5 fotek 
V Divadle Komedie se zabydluje soubor Company.cz pod křídly Evy Bergerové a postupně servíruje divákům jednu inscenaci za druhou. Po oblíbeném Testosteronu a černobílém Údolí včel přišla na řadu hra Viliama Klimáčka s názvem Rozkvetly sekery. Nápadně připomíná jeho hru Komunismus.
Matka: Kdy jsi naposledy držel pořádnej kus ženský? Zdroj: Milan David, DK
Viděla jsem zmíněnou Klimáčkovu hru Komunismus a byla jsem rozpačitá zpracováním Městského divadla Zlín. Téma se mi nezdálo aktuální a hra se potácela mezi špatnou komedií a velmi předvídatelnou zápletkou. Inscenace Rozkvetly sekery mi připadala jako volné pokračování Komunismu. Možná na první pohled jednoduše hratelný text na jevišti nefunguje jen tak.
Matka: Co se zataví, to se nezkazí.
Prostředí bytu, mini příběh jedné rodiny během jednoho roku, absurdní námět a banální repliky. Většina z nás prošla (nebo prochází) panelákovou etapou života. Měli jsme sousedy podivíny, sousedky neustále přilepené na oknech nebo puberťáky měnící názory podle ročního období. Všichni mají jedno společné. Za každými dveřmi se úzkostlivě střeží všelijaká tajemství.
Všechny barvy paneláku
I rodina v Klimáčkově scénáři se potácí v existenciálním blátě. Otec bez práce se nechá zlákat podivným inzerátem, jenž ho připraví nejen o peníze, ale i o poslední drobky hrdosti. Ovlivnitelný syn, jehož jediným smyslem života jsou aktuální potřeby milovat, nebo ničit. Ženský element rodiny se dělí na to nejsilnější a nejslabší zároveň v každodenní konfrontaci. Matka jako nejsilnější člen rodiny, jediná pracující, převzala symbolické kalhoty a řídí celou rodinu.
Viliam Klimáček (*1958) je slovenský básník, prozaik, dramatik, herec a režisér. Absolvoval lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Několik let působil jako lékař, než se začal věnovat pouze slovesným útvarům. Je spoluzakladatelem alternativní divadelní scény GunaGu, kde zpočátku rovněž hrál.
Na první pohled nejslabší článek rodinného klanu zastává postižená dcera, jež se postupně stává nástrojem matčina absurdního nápadu. Jako jediná však stojí mimo problémy, má svůj vlastní svět, kterému dal Klimáček hmatatelný rozměr – špajzku. Celý příběh zavání neuvěřitelným absurdismem a parodií na panelákové rodiny. Na papíře tato kombinace funguje, ale na jevišti kouzlo vyprchalo a zbyly jen divně vyznívající repliky.
Matka: Už začali stavět. Tu obrovskou vilu. Podívej
Díky scénografii Milana Davida si mnozí prožijí katarzní stavy už při pohledu na kuchyň s obyvákem, kde se celé drama odehrává. Kompletní kuchyňská linka, hrající televize a gauč jako jediné bezpečné místo, které se po celý rok nezmění. Až zbytečně přehnaná nedbalost v oblečení degraduje rodinu na ještě nižší stupeň sociálního žebříčku, ale zbytečně na sebe upozorňuje.
Matka: Nemám ráda, když si půjčuješ.
Otec: Dal jsem do záložny mísu.
Matka: Babiččinu mísu? Tu s koníkem?
Otec: Jenom jsem ji založil.
Matka: Babička si ji přivezla z Drážďan! To je starožitný porcelán!
Syn: Byla ťuknutá.
Matka: Mně se s váma nechce ani jíst.
Otec: /synovi/ Nemáš kouska citu.
Syn: Já tu mísu nezaložil.
Otec: Vypadni!
Matka, která se neustále dívá na sousedy skrze dalekohled nejspíš doma chodí v pantoflích a vytahaných ponožkách. Ale když odchází ven, záleží jí na tom, co si o ní myslí. Obleká se tak, aby dala najevo, že na tom špatně nejsou. I takové nuance v chování inscenaci sráží.
Křečovitost z nového místa?
Chemie, kterou by měl divák cítit z každé inscenace, se v tomto případě přetvořila na lahvičku s kopřivami a destilovanou vodou. Všichni herci vystupující v Sekyrách patří k těm lepším, ale společně na jednom jevišti, v jednom bytě, jakoby se vzájemně vyrušovali. Dialogy vyznívaly nepřirozeně, osamoceně a sekaně v celkovém dojmu. Snad to bylo nervozitou z nového místa? Snad jinou atmosférou v sále.
Dobří herci špatně uchopili text
Při čtení scénáře jsem si dokázala představit brilantní tragikomedii, ale po zhlédnutí adaptace Divadla Komedie mi celý text připadl prvoplánový. Najednou se úžasné repliky Viliama Klimáčka vyfoukly jako špatně uvázaný balonek. Paradoxní na tom všem je, že herci byli dobří a zahráli své charaktery velmi barvitě, ale zapomněli zapojit vzájemný konektor.
Čtěte také: Michal Slaný hostuje v Divadle Komedie v představení Údolí včel
Role matky, která vše zatavuje, sedí Ivě Pazderkové stejně jako umakart do paneláku a manžela v pyžamu ztrápeně hraje Jan Novotný. Starším a zkušenějším hercům velmi dobře sekundují, v mnoha případech spíše přebírají prim jejich divadelní děti. Syn Jan Hofman se chameleonsky přeměňuje ze spratka na náboženského vyznavače, aby si nakonec obul vysoké martensky a zapálil auto na Štědrý večer.
Křehká síla
Snad jediné postavě se podařilo vdechnout literární předloze život s jistou originalitou a čistým záměrem. Natálie Řehořová stojí mimo celý rodinný kruh, a to zapříčinilo nenucenost a uvolněnost její postavy mentálně postižené dcery. Korunu všemu dává Ivo, v podání Filipa Kaňkovského. Ten nepatří mezi herce, jemuž sedí každá role. Podle toho, co jsem měla možnost vidět na prknech Divadla Disk, si Kaňkovský nese potenciál pro velké role. Rozkvetly sekery mu ubírají na možnostech.
Otec: A kdo bude třepat?
Vidět, či nevidět? Toť zapeklitá otázka. Pro ty, kteří obdivovali Pařízkovu Komedii, bude podobná inscenace jen důkazem, že se stalo, co se stát nemělo. Pro širší veřejnost může mít inscenace blahodárné účinky. Pro mě špatně uchopený text dobrými herci.
Rozkvetly sekery
Divadlo Komedie
Autor: Viliam Klimáček
Režie: Vojtěch Štěpánek
Hrají: Iva Pazderková, Jan Novotný, Jan Hofman, Natálie Řehořová, Filip Kaňkovský
Hodnocení: 60 %
