3 fotky 
První premiérou Jihočeského divadla se pro rok 2013 stal Sofoklův Oidipús. Existuje-li klasická hra, potom je Oidipús tou nejklasičtější. S tímto břemenem museli tvůrci inscenace v Českých Budějovicích pracovat. Moderní cestu klasického dramatu se nakonec podařilo najít.Oidipa, královského synka, stihne ihned po narození krutá kletba. Rodiče jej ze strachu odsoudí ke smrti. Kat se však nad ním smiluje a daruje mu život. Oidipus šťastně vyrůstá až do okamžiku, kdy si tíživá slova vyslechne znovu. V nevědomosti prchá z náhradního domova, aby vběhl do náruče nevyhnutelnému osudu.
Oproti stereotypním představám přesunul režisér Martin Glaser děj do postapokalyptické doby, v níž výrazněji rezonuje tragičnost a krutost nešťastného lidského osudu. V jihočeském Oidipovi neexistuje ústřední postava. Všichni herci zůstávají po celou dobu představení na jevišti a vystřídají hned několik rolí. Celek působí sevřeněji a naléhavěji.
Postapokalyptickou atmosféru utváří železobetonové konstrukce potažené potrhaných igelitem. Scéna vzbuzuje dojem opuštěnosti, úzkosti, stísněnosti i zmaru. Vše se utápí v šedivém oparu. Autor scénického řešení Nikola Tempír nezavrhl antické kořeny úplně. Železobetonové sloupy symbolicky připomínají antické sloupoví. To se v závěru inscenace promění ve velké bludiště, kde se již slepý Oidipus ztrácí.
Oidipus zuřivě pátrá po pravdě. Zatím netuší, že jej zničí. Zdroj: Patrik Borecký, Jihočeské divadlo
Prach se usazuje na botách a oblečení herců. Člověk se v tomto bohem opuštěném prostředí ztrácí a tápe. Hledá, aby odhalil pravdu, která jej zničí. Každé vybočení z řádu musí být potrestáno. Blízkost neblahého, leč velkého konce čpí z každého detailu.
Inscenace se vyznačuje statickým herectvím. Vévodí mu strohé, úsporné pohyby. Každý pohyb se zmítá mezi váhavostí postavy, zda krok udělat, a neschopností čelit osudové danosti. Tuto polohu dokázali udržet všichni herci. Emoce vyjadřují herci zejména hlasem. Místy se pohnou agresivněji. Kontrast nepatrných pohybů s pohyby prudkými vytváří napětí. To podtrhuje i vázaná řeč, kterou překladatelé Petr Borkovec a Matyáš Havrda textu ponechali.
Recenzujeme: Zelenka režíruje v Budějovicích Fuk
Navzdory svému mládí mile překvapil Jan Hušek, představitel Oidipa. Na Oidipovo utrpení v Huškově podání si může divák doslova sáhnout. Důvěryhodně působí zejména v závěrečných minutách inscenace, kdy představuje zlomeného a nešťastného Oidipa, který stojí na prahu svého konce.
Člověk je nic, opakuje Oidipus po odhalení pravdy.
Maximálně funkční prvek představují promítané projekce. Postaral se o ně český režisér Tomáš Luňák, který režíroval film Alois Nebel. Film promítaný na plátno umístěné v zadní části jeviště doplňuje děj odehrávající se na jevišti. Buď aktuální děj předchází, nebo jej následuje. Vzniká tak sevřený celek, v němž se v jeden okamžik odehrává minulé, přítomné i budoucí. Dojem mimočasovosti se rozrůstá do neomezených rozměrů.
Navzdory starobylosti Sofoklovy hry působí Oidipús v Jihočeském divadle moderně. Tvůrci inscenace převedli antickou látku s citem k závažnosti tématu, které Oidipús představuje. Pomocí detailně propracované scény a ukázněného herectví vznikl mytický svět, kde platí jiná pravidla než zde. Svou nejnovější inscenací se v Českých Budějovicích poklonili Sofoklovu odkazu s respektem a současně invenčně. Oidipús je mrtev, ať žije Oidipús. Ten jihočeský.
Oidipús, Jihočeské divadlo, autor: Sofoklés, překlad: Petr Borkovec, Matyáš Havrda, režie: Martin Glaser, hrají: Jan Hušek, Věra Hlaváčková, Ondřej Volejník, Pavel Oubram, Petr Šporcl, Bibiana Šimonová
Hodnocení: 90 %
