RECENZE: SuperClásico. Dánové si hrají na Allena. A nedopadlo to dobře

Komedie o zašmodrchaných vztazích zasazená do světového velkoměsta… Nezní to trochu jako Woody Allen? Ano – ovšem Allen v dánském podání neznamená hned kvalitní film.

Buenos Aires je městem, které žije vášní. Poznali to o víkendu čeští tenisté při úspěšném boji o finále Davisova poháru, poznali to i hrdinové filmu SuperClásico. Když se hraje městské derby dvou nejslavnějších fotbalových klubů River Plate a Boca Juniors, stávají se z nesportovců vyděděnci a z příznivců poblázněný dav. Co platné je pak hlavnímu protagonistovi Christianovi (Anders W. Berthelsen) skuhrání: „Vždyť je to jen fotbal…“

Z názvu to možná nemusí být zřejmé, ale SuperClásico je součástí trilogie o vášni, kterou stvořil dánský režisér Ole Christian Madsen. Vše vypuklo filmem Kira’s Reason: A Love Story, který vypráví o událostech předcházejících rozchodu manželů. Další část, Setkání v Praze (ano, odehrává se v českém hlavním městě), se zaobírá svatbou a následně i samotným rozvodem. SuperClásico pak líčí události po rozvodu, respektive rozchodu. Snímky však pojí jen společné téma, nikoliv charaktery.

Christian, majitel upadající vinotéky, totiž nepřijel do hlavního města Argentiny za fotbalem. Dorazil spolu se synem Oscarem (Jamie Morton) z donucení; pod záminkou podepsání rozvodových papírů. Ve skutečnosti však s touhou získat zpět svou ženu Annu (Paprika Steen), která mu utekla s argentinskou fotbalovou hvězdou. Christianovy naděje však rychle narazí do zdi cizí kultury i do skutečnosti, že jeho manželka nalezla v novém městě zdánlivě idylický život.

Lék na manželskou krizi? Hádka na hřbitově. Zdroj: Cinemart

Zarezlým vztahovým kolotočem tak brzy začnou točit jiní: postarší Juanova služebná Fernanda, která začne svádět Christiana, a pubertální Oscar, který se zamiluje do krásné průvodkyně Veroniky. Tyto vedlejší dějové linie občas paradoxně baví víc než hlavní – ať už kvůli komické ráznosti málomluvné Fernandy, s níž nekompromisně jde za svým úlovkem, či nevšední romantice v podání Oscara a Veroniky, kteří se do sebe zamilují na argentinském hřbitově.

Očima Nely Christovové: Už jenom nápad spojení chladných Dánů a temperamentní argentinské nátury je sám o sobě pěkně ujetý, na což tvůrci vsázeli především. Při sledování pak člověk vlastně neví, jestli SuperClásico zhodnotit jako nebeskou zhovadilost, nebo prostě jako šílenost, na které se štáb pěkně vyřádil. Já se přikláním k té druhé variantě. Příjemná atmosféra nechá film nenásilně plynout, ale bez povšimnutí neprojde pár scenáristických perel, jimž vévodí švábi tančící tango. Milovníci jihoamerické kultury si zkrátka přijdou na své, ti ostatní asi nebudou z téhle svérázné komedie tak nadšení.

Hodnocení: 4****

SuperClásico se samo prohlašuje za chytrou komedii, bavit by tak mělo především. Jenže daří se mu to jen ztuha: scény s fotbalistou nazdvihávají koutky úst jeho bezprostředností (s níž válcuje zbytek hereckého pole), pobaví i partička gentlemanských zlodějů, jimž Christian dobrovolně odevzdá své oblečení. Jiné momenty však sklouzávají ke klišovitosti až trapnosti.

[youtube_660]swOCtS3CbGo[/youtube_660]

Poměrně zvláštní částí filmu jsou třeba epizody ze stylového argentinského baru. Napoprvé pobaví přítomností místního životem protřelého vinaře, který temperametně učí Christiana, jak se srovnat s léty manželství. Později však zbytečně míří do slepé uličky: to, když vinař započne svůj nezáživný monolog ve španělštině, jemuž jeho adresát Christian stejně nemůže rozumět. Podobných momentů je ve filmu víc – když romantickou chvilku mladého páru přeruší scénka tancujících švábů, je čas si promnout oči.

Tohle není Allen. Bohužel

Ve chvílích, kdy humor i děj začnou ztrácet obrátky, naštěstí dokáže režisér Madsen šlápnout na plyn. Scénce fotbalového rozstřelu nechybí vtip ani napětí, stejně jako konfrontaci Oscara s rodiči své milované. A jakkoliv příběh občas ztrácí svou předvídatelností, závěr se naštěstí klišovitosti ubránil.

Režisér navíc vkusně zamontoval do snímku i další rozměr, a sice město. Buenos Aires v SuperClásicu vykreslil se vším všudy: s typickým jižanským temperamentem, stylovou hudbou doprovázející rytmy tanga i prolitými litry vína. A samozřejmě fotbalu, byť ten hraje jen kulisu vztahovému divadlu.

Nahoty je ve filmu poměrně dost, ne vždy ale ku prospěchu věci.

Těžko se pak ubránit myšlenkám na přirovnání k Woodymu Allenovi – i on několikrát úspěšně zrecykloval kombinaci světové metropole a romantické zápletky, naposledy po italsku ve filmu Do Říma s láskou. V takovém srovnání však SuperClásico doopravdy skřípe: zatímco Allenův humor je jemný a nechybí mu lehkost, Madsen ho občas musí složitě dolovat.

A to se mu daří jen někdy. I proto SuperClásico, které zahajovalo letošní Febiofest, není skvělou, ale jen průměrnou komedií v netradičních kulisách. Pobaví tak především ty, kteří mají pro jižanskou kulturu slabost – a dokáží přimhouřit oči u méně zdařilých scén.

SuperClásico

Komedie
Dánsko, 2011, 99 min

Režie: Ole Christian Madsen
Hrají: Paprika Steen, Anders W. Berthelsen, Sebastián Estevanez, Jamie Morton, Adriana Mascialino

Hodnocení: 3***