10 hudebních rebelů. Proti proudu se vydali The Clash či Sex Pistols
Jakub Jarolímek
24. 7. 2013
V hudbě platí více nežli jinde, že ti největší drsňáci bývají ve skutečnosti zároveň nejcitlivějšími, zejména pokud se jedná o globální problémy. Nedělají to, co ostatní, protože nevidí důvod, proč by měli. Řeč je o hudebních revolucionářích.
Plastic People of the Universe
Rebelové Československa Plastic People of the Universe se navždy zapsali do dějin jako nejvýraznější protagonisté undergroundového hnutí. Od svého vzniku po Pražském jaru 1968 po celou dobu normalizace byla kapela trnem v oku tehdejší vládě, přičemž její členové byli mnohokrát vězněni. Při protikomunistickém hnutí s kapelou aktivně spolupracoval také Václav Havel.
Elvis Costello
Anglický zpěvák, skladatel a kytarista proslul společenskou kritikou, kterou jeho skladby v různých žánrech oplývaly. Přestože protestní písně, jako kupříkladu Radio Radio, měl přísně zakázané veřejně hrát, při vystoupení na Saturday Night Live začal po chvíli svou kapelu odsekávat a navádět právě na zakázanou skladbu. Jeho zákaz dále trval po více než deset let.
Sex Pistols
Anglická punková kapela, považovaná za iniciátory punkového hnutí Velké Británie, na sebe hned několikrát nechvalně upoutala pozornost veřejnosti, nejen za dob svého aktivního působení v sedmdesátých letech útoky na britskou monarchii singlem God Save the Queen, ale také po rozpadu roku 2006, odmítnutím vstupu do síně slávy se slovy, že nejsou ničí opice.
The Clash
Britská punk rocková skupina inspirovaná Sex Pistols na rozdíl od nihilistiského postoje svých idolů zastávala politický aktivismus. Jejich debutový singl White Riot nabádá mládež k povstání proti vládnoucí třídě, přičemž v podobném duchu se nese celé album London Calling, díky kterému se jejich názory v osmdesátých letech rozlétly do světa.
Johnny Cash
Americký zpěvák, kytarista a textař vyniknul díky fotografii se zdviženým prostředníčkem, když pózoval pro vězeňské dozorce. Z tohoto prostředí také pochází i jeho největší přínos, kterým byla vězeňská vystoupení, při kterých prosazoval myšlenku, že všichni vězni nejsou zrůdy, ale mohou to být pouze obyčejní lidé, kteří udělali špatná rozhodnutí.
Marilyn Manson
Při zakládání metalové kapely se Brian Warner rozhodl šokovat společnost spojením jmen celebrity Marilyn Monroe a masového vraha Charlese Mansona, což spolu s ďábelskou vizáží při vystupování vedlo k tomu, že byl neprávem odsuzován za inspiraci mladíků vraždících na škole v Coloradu roku 1999. Z celého incidentu vzešlo neoprávněné odsuzování kvůli neotřelému vzhledu.
Kurt Cobain
Frontman proslulé kapely Nirvana se ve studentských letech kamarádil s gayem a díky ne příliš tolerantním spolužákům často slýchával nadávky, že musí být také gay. Později, když se společně s kapelou prosadil a získal si publikum, začal prosazovat práva homosexuálů, což nesklízelo vždy kladné ohlasy, ale narážel i na další sociální otázky, například šikanu.
Sinead O’Connor
Irská zpěvačka se zapsala do dějin roztrháním fotografie papeže Jana Pavla II. při živém televizním vystoupení na protest proti katolické církvi, která dlouhodobě potlačovala důkazy o sexuálním zneužívání mezi duchovními. Svou kariéru však postavila na boji proti ustáleným názorům, kdy oholenou hlavou vyjadřovala svůj postoj k objektivizaci žen.
Peter Tosh
Bob Marley zpíval rebelskou muziku, ovšem opravdovým rebelem z kapely The Wailers se později stal Peter Tosh. Jedinečným způsobem si v písních hrál se slovy, přesto měl problémy s vydáním prvního sólového alba. Jeho víru prozrazovaly názvy alb, například Equal Right, No Nuclear War či Legalize It. Angažoval se také proti vládě, kdy byl zadržen a zbit policií.
Public Enemy
Již samotný název této americké hiphopové skupiny napovídá, že jejich texty byly výrazně zaměřeny na kritiku politiky a společnosti. Hlavní člen skupiny Chuck D při poslechu finálního mixu prvního singlu Rebel Without a Pause z alba It Takes a Nation of Millions to Hold Us Back, ve kterém podněcoval hudební vzpouru, prohlásil, že by druhý den mohl zemřít.