3 fotky 
V pondělí 24. února se uskutečnila v žižkovském sklepním prostoru H2O premiéra inscenace Přelíčení v podání umělecké skupiny OLDstars. Text německého dramatika Petera Weisse se dočkal v českém prostředí uvedení po téměř 50 letech.
Soubor OLDstars uvedl inscenaci Přelíčení. Zdroj: Zuzana Veselá, OLDstars
Když v 60. letech připravoval pro Český rozhlas Přelíčení Peter Schulze Rohr, stopáž celé inscenace dosáhla téměř tří hodin. Na této poměrně rozsáhlé platformě byl dostatek prostoru pro to, aby byl soudní proces s vedoucími tábora v Osvětimi rozebrán do podrobností, které i v pouhé zvukové podobě překvapují také v 21. století. Styl projevu byl striktně strohý, oznamovací. Emoce se objevují velmi zřídka, čímž je ovšem umocňován jejich účinek. Velký důraz kladl režisér na výmluvnost ticha.
Martin Hilský v souvislosti se Shakespearovými hrami hovoří o momentech, kdy ticho mluví. Ohled inscenačního týmu současného Přelíčení na diváka a na jeho schopnost udržet pozornost po delší časový úsek byl v tomto směru nešťastný. Jestli něco po hříchu Přelíčení chybí, pak je to ticho, kdy závažná svědectví rezonují, zní a nabývají na velikosti, kdy přesahují divadelní prostor, aby zasáhla diváka.
Sklepní prostor využili herci do nejmenšího puntíku.
Ohled na diváka škodí inscenaci i v celkové doslovnosti a prvoplánovosti zpracování. Když v závěru zazní motto inscenace, jako by tvůrci divákům říkali, tady vám neseme na zlatém podnose výklad textu. Text, který si klade za cíl vybízet diváky k zamyšlení, by jim měl, dle našeho názoru, ponechat prostor a čas na samostatné zpracování.
V tomto ohledu vyznívá inscenace do velké míry jako didaktický nástroj pro SŠ s cílem názorně představit zobrazované téma. Bohužel ani typizace a schematizace v pojetí postav se tomuto nastavení nevzpíná. Všichni Němci, objevující se v Přelíčení, představují jeden typ úlisného dozorce, který si je moc dobře vědom toho, co dělá. Může to být v důsledku výrazného krácení původního textu, spíše se však kloníme k názoru, že zde inscenace selhává po herecké stránce.
Inscenaci škodí přílišná schematičnost v hereckém podání.
Na obranu Přelíčení musíme říct, že velice působivé je scénické řešení, které vytvořila Anička Hrušková. Dokázala využít sklepního prostoru k vytvoření stísněné soudní síně, v níž ono přelíčení probíhá. Další zdařilý prvek představuje osvětlení, které citlivě kopíruje změny v perspektivě od dramatických obrazů k výpovědím svědků před mikrofonem. Závěrečné osvětlení hlediště v momentě, kdy zní věty o přetrvávajícím táboře, je přesně tím prvkem nenápadné výpovědi, který se k tomuto typu tématu hodí. Škoda, že jich tu není více.
Přelíčení, OLDstars, autor: Peter Weiss, režie: Petr Smyczek, hrají: Martin Satoranský, Mářa Hásková, Jan Battěk, Markéta Burešová, Dan Brátka, Martin Steve Luhan, Matěj Vejdělek, Milan Peroutka, Jindřiška Dudziaková, Richard Juan Rozkovec, Eliška Vocelová či Václav Matějovský
Hodnocení: 50 %
