3 fotky 
MFF Karlovy Vary, sobota 2. července. Jana Eyrová byla uvedena v letním kině, Judi Dench okouzlovala na tiskové konferenci, připomněli jsme si, jak máme nosit Občanský průkaz, a u rakouského snímku Dýchat se tajil dech.
Jana Eyrová (Jane Eyre, USA, 2011)
Jana Eyrová režiséra Caryho Fukunagy patří mezi nejočekávanější filmy festivalu Karlových Varů. Byla jejich zahajovacím filmem a organizátoři ho uvedli i jako první projekci ve znovu otevřeném letním kině.
Jana Eyrová je slavný román Angličanky Charlotte Bronteové a také jedním z nejčastěji adaptovaných literárních děl. Je to poutavý příběh mladé ženy, vychovatelky, která se od svého okolí odlišuje kombinací klidného sebevědomí a pokory.
Podívejte se na video od Mileny Koljenšič!
Na filmu jsou nejvýraznější vynikající herecké výkony Mii Wasikowské (Burtonova Alenka v říši divů) a Michaela Fassbendera (nejvýraznější Angličan v Hanebných panchartech). Mezi těmito postavami je úžasná chemie a jejich lehce nenápadná, avšak spalující touha zcela jistě psychicky působila i na polozmrzlé návštěvníky letního kina. Krásný film na úvod.
Hodnocení: 5*****
I když filmu výrazně herecky vévodí Mia Wasikowska a Michael Fassbender, i Judi Dench obstála na výbornou. Včera před sedmou hodinou večerní film uváděla ve velkém sále hotelu Thermal a na oplátku získala Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. A moc jí to slušelo.
Judi Dench přebírá Křišťálový globus
Druhý den v pravé poledne se Judi Dench účastnila i tiskové konference, ve které o sobě prozradila, že se na filmy, ve kterých účinkuje, dívá až s odstupem času. Proto na dotaz, jak se jí líbil snímek Jana Eyrová, odpověděla, že ho ještě neviděla. Během tiskové konference dvakrát vyzdvihla herce Kevina Spaceyho, jenž byl její velkou oporou a učitelem filmového herectví a zavzpomínala i na facku od Cate Blanchett z filmu Zápisky o skandálu. Podle jejích slov byla facka really hard.
Občanský průkaz (Občanský průkaz, Česká republika, 2010)
Jako každý rok se i nyní můžeme na festivalu v Karlových Varech vrátit k úspěšným filmům loňského nebo letošního roku. Letos mezi ně patří například Pouta, Největší z Čechů, Nickyho rodina, Odcházení, ale především Občanský průkaz, hořká tragikomedie režiséra a producenta Ondřeje Trojana, která svůj název získala podle stejnojmenné knížky Petra Šabacha.
Občanský průkaz je pro kamarády Petra, Popelku, Míťu a Aleše oficiální mezník v životě občana socialistické republiky. Nosit ho mají svědomitě a už vůbec ne v zadní kapse kalhot. Pro Petra a spol. je to především dokument, kvůli němuž je můžou příslušníci STB kdykoli bez zjevného důvodu ponižovat a otravovat jim bezstarostné mládí, ke kterému by měla patřit hlavně hudba, holky a bolehlavy typu čůčo. Nelehké dospívání čtveřice kamarádů uzavírá rok 1977, kdy se všichni pokoušejí získat modrou knížku a zbavit se povinné vojenské služby v komunistické armádě.
Občanský průkaz získal právem 11 nominací na Českého lva. Je to tragikomedie, kde je předpona tragi zcela na místě. Ve filmu byly nejvíce působivé momenty, které evokují dusnou atmosféru doby let minulých. Jedná se hlavně o scény, ve kterých jsou kluci vyslýcháni tehdejšími strážci zákona. Podobně působí momenty, kdy se hrdinové snaží ze všech sil vyhnout tehdejší vojně, jejíž zbytečnost, absurditu a hlavně ztrátu času představuje po všech stránkách vyřízený Popelkův starší bratr.
Kniha Občanský průkaz je psána formou deníku, která zachycuje několik let, tudíž několik důležitých životních momentů a mezníků. Ve filmu je většina z nich použita, ale myslím si, že mu celkem uškodilo rozehrání několika zajímavých situací, ke kterým se potom nevrátíme.
Můžeme si jenom domýšlet osud oblíbené učitelky Lenky Pivoňkové ztvárněné přirozenou Kristýnou-Liškou Bokovou, nebo co se stalo se spolužačkou hlavních hrdinů, která je s největší pravděpodobností zneužívána svým otcem (Jiří Macháček v netradičně nesympatické a slizké roli). Přes tyto výtky však Občanský průkaz zůstává jedním z nejlepších českých filmů loňského roku, a festivalové uvedení mu jenom svědčí.
Hodnocení: 4****
Dýchat (Atmen, Rakousko, 2011)
Film Dýchat se stal jedním z nejlepších snímků canneského Quinzaine des réalisateurs. Devatenáctiletý Roman Kogler žije v nápravném zařízení pro mladistvé, má za sebou již půlku trestu a před sebou naději, že bude propuštěn na podmínku. Šance se však zdají mizivé. Roman je samotář, nemá rodinu a vypadá to, že není schopen začlenit se do společnosti. Dlouho si hledá zaměstnání a nakonec dostane nabídku pracovat ve vídeňské městské márnici, během tohoto období se po letech shledá se svou matkou.
Celovečerní režijní a scenáristický debut herce Karla Markovicse je lehce depresivně laděný snímek, při kterém tuhne úsměv na rtech ani ne kvůli záběrům z márnice, ale hlavně kvůli potlačovanému zoufalství hlavního hrdiny. Herec Thomas Schubert vytvořil postavu, která působí velmi autenticky a přesvědčivě. Pokud vás neodradí pomalé tempo snímku, máte příležitost společně s hlavním hrdinou prožívat jeho útrapy a doufat v lepší osud.
Hodnocení: 4****
TIPY NA NEDĚLI: Taxikář, Laurentie, Jmenuji se Oliver Tate, Punk’s not dead, Bílý pes
