2 fotky 
Komedii severoirského autora Owena McCaffertyho s názvem Práskni do bot si vzalo pod křídla Divadlo Na Jezerce a pod režisérskou taktovku Jan Hřebejk. Pohled do duší českých instalatérů diváky nadchnul. Otázkou zůstává, zda se na Jezerce neprodává laciná zábava.
Hlavní a jediná zápletka McCaffertyho hry se točí okolo čtyř instalatérů, kteří pracují na stavbě. Každý z nich má svůj životní sen. Snaží si ho splnit tím, že o polední pauze ukradnou paletu dlaždiček, a tu posléze prodají. Stejný záměr mají obě dvojice dělníků, z čehož vycházejí vtipné situace založené na situačním humoru.
Situační humor je ale vybudovaný na jednoduchých slovních přestřelkách okořeněných peprnými výrazy. Inscenace se především zaměřuje na charaktery českých dělníků, v širším rámci pak na charaktery Čechů jako takových.
Sprostými slovy se opravdu nešetří. Ta sice patří k dělnické hantýrce, ale založit na mistrovství světa vulgarismů celou inscenaci mi přišlo málo. Diváci neskrývali nadšení, a to právě z četnosti nespisovné mluvy. Z komerčního hlediska se tak sázka na sprosté dialogy ukázala jako trumf.
Očima Dominiky Frejtichové: Divadlo Na Jezerce a inscenace Práskni do bot se u diváků těší oblibě. Svědčí o tom vyprodaný sál, neustávající smích a nakonec i potlesk vestoje. Naplnění představy o sprostých dlaždičích tvoří hlavní stavební prvek hry. Po odmyšlení sprostých slov mi však příběh ani dialogy zábavné nepřipadaly. Herecké výkony neurazily ani nenadchly, někteří protagonisté vypadávali na můj vkus příliš často z role. Celkově jsem měla pocit jako při sledování Xté epizody lepšího komediálního seriálu.
Hodnocení: 60 %
Sám režisér Jan Hřebejk se o inscenaci vyjádřil, že je komedie Práskni do bot o mnoha věcech. Pro Hřebejka je o hledání lidské důstojnosti a štěstí, skrze ponižující a trapné, nešťastné situace. Metafora o smyslu života a o hledání štěstí šla v dialozích snadno najít. Proto mi připadalo, že jednotlivé postavy nedostaly šanci rozvést své charaktery tak, aby se s nimi mohl divák ztotožnit. Inscenace připomínala jinou verzi pořadu Na stojáka.
Dodat hloubku komedii měl její konec, kdy se ani jedné z dvojic jejich plán nepodaří. Navíc jeden z hlavních hrdinů náhle umírá, aby si ostatní mohli uvědomit, co je v životě opravdu důležité. Závěr stojí za zamyšlení, ale v kontextu celé inscenace vyznívá jako tečka za větou, která kdyby chyběla, nic se nestane.
Jako Šulin se představil i ředitel Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský. Foto: Tereza Menclová, TOPZINE.cz
Herecké výkony měly své klady, ale i zápory. U Jana Hrušínského v roli Šulina utkvěl v divákovi pocit, že principál divadla pouze recituje text a že svůj divadelní cit nechal ležet v šatně na věšáku.
Naopak Martin Sitta, známý jako táta od rodiny z Účastníků zájezdu, do své role opravdu pasoval. Sittova postava Drátěnky působila věrohodně a jako jediná zábavným způsobem vystihovala dělnickou povahu. Za pozitivní lze označit i scénu. Poměrně detailní kulisy staveniště podtrhovaly jako jedny z mála autentičnost prostředí.
Práskni do bot má ambice diváka pobavit jednoduchou a velmi lehkou formou. Ve výsledku o to asi divákovi v dnešním ustaraném světě jde.
Práskni do bot, Divadlo Na Jezerce, autor: Owen McCafferty, režie: Jan Hřebejk, hrají: Jan Hrušínský, Radek Holub, Martin Sitta a Václav Liška
Hodnocení: 60 %
