RECENZE: Cikáni jdou do nebe. Strhující muzikál v plamenných barvách

Představení Cikáni jdou do nebe je muzikálem, na který nejsou čeští diváci zvyklí. S divokými písněmi a poutavými osudy se setkáte na jevišti Divadla Bez zábradlí.

Muzikál Cikáni jdou do nebe je plný ohnivých tanců i hudby Zdroj: Divadlo Bez zábradlí

Inscenace Cikáni jdou do nebe v sobě zahrnuje podmanivé melodie, které dokreslují divokost a nespoutanost kočovného národa. Dějová linie se dotýká převážně nehynoucí a osudové lásky. Oba milenci si k sobě dlouho hledají cestu, jelikož jejich povahy jim stojí v cestě. Je ale zřejmé, že nezkrotná a vášnivá Rada a svobodu milující zloděj koní Zobar touží zůstat navždy spolu. Podání Vandy Konečné i Michala Kavalčíka dodává příběhu na věrohodnosti.

Silně může zapůsobit nejen jejich vztah, ale i obě postavy samy o sobě. Tvrdohlavost je známkou nespoutanosti, místy ale hraničí i se sobectvím. Lítost a výčitky svědomí, které se k tomu chvílemi u Zobara objeví, ji stěží přetlučou.

Čtěte také: Hello, Dolly! vyždímala herce i Divadlo Hybernia

I ostatní charaktery si rozhodně zaslouží pozornost a snadno si získají sympatie nejednoho diváka. Česká muzikálová představení velmi často spoléhají na komické figurky, které na jevišti vyvádějí někdy až psí kusy pro pobavení publika. Z valné části jsou potom jejich výkony neúměrně přehnané. Hra Cikáni jdou do nebe je jednou ze vzácných výjimek.

Představení probíhá v živelném a divokém duchu

Zlodějíček slepic, který vzhlíží k Zobarovi a pokouší se vyrovnat jeho kouskům, lehce k tomuto klasickému vzoru spěje. Filip Čapka ale zachovává jeho provedení v mezích a působí přirozeně. Humor, který do hry přináší, je navíc obrovským obohacením.

Herecké výkony mnoha dalších zasluhují chválu. Ještě více obdivu jim patří za zpěv a tanec. Cikánské melodie se dočkaly skvělého provedení a strhující písně dokážou snadno vtáhnout. Svůj pěvecký talent mimo jiné projevila představitelka nejmladší z cikánských děvčat Hana Hladíková.

Zpěv navíc doplňuje výtečné pohybové provedení. Ať už je řeč o divokých tancích, choreografiích, při nichž se zvedají dlouhé sukně, nebo o romantickém houpání na houpačce.

Zdaleka nejvíc jsem oceňovala autentické provedení scén krádeží koní. Řehtání ořů z povzdálí se prolínalo s hlasitým práskáním bičem a střelbou z pistolí. Představení táhla vpřed obdivuhodná dynamičnost a nálady se na jevišti střídaly v duchaplném časovém rozmezí. Nenastávalo zběsilé přebíhání z jedné roviny do druhé, ale žádná nezůstala tak dlouho, aby mohla začít nudit.

Nepřehlédněte: Indická banka – kafkovská komedie Divadla Bez zábradlí

Předností inscenace jsou rozhodně právě speciální efekty. Na pódiu hoří oheň a požáry odehrávající se mimo scénu jako by zasahovaly až na jeviště. K tomu se ozývají rány, při kterých běhá mráz po zádech. Divák má pocit, že je přímým svědkem událostí a o věrohodnosti představení nemůže být pochyb.

Cikáni jdou do nebe je spíše hudebně-dramatickou baladou než muzikálem v pravém slova smyslu. Diváky snadno vtáhne a pohltí je nejen muzikálním provedením od začátku až do konce.

Cikáni jdou do nebe

Divadlo Bez zábradlí

Režie: Radek Balaš

Hrají: Michal Kavalčík, Vanda Konečná, Filip Čapka, Stanislav Zindulka a další

Hodnocení: 80 %