Upadající úroveň české soudobé poezie byla opět o něco pozdvižena. Trend jednolitých přecitlivělých sbírek se rozhodl narušit svým vstupem na literární scénu dlouholetý textař Jaromír Komorous. Je dosti pravděpodobné, že básně z jeho druhé sbírky Nazvučení nepřeslechnete.
Ilustrační foto, Zdroj: sxc.hu
Až moc často je současná poezie cítit vyumělkovanou prázdnotou textu. Rádoby inovativní veršované útvary se podlézavě pokoušejí, za pomoci vypůjčených kostýmů a odložených modelů ze secondhandů, přestrojit v materiál na úrovni. Jak tragicky někdy dokážou působit některé výtvory, lehké děvy pokoušející se proklouznout do vyšších vrstev literární společnosti. Z velké části současné poezie se vytrácí stěžejní funkce nezávislého, ale vnímavého, zprostředkovatele emocí, myšlenek a nápadů.
V kabelech houfy permoníků rubají
žílu života
stržené ostří kytar obtáhnout ocílkou
a opuštěnou holku zahřát šálou
pro každý případ připravenou v kapsách
Jaromír Komorous, který doposud své verše oficiálně ventiloval jako textař folkových a rockových kapel (Slepá kolej, Extra band), se rozhodl do úpadku kvality básnického útvaru zasáhnout návratem k čistě literárním počátkům své profese. Minulý rok vyšla jeho první sbírka Na rozcestí věků, jakási alegorie na život a související proměnu lidského uvažování. Překvapuje obsahem, slovní zásobou, množstvím užitých slovních útvarů, především ale nečekaně charakteristickou atmosférou.
Situační básně s hudebním doprovodem
A právě nepostradatelnou atmosférou disponuje i druhá sbírka, vydaná nakladatelstvím Čas, Nazvučení. Na rozdíl od biografického rázu Na rozcestí věků, je Nazvučení plné situačních básní. Autor se vyžívá především v náladách jednotlivých okamžiků, dává jim ten správný zvuk a zneužívá zpěváků a kapel jako metaforických prostředků k popisu situace či nálady. Patetičnost některých básní dokresluje například kytara Jimmiho Hendrixe nebo jazzové vyhrávky Herbieho Hancocka.
Bigbít obligum
Šlapák rozechvěl bránici
a na druhý pokus i odpovědnost
tu vrozenou fosílii z pravěku
Výčepní aroma jako vždy nevinně
ale, co kdyby, prstíčkem vábí
Na louce, za domem, tam by to asi šloNatažené hady od zvukařova pultu
oblékly servilní černou a plazí se ke zdi
a ta holka to dneska chce, syčí
i v pangejtu s přetlakem papiňáků
losuje, koho dřív na popravu
vytáhne podběl a dělej, co umíšPředjaří vyhrává Johanku z Arku
už by se na to vybodla
ale ta nutnost agrotechnických lhůt
a těm lidem je to tak jedno
Za domem i kdyby jim chroustalo pod koleny
rozehrají etudu pro dvaŠevčík se může zbláznít
Snad jedině Beethoven naloží pod klávesy
nebo stájníci pod koně Železníka
Při každé otýpce sena
obkoukat kousek
a navrch malého jointa
Kromě hudebního ladění je možné v některých básních často postřehnout strach a paradox minulého režimu, který značně omezoval mládí i tvorbu autora. V kontrastu k celkovému podnebí básní, plných revolty a touhy mladého svazovaného člověka po odvetě, používá autor často různých připodobnění souvisejících s venkovem a jeho zvyky. V povětšinou melancholických básních jakoby se spojovaly pohledy mladého a zralého člověka na daný okamžik, intenzivní emoce často klidní či odůvodňuje rozum.
Co se týče formy básní, užívá autor, až na výjimky, volný verš a libuje si ve vytrhování z kontextu. Vše co spojuje nadnesenou řadu připodobnění je tedy jen zmiňovaná atmosféra a vkusně zvolená slova, občasně narušená vulgarismem. Každá báseň je o citu, který místy přerůstá až v nepříjemnou sentimentalitu. To je sice významný, avšak jediný nedostatek celé sbírky a Jana Komorouse můžeme i přesto považovat za příspěvek v záchraně upadající úrovně české poezie.
Název: Nazvučení
Autor: Jaromír Komorous
Nakladatelství: Čas
Počet stran: 82
Doporučená cena: 99 korun
Rok vydání: 2011Hodnocení: **** (80%)
