V prvním díle o společnosti Mensa, která sdružuje lidi s vysokým IQ po celém světě, jste se dozvěděli, jak Mensa funguje a jaké podmínky musí takový pravý mensák splňovat. Následující řádky řeknou víc o Dětské Mense a dozvíte se také, proč není nejvyšší IQ vždycky jen kladem.
Cíl Mensy je rozvoj inteligence ve prospěch lidstva a to zahrnuje jak dospělé, tak děti. A tak si mohou nadané děti ve věku od 2,5 do 14 let vyzkoušet testy a dostat se do Dětské Mensy. Dětem se ale výsledek testů nesděluje. Dozví se pouze, jestli uspěly, nebo ne. Pokud uspějí, mohou být členy Dětské Mensy až do 16 let a absolvovat tak řadu akcí, počínaje letním archeologickým táborem a konče oslavami slunovratu. Nicméně od 14 let už to mohou zkoušet i mezi dospělé.
Práce s nadanými dětmi má podle místopředsedkyně české pobočky Aleny Novotné také svá úskalí. „Skupina výrazně nadaných dětí je specifická v tom, že dospělí mají často dojem, že nadané děti právě proto, že jsou nadané, nic nepotřebují a pomohou si samy. Tak to ale v žádném případě není. Nadané dítě často vyžaduje ještě větší pozornost a více podnětů, aby mohlo svůj potenciál plně rozvinout. Někdy se nadání pojí s handicapem v jiné oblasti (např. dyslexie, lehká forma autismu apod.), pak je zřejmé, že se dítě bez odborné pomoci a vnímavého přístupu dospělých neobejde.“
Mensa ČR je také zřizovatelem soukromého Osmiletého gymnázia Buďanka, o.p.s., které je určené nadaným dětem.
Může být vysoké IQ na škodu?
Členství v Mense má jistě své výhody. Můžete se setkávat s ostatními členy, kteří jsou často i veřejně známí odborníci. Příkladem může být poslanec Petr Tluchoř nebo bývalá ministryně spravedlnosti JUDr. Daniela Kovářová. Můžete si poslechnout přednášky špiček jednotlivých oborů.
Ale může být vysoká inteligence i překážkou? Podle Aleny Novotné má inteligence jako všechno ostatní jak výhody, tak i možné nevýhody: „Být nadprůměrně inteligentní má jistě svoje výhody – stejně tak jako běhat rychleji než ostatní nebo psát krásné básně. Mezi nevýhody ale může patřit právě to, že takový člověk uvažuje jinak než ostatní, a proto si s nimi nemusí vždy rozumět a může se cítit i velmi osamělý. Někdy je potřeba ,překlad´ do jazyka ostatních. Velice také záleží na postoji okolí. Takový člověk se může setkávat s nedůvěrou a ponižováním stejně tak jako s přehnanými očekáváními ostatních. Ani jedna situace není ideální. Nejlepším pro všechny je stav, kdy se lidé vzájemně respektují a využívají toho, že každý z nás je ,dobrý´v něčem jiném. Já sama jsem se nikdy s výraznějším problémem kvůli své inteligenci nesetkala, ale vím o případech, které vyústily v šikanu apod.“
Více o Mense čtěte v příspěvku Mensa: Jak se využívá inteligence ve prospěch lidstva?