i Teru si z Česka odvezl slovník rozšířený většinou jen o samé nadávky.
6. Král koloběžek
Do třetice všeho dobrého. Kromě toho, že touhle dobou mohl být oslavovaným hokejovým šampionem nebo známým scenáristou, rozhodl se Jirka tak trochu fušovat i do světa obchodu. S několika kamarády z Budějovic si totiž založili firmu Hugo bike, která vyrábí a prodává elektrické koloběžky.
7. Občas se zapomene přepnout do normálu
Jirka přiznává, že svým rolím věnuje poměrně dost času, zvlášť co se týče zkoušení před zrcadlem. Nevyhýbá se mu ale ani podivný druh posttraumatického syndromu, kdy má chuť se vžít do role i mimo záběry kamer. Nedávno ho poznamenal zmíněný snímek Všiváci, ve kterém ztvárnil mentálně handicapovaného Vaška.
Role ve Všivácích se mu občas promítne i do osobního života. Zdroj: Bontonfilm
„Jak jsem si to užíval a měl jsem to najeté, tak jsem třeba v restauraci udělal nějakou scénku. Objednával jsem si jídlo a dělal jsem, že jsem postižený. To mě fakt bavilo. Lidi okolo mě sice koukali dost divně, ale to mi nevadilo. Oni na mě koukají divně i normálně,“ přiznává.
