Tvůrci si pro natočení nesmrtelného díla nevybrali nejvhodnější dobu, jelikož sváry mezi komunisty a fašisty byly na denním pořádku. Nechybělo málo a umělci se stali oběťmi nastražené výbušniny…
Když nosíte titul následníka trůnu významné země, navzdory předpokladům okolí nevedete úplně plnohodnotný život. Princezna Anna o tom ví své – sice se nikdy nemusí bát, že by ráno neměla co posnídat nebo večer kde hlavu složit, ale bezstarostná zábava s možností žít z minuty na minutu pro ni představuje nesplnitelný sen.
Osud ale ukázal svou laskavou tvář a postavil jí do cesty novináře Joea Bradleyho, díky němuž se na jeden den stala obyčejnou Annou poznávající Řím a propadající kouzlu lásky…
1. Netradiční režisérské praktiky
Se scénou loučení, nad kterou divačkám i divákům dodnes puká srdce dojetím, měla tehdy málo známá a ještě méně zkušená Audrey Hepburn nemalé potíže, jelikož se mohla rozkrájet, ale slzné kanálky svou činnost ne a ne zahájit. Režisér William Wyler, stejně jako všichni lidé, vlastnil pouze jedny nervy a trpělivost s mladou kadetkou se už stávala nedostatkovým zbožím. Vypětí udělalo své a na Audrey se snesl celý koš výčitek vůči jejímu hereckému (ne)umění a zmaření množství scén. To se to pak plakalo!
2. Oscar má dvojče
Scénář k filmu pochází z pera Daltona Trumba, nicméně po dlouhá léta se žilo v domnění, že ona dojemná Oscarem oceněná slova vznikla v hlavě Iana McLellana Huntera. Jeho jméno nahradilo Trumbovo poté, co odmítl výpověď před Výborem pro vyšetřování neamerické činnosti.
Počátkem 90. let došlo k navrácení cti původnímu autorovi a udělení Oscara in memoriam, nicméně Hunterův syn si otcovo ocenění ponechal. V důsledku tohoto se rok 1953 může pyšnit unikem dvou Oscarů pro nejlepší scénář.
3. Zlaté české ručičky
Štáb čítal mimo jiné dva kameramany, kterým také vděčíme za opakovaný prožitek z tohoto mistrovského romantického kousku. Ale řekli byste, že jednoho z nich po narození vložili do české kolébky a vyrostl na našich říkankách o Jankovi a bramborách? Skutečně tomu tak je.
Ačkoli v titulcích byste ho nalezli jako Franze Planera, ve škole na něj volali Franta Plánička, a že by měly být české ručičky skutečně vyvažovány zlatem, dokazují i jeho podíly na filmech Snídaně u Tiffanyho či Co se nepromíjí.
4. Herec s duší věštce
Gregory Peck zřejmě vytušil v okouzlujícím nováčkovi Audrey Hepburn ducha velké herečky již na začátku, jelikož po natáčení prohlásil směrem k producentům, že tato mladá dáma se bez diskuze stane držitelkou Oscara, a proto neprohloupí, pokud na oficiálních plakátech umístí její ctěné jméno nad název filmu.
Těžko říct, proč producenti natolik důvěřovali Peckovým instinktům, nicméně se drželi jeho rady a ve finále se z plakátů na své obdivovatele skutečně usmívala zlatou soškou oceněná krasavice.
Peck během natáčení poznal svou manželku, s níž strávil zbytek života.
5. Prolínání s realitou
Ač to zní neuvěřitelně, během přípravy a výroby filmu se v prostředí evropské aristokracie odehrával příběh se sice ne naprosto stejným průběhem, nýbrž jeho pointa a smysl zůstaly zachovány.
Srdce britské princezny Margaret totiž vzplanulo láskou vůči příslušníkovi vojenského letectva bez urozených kořenů, navzdory tomu chtěl pár svůj vztah zpečetit manželskou smlouvou. Mezi filmem a královským dvorem se nenachází žádná spojitost, nicméně došlo k nařčení tvůrců ze spoluzavinění onoho skandálu.
Prázdniny v Římě (Roman Holiday)
Komedie/ Drama/ Romantický
USA/ Itálie, 1953, 118 min
Režie: William Wyler
Hrají: Audrey Hepburn, Gregory Peck, Eddie Albert, Hartley Power, Harcourt Williams, Margaret Rawlings