4 fotky 
Jiřímu Holubovi, kastelánovi na zámku Hrubý Rohovec, vychází pohádková kniha s esencí tajemna a nadpřirozených sil – Vzpoura strašidel. Na ilustracích se podílel Luděk Bárta.
Vzpoura strašidel, Zdroj: Ilustrace z knihy, Autor: Luděk Bárta
Možná vás kniha Vzpoura strašidel na první pohled ničím zvláštním neupoutá, avšak jakmile se s vašimi ratolestmi začtete, zaplaví vás svým humorným nádechem, kterého je plná a jenž knihu vyzdvihuje. Pobavit se nad ní mohou i pedagogové, kteří se rovněž v knize objevují jako jedny z jednajících postav, avšak díky své deformaci z povolání jsou vykresleni poněkud nemotorně. Autor Jiří Holub neopomněl ani na věnování: Červené Lhotě, v níž je uloženo pět nejhezčích let mého dosavadního života… a … všem utajeným i veřejným přízrakům českých hradů a zámků.
Byl, nebyl jeden zámek
Kniha začíná vyprávěním v Červené Lhotě, kde poznáváme hlavního protagonistu, bývalého baletního mistra, hvězdu světového formátu, kastelána Pivoňku. Celý svůj život protančil, byl tak neposedný, že nastoupil na místo kastelána zdejšího zámku. Každému zájemci podal při prohlídce poutavý výklad, při němž odtančil celé historické představení. Návštěvníci byli oslněni. Jen skupinku bývalých kantorů v důchodu vedenou matematikem Jaroslavem Buštou svým tancem urážel a rozčiloval. Vrcholem bylo samovolné otevření křídel zámeckých dveří či stoleček visící v prostoru.
Bývalý matematik skončil v rybníku, pak na psychiatrii
Matematik Bušta, jeden z návštěvníků, se ocitl v rybníku a ve zmatku se začal topit. Statečná učitelka školních pozemků Kohoutová se ho snažila zachránit rukojetí deštníku. Vystrašila ho však, když mu oznámila, že za ním plave něco obrovského. Vylekaný učitel se domníval, že má za zadkem žraloka. Mýlil se! A nebyl to ani klobouk se pštrosím pérem, jak si pro změnu myslela učitelka Kohoutová. Byla to další neexistující matematicky nevysvětlitelná esence – zakletá Kristýna z rybníka.
Matematik Bušta v rybníku, Zdroj: Ilustrace z knihy, Autor: Luděk Bárta
Špulila rty k políbení, očekávala, že ji učitel přišel vysvobodit. Ten však omdlel a sepsal stížnost na ministerstvo, aby se prošetřila celá tato záležitost. Dobrovolně se přihlásil na psychiatrické oddělení, kde hodlal zůstat do doby, než se jeho slova potvrdí. Jistý ministerský úředník Josef Kroupa měl celou věc prošetřit.
Bůh lásky Amorek je všude, i v pohádkách
Kroupu hned po příjezdu náhle udeřila do hlavy jakási kniha – Kronika našeho rodu – napsal ji Hynek z Rubolícova. Pro přečtení tohoto textu, který je v knize graficky oddělen, se Kroupa (a s ním i čtenáři) dozvídá krvavou historii pana Edmunda a jeho rodiny. Tajemnými silami pohoršený Kroupa hned obvinil Pivoňku za neohlášení zvláštností, jež se na zámku odehrály, a duchům zakázal zjevovat se. Ten, kdo by porušil jeho příkaz, by to nemusel rozchodit, neboť by na něj použil jakýsi nebezpečný sprej, nejvýkonnější duší paralyzátor.
Josef Kroupa oslněn Kristýnou z rybníka, Zdroj: Ilustrace z knihy, Autor: Luděk Bárta
Mezitím se chystala na louce u zámku velká oslava Edmundova kulatého třistadevadesátého výročí narození a třistapadesáté výročí úmrtí. Kroupovo nařízení tak strašidla porušila a on, vraceje se z daleké vycházky, si toho povšiml. Duchové se vypařili a rozzlobený Kroupa se odebral k rybníku, kde na něj promluvila nic netušící Kristýna. A co se nestalo?
Kdo ví, možná někde ve větvích celé tohle počínání sledoval škodolibý amorek – bůžek s křídly a lukem, do kterého se nabíjejí šípy s jedem nejsilnějším, jemuž člověk odjakživa říká láska. Postaral se škodolibě, aby se tihle dva stali jeho terčem.
Úředník Kroupa – zamilovaný prvně, avšak až po uši – napsal zprávu, v níž popřel jakékoliv působení nadpřirozených sil na zámku Červená Lhota. Pivoňka tak o místo nepřišel. (Pohádky mají končit větou: A žili šťastně až do smrti. Tady bylo ale všechno jinak, tak snad: A žili šťastně i po smrti?). Zítřejší den odjel Kroupa zpět do Prahy, avšak nejel sám. Láskou omámený požádal Kristýnu z rybníka, aby odjela s ním. A ptáte se, jak je možné, že mohla opustit rybník? To se jednou možná dozvíme z dalšího pokračování knihy.
Pán v letech, ale poslání splňuje
Pro Jiřího Holuba jako kastelána nebylo jistě těžké vystihnout hlavní postavu kastelána Pivoňky. Pivoňka zastával nejen roli správce, ale plnil i funkci údržbáře, uklízeče, nočního hlídače, pokladního i průvodce. Povahově mu přisoudil takové vlastnosti, z nichž vychází jako sympaťák, což se můžeme přesvědčit i z ilustrací Luďka Bárty. Kastelán Pivoňka je totiž zobrazen s úsměvem od ucha k uchu, klíči od zámku i svými baletními piškůtkami na začátku každé kapitoly.
Kastelán Pivoňka, bývalý baletní mistr, Zdroj: Ilustrace z knihy, Autor: Luděk Bárta
Naopak na konci každé kapitoly je vyobrazena Pivoňkova tlusťoučká kočka Matylda. (Matylda byla kočka na jedničku s hvězdičkou.). Co se týče kapitol, ty na sebe chronologicky navazují. Ale vraťme se zpět k Pivoňkovi. Přestože je to už pán v letech, svoje poslání kastelána splňuje, dokonce dělá i to, co nemusí. Jeho práce je mu koníčkem.
Autor píše lehce, jednoduché věty či souvětí se čtou doslova samy. V knize narazíme dokonce na lehce poupravené klasické dílo vražedné lásky Romea a Můmie. A zmínka je zde i o staré české pověsti o koníku Šemíku, kterého mořští koníci předvedli publiku při oslavě na počest Edmunda. Příběhy jsou psány er-formou, prokládané monology strašidel a ostatních postav. Vypravěč také často promlouvá ke čtenářům.
Kousek od Pivoňky se náhle zjevila nějaká průzračná žena a za ruku držela chichotající se zlomyslné dítě. To se přízračné ženě vytrhlo a proběhlo učitelem Buštou. „Jen do něj, otče! Ukaž mu, zač je toho koleno!“ ječelo a tleskalo. „Loket!“ opravila ho právě kolem probíhající bývalá učitelka českého jazyka maskovaná za lampu, jejíž stínidlo si nasadila na hlavu ve snaze dostat se nenápadně ven. Ale bohužel pro ni ji deformace z povolání zradila. Nemohla prostě nechat plavat chybu, kterou dítě v ustáleném rčení udělalo. Božětech, tak se vzteklý duch dítěte jmenoval, se na babku otočil. „Mně nebude radit nějaká – lampa!“ zavrčel a snažil se učitelkou zapojit do zásuvky se slovy, že si na ni pěkně posvítí.
Název: Vzpoura strašidel
Autor: Jiří Holub
Počet stran: 126
Rok vydání: Praha 2010
Ilustroval: Luděk Bárta
Vydalo: Nakladatelství XYZ
Doporučená cena: 169 korunHodnocení: *** (75%)
