4 fotky 
Inscenace Found & Lost známého tanečního seskupení VerTeDance letos získala cenu za světelný design v divadle Ponec. Cenu udělil Institut světelného designu za to, že světlo podpořilo mimořádně funkční koncepci.
Skupina VerTeDance v duetu zpracovala problémový vztah matky a dcery úspěšně z pozic fyzického divadla. Odtud si přisvojili mnoho různých divadelních a tanečních prvků. Do struktury inscenace se zapojil stylizovaný pohyb, tanec, text, zvuk a osobitým způsobem i multižánrovost.
Nepřehlédněte: Jak vypadal Mezinárodní den tance v Altě?
Matka, definovaná archaizujícím kostýmem, přichází do prostoru a pokouší se ho ovládnout neurotickým vyměřováním po obvodu a úhlopříčkách, přivlastňuje si jej. Současně po krátkých chvílích umrzá v jakýchsi stazích, zvuk vydávaný tělem a výraz stahování se do sebe mají blízko k estetice psychózy.
Found & Lost. Nalezená matka a ztracená dcera, nebo naopak? Zdroj: Vojta Brtnický, tanecniplatforma.cz
Dítě, dcera, se zjevuje v prostoru, který náleží matce. Je jakoby ukázkou existenciální teze o vrženosti do světa. Současně chtě nechtě okupuje matčin prostor a zjevně v něm není zcela vítána. Před našima očima se v prostoru rýsují přerušované tečny vztahu, v němž je matka převážně oslovována, napodobována a odmítána.
Fyzické divadlo
Nejčastěji se nezakládá na literární předloze a je autorsky vymyšleno. Zrovnoprávňuje tělesnou a vizuální expresi s verbální, nebo je před verbální preferuje. Všeobecný pojem fyzického divadla zahrnuje různé přístupy, inspirace a styly. Mezi známé představitele patří seskupení DV8, Frantic Assembly nebo Forced Entertainment.
Můžeme sice s odstupem matku diagnostikovat a produkovaný chlad ve vztahu přičíst okolnostem, nicméně důležitý je samotný vztah. Matka je nakonec podle měřítek normality zcela zdráva a je neuspokojenou a neslavnou spisovatelkou. Respektive stává se jí ve svých obsesivně se opakujících pokusech psát.
Ve ztvárnění dobře fungovalo zobrazení přepjatosti a přepjatost jako figura. Matka, dominantní, sebestředná a chladná, byla příčinou dceřina krajně přepjatého výrazu, jenž našel využití i v žánrově odlišném cirkusově-varietním čísle.
Napsání slova bylo mluvou. Nápis pak připomínal ono oslovení
Představení bylo zdánlivě přerušeno cirkusovou vložkou, ve které klaun zahrnuje do svého čísla publikum. Ve skutečnosti tahle vložka posunula celou performanci do vyšší roviny. Struktura inscenace byla podobná asambláži. Přizvaná choreografka Charlotta Öfverholm si očividně libuje ve skládaní hrubých žánrových tvarů se vztahy přitažlivosti i odpudivosti do jedné struktury.
Recenzujeme: Lágrima je slza na poslední cestě. Tančí se sakrální slavnost
Z figury neurotického přejídání se sladkostmi přechází performerka do jiného vztahu s publikem překročením pomyslné přepážky. Přepážka již navždy zůstane skleněná a když nám, pohodlně sedícím jako u televize, začne performerka nabízet cukroví, jsme zaskočeni jako odhalení voyeři.
Při tomhle varietním čísle přitom zůstává přepjatá a se svou naléhavostí pak oslovuje dva tři lidi. Neupadá však do jarmarečního dialogu. Je to kvazidialog, zažíváme v něm onu zcizenou komunikaci, která je vlastně tolik běžnou. Performerka se při vedení dialogu nenechá vyrušit z koncentrace a představení zakrátko pokračuje v nasazeném tempu.
Pavel Kotlík získal cenu za světelný design v inscenaci Found & Lost na České taneční platformě 2012
Různorodé prostředky, text, zvuk, pohyb, scénografie, nebyly využívány jenom k tomu, aby určovaly a zpřesňovaly interpretační kontext. To je funkce, kterou vykonávají bezděky. V první řadě každý prostředek probírá signifikaci toho předešlého a rozvíjí jej. Jde tedy o uměleckou praxi par excellence: praxi transpozice signifikačních systémů.
V určitou chvíli stříká dcera na tabuli text Matka. Je to okamžitá, aktuální výpověď a je to tichá výpověď, protože tiché jsou ty ustrašené děti. Text funguje v dané chvíli v celkové struktuře: určuje důraz v defektním vztahu matky a dcery. Je oslovením, vyjádřením touhy, potřeby i nenávisti.
Prostředí spoludefinuje i zvuk: pečlivě vybrané ruchy městského prostředí primárně signalizující nebezpečí. To je dvakrát zdůrazněno i červeným světelným kuželem, vůči kterému obě vykračují. Nakonec červené světlo otevírá svojí významovou strukturu, když uzavírá celou inscenaci: ohraničuje matku, která je už na jevišti sama v jakémsi dětinském rozpoložení. Předpeklí.
Found & Lost
Uvedeno v rámci České taneční platformy v divadle Ponec
VerTeDance a Charlotta Öfverholm
Choreografie: Charlotta Öfverholm
Tančí: Tereza Ondrová, Veronika Kotlíková
Ligth design: Pavel Kotlík
Hodnocení: 90 %
