Středa se v pražském Lucerna Music Baru nesla ve znamení elektra a sex appealu. Zavítali sem švédští The Sounds v rámci evropského turné k jejich čtvrté desce v pořadí. Svou koncertní premiéru si u nás odbyli na jedničku. S hvězdičkou.
The Sounds Zdroj: myspace.com
The Sounds zatím v našich končinách nejsou příliš známí, ač je to k nevíře. A nepodivují se nad tím jen tuzemští příznivci tohoto skandinávského New Wave uskupení, ale i samotná ústřední postava, nadpřirozeně charismatická diva Maja Ivarsson. Ta hned v úvodu koncertu poněkud barvitěji zmínila, že ačkoliv v tomto složení fungují již od roku 1999, do Česka přijeli zahrát úplně poprvé.
V roli předskokanů se představil DJ s přízviskem Kids At The Bar, jenž až na pár profláklejších disko hitů nevzbudil u příchozích výraznější pozornost, a americké duo The Limousines. To dokázalo již úspěšněji předehřát synťáky hlavním účinkujícím. Oba projekty s sebou The Sounds přivezli ze zaoceánského turné, které probíhalo celý loňský podzim.
Krátce po desáté večer se společně s úvodní písní It’s So Easy zmocnil nadvlády nad publikem švédský kvintet, lépe řečeno jeho frontmanka Maja Ivarsson. Ta přicupitala na jehlových podpatcích, nebezpečně zavánějících deformací chodidla, v plesových šatičkách, avšak zdánlivý princeznovský look vzal brzy za své. Publikum ochotně hltalo nejen každý vyluzovaný tón, ale především každý zpěvaččin pohyb.
[youtube_660]X44tSdjH4_I[/youtube_660]
Ostře nasazené tóny pokračovaly skladbami Dance with the Devil, Queen of Apology, The No No Song či stejnojmennou písní z aktuální desky Something to Die For. Hlasový fond Majy má opravdu strhující moc a jistota a síla z něj vskutku sálají.
Novodobá Debbie Harry s pánským křovím
Při zvolnění u písně Night After Night dostává její hlas podobu barové zpěvačky, aby byl záhy vystřídán ostřejšími elektro riffy a máváním mikrofonu ve vzduchu doplněným punkovými hecujícími prupovídkami („I want everybody get f*** crazy!“) s brooklynsko-skandinávským přízvukem. Nenápadně Mája připomíná někdejší členku punk rockové skupiny Blondies, Debbie Harry (ve své době samozřejmě).
Co již ze začátku v lucernovském prostředí muselo každého, kdo zde pravidelně navštěvuje hudební produkce, praštit do uší na zdejší poměry perfektní nazvučení. Snad poprvé vůbec byly zřetelně slyšet basové tóny, a to v podání Johana Bengtssona. Obzvláště jeho výkon sklízel z celého projevu kapely největší potlesk. Zmíněné slovo kapela je zde ovšem poněkud zavádějící.
Podívejte se také na revoluční kytarové riffy
Člověk neznalý severských hudebních poměrů by totiž během včerejšího večera mohl nabýt dojmu, že sexy dračice Maja přijela sólo a pánské hipster osazenstvo supluje jen funkci doprovodu. Přidrzlá hudební diva tu vykasala sukénku, tu se pošmajchlovala s fanouškem a k radosti testosteronových zástupců v publiku zvesela vykopávala své super štíhlé nožky proklatě vysoko.
[youtube_660]48rciYkh124[/youtube_660]
Z hudebního hlediska převládaly převážně singly z posledního alba, které byly proložené nejosvědčenějšími hitovkami z předcházejících tří studiových alb, jako například Queen of Apology, Song With a Mission, Living in America či Dance With Me. V přídavcích se po hurónském řevu fanoušci dočkali skladeb Tony The Beat a Hope You’re Happy Now.
Tento hudební zážitek se po celou dobu nesl na vlnách čerstvého, neobvyklého a nenapodobitelného zvuku elektro popu. Jen těžko se dá najít v hudebních vodách podobný band v čele s tak výraznou ženskou vokalistkou, který by šlo v současné době k The Sounds přirovnat. A právě tato schopnost jedinečnosti a odlišnosti dělá z této kapely evropskou ikonu moderního elektra světového rozměru.
The Sounds by si bývali zasloužili vyprodanou Lucernu, stejně tak, jako by jim slušelo větší pódium. Jednou větou: pastva pro oči v podání flirtující gazely za bezchybné instrumentální podpory ostatních členů kapely. Švédsku tak nezbývá než v moderní době vděčit za Ikeu, Stiega Larssona a The Sounds.
The Sounds
22. února
Lucerna Music Bar, PrahaDélka koncertu: cca 90 minut
+ interakce s fanoušky
+ pohlcující atmosféra
+ dobrý zvuk– nezaplněnost prostoru
– převaha skladeb z posledního albaHodnocení: 90%
