4 fotky 
Robert Fulghum je stále věrný svým českým čtenářům, a tak i letos můžou fulghumofilové narazit v českých knihkupectvích na další kořist z této osobité autorské dílny. Ale pozor, nejedná se jen o nějaké obyčejné pokračování!
Robert Fulghum na festivalu Svět knihy, Zdroj: wikimedia.org
Roberta Fulghuma mnoho českých čtenářů již velmi dobře zná. Po obrovském úspěchu jeho prvotiny Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce přišly další povídkové knihy s drobnými úvahami, do povědomí se tento americký autor zapsal i třídílným románem Třetí přání, který vyšel nejprve v České republice v nakladatelství Argo a až poté v USA.
Kdo je vlastně autor?
Se jménem tohoto spisovatele je v českém kontextu nutno také zmínit jméno jeho dvorní redaktorky Evy Slámové, která nečekaně zemřela v prosinci loňského roku. Právě postava Evy Slámové také stála za zrodem tohoto nejnovějšího titulu. Proč? Popudem k vydání zmíněného souboru byla totiž právě ona, a to při procházení Fulghumovy oficiální stránky, kde ji okouzlily drobné trefné úvahy, jimiž je spisovatel tak proslulý.
Od čtení nebylo daleko k e-mailu, v němž si žádala zaslání více takových příběhů. Z nich Slámová vybrala ty, které by měly být typické pro českého čtenáře. Fulghum poté souhlasil, že knížka vyjde v této jedinečné podobě výhradně v Česku, a to s příběhy, které do sbírky vybrala právě Eva Slámová. V předmluvě je jí kniha samotným autorem věnována jako vzpomínka na kamarádku, která ji už číst nikdy nebude.
Močí Češi na plot?
Jak už bylo zmíněno výše, povídky, které Slámová do sbírky vybrala, mají podtrhnout toho pravého českého ducha. Že celý soubor začíná povídkou Trapas v postranní uličce, kdy slavný autor močí na plot, nás sice zpočátku překvapí, ale po přečtení všech úvahopovídek rozhodně neurazí. Výhodou těchto drobných úvah je, že se v nich může poznat skoro každý, ve většině případů nejen v jedné z nich.
Močí Češi na plot?
Text je rozčleněn na krátké, místy až úsečné odstavečky, jimž vévodí strohé věty, které v některých případech podtrhují naléhavost sdělení a děj začíná gradovat. („A před odchodem z domu jsem si zapomněl dojít na záchod. Ten tlak se teď pomalu stupňuje“). Jako přesně mířící výstřely z děla. Bum. Zásah.
Ach, ty děti!
Pro ty, kteří již Fulghumův styl znají a něco od autora přečetli, může působit začátek knihy trochu pochmurně. Smutněji, realističtěji, nesnílkovsky? Těžko říct, jestli je to kvůli smrti Evy Slámové, nebo kvůli celkovému vyznění témat povídek. Řekla bych, že témata jsou také odlišná od knížeček předchozích. Zpočátku dominují spíše motivy vážnější. Linie autorských úvah postupuje od počátku, přes tezi, antitezi (jakési ano, jenže) až k závěrečné pointě. Většinou nepřekvapivé, zato o to víc vypovídající.
Robert Fulghum má české čtenáře rád
Robert Fulghum během svého života vykonával mnohá povolání, mezi něž patřila i výuka kreslení. Možná právě proto mezi jeho nejčastějšími náměty najdeme vztah mezi dětmi a rodiči, a především důraz na rozvoj návyků dítěte a jeho výchovu. Autor nám ve svých úvahách předkládá jakousi filozofii všedního bytí, s tématy počínajícími u nudle u nosu, obnošeného županu po problém, k čemu se vlastně používá bidet.
Nikdo není sám
Tyto drobné, někdy až filozofující eseje kladou důraz hlavně na interakci se čtenářem, i když ten se může v některých myšlenkových odbočkách snadno ztratit. Ovšem, je na to předem upozorněn. Skladba souboru Kapitána Školky je podřízena výběrem témat souvisejícím s českým duchem, pokud se v ní však budete snažit najít nějaký řád, pravděpodobně ho nenajdete. Ale nezoufejte!
Robert Fulghum rozhodně není autorem pro každého, ačkoli si někteří můžou myslet, že se jedná jen o plytké příběhy o prachobyčejných věcech. Robert Fulghum je autorem pro neobyčejné lidi, kteří si dokáží najít i v běžných denních rituálech, jež tak nemáme rádi, to zvláštní, neobvyklé, dokonce někdy i humorné. Fulghuma můžete číst jako oddychovku po náročném dni před spaním, jako příručku tak trochu jiné filozofie, ale především jako knihu s chápající duší. Prostě v tom nejste sami. Nikdy.
Jenže nudle vytékající z nosu do pusy rozhodně nenechají žádnou mámu v klidu. A děti zase nenechává v klidu ten rodičovský reflex: objeví se ruka s papírovým kapesníkem. Rodič je rovnou navíc v nevýhodě. Dítě se totiž dává vysmrkat jednou rukou. Jelikož druhou ruku rodič potřebuje na pevné uchopení dítěte. Protože dítě zpravidla začne krouživým pohybem uhýbat hlavou – za takový výkon by se nemusel stydět ani hadí muž -, couvá, kroutí se a svíjí. Ne, ne, ne, ne… Podle mě je nejlepší odstranit jen tu část nudle, která už je venku. Nutit dítě, aby se vysmrkalo, je totiž hrozná chyba. Jediný papírový kapesník to nezvládne.
Český název: Věčná dobrodružství kapitána Školky
Název originálu: The ongoing adventures of captain kindergarten
Autor: Robert Fulghum
Překlad: Lenka Fárová, Jiří Hrubý
Počet stran: 168
Vazba: Vázaná s přebalem
Vydavatel: Argo, Praha: 2011
Doporučená cena: 198 korunHodnocení: **** (75) %
