4 fotky 
Francis Scott Fitzgerald patří bez diskusí mezi americké literární klasiky. Na jeho kratší prozaická díla se však v češtině od 70. let trochu pozapomnělo. Nyní vychází v nakladatelství Argo autorova druhá povídková sbírka včetně pěti dosud nepřeložených prací.
Francis Scott Fitzgerald byl ikonou své doby, Zdroj: thebookclubuk.wordpress.com
Jazzový věk, doba 20. let minulého století, v níž americká poválečná ekonomika vystřelila prudce vzhůru a strhla s sebou davy, ztělesněné nadšení prodchnuté celou jednou generací. Zlatá mládež si užívá večírků, jejich tatínkové kouří drahé doutníky a matky úzkostlivě dbají o dobrou pověst celé rodiny. Právě takový historický exkurs nabízí ve svých příbězích mluvčí jazzového věku, jeho ústřední postava a vynálezce termínu samotného, Francis Scott Fitzgerald.
Francis Scott Fitzgerald (1896–1940) je autorem světového formátu. Proslavil se zejména romány Krásní a prokletí (1922) či Velký Gatsby (1925), v nichž reflektoval společenské poměry své doby. Přestože patří k nejtalentovanějším americkým autorům 20. století, většinu života i kvůli schizofrenii a léčení své ženy Zeldy Sayreové a vlastním značným problémům s alkoholem strávil ve finanční tísni. Ta jej také později přiměla tvořit scénáře pro filmový průmysl.
Ve své druhé povídkové sbírce se autor vydává nejen do opojného víru americké vyšší společnosti, ale také do tajů vlastní fantazie, která dokáže vytvořit vpravdě podivuhodné příběhy.
Dobře známé kousky
Originální obálka, Zdroj: youpublish.com
Fitzgeraldova druhá sbírka obsahuje povídky nejen tematicky rozličné, ale také rozdílně proslulé. Zatímco některé kousky patří ke stálicím na českém literárním trhu, pár dalších je představeno českému čtenáři vůbec poprvé.
Do první skupiny spadá Podivuhodný případ Benjamina Buttona, který si získal nezměrnou popularitu díky nedávnému filmovému zpracování. Fitzgerald v příběhu podrobuje experimentu život Benjamina Buttona, který se narodí jako stařec a v průběhu života mládne až do kojeneckých let. Přestože by se normálně stárnoucímu člověku mohl zdát opačný vývoj jako dar z nebes, Benjamin Button se přesvědčí, že skutečnost je mnohem krutější a ani v nejmenším není tak lákavá, jak by se s objevem prvních vrásek v obličeji mohlo zdát.
Oblíbeným a často prezentovaným drahokamem z Fitzgeraldovy pokladnice je rozsáhlý příběh Diamant velký jako Ritz. Spisovatel v něm vytváří pokřivenou podobu Ztraceného světa Arthura Conana Doylea, když v nepřístupném terénu kdesi v Skalistých horách nechává žít v pohádkovém bohatství konzervativní rodinu Washingtonů. K ní na letní prázdniny přijíždí mladý student, přítel jejich syna. Jenže aby uchovali Washingtonové své sídlo a majetek v tajnosti, nebojí se sáhnout svým návštěvníkům na život.
Opojnost jazzového věku a jednoduchost jednoaktovek
Prototypickým příběhem jazzového věku by mohla být humorná historka Velbloudí zadek. Ačkoli autor čtenáře ujistí, že se jedná o skutečný velbloudí zadek, jeho prohlášení je poněkud zavádějící. Celý velbloud je totiž kostýmem na jednom z nesčetných společenských večírků jazzové generace, kde s ním flirtuje velbloudova vyvolená, aniž by tušila jeho pravou totožnost.
Do víru společnosti opilé úspěchem se dostane i Tulipán, hlavní protagonista jiného jazzového příběhu. I v něm hraje prim neředěné veselí tancovačky a jedna svérázná dívčina, po níž tentokrát zatouží srdce jižanského mladíka Tulipána.
Kromě tradičních prozaických skic si Fitzgerald ve sbírce odskočil i k dvěma jednoaktovkám, které diriguje v durové i mollové tónině. Zatímco Něco bílého dorůžova je situační komedií vystavěnou na záměně osob a pokojů, Pan Moula navzdory malému rozsahu upozorní na přespřílišnou rozvernost tehdejší mládeže.
Nové příběhy
Obě dramatické črty, tedy Něco bílého dorůžova a Pan Moula, jsou současně prvními zmíněnými příběhy, které v češtině vycházejí vůbec poprvé. V kvalitativním srovnání pěti novinek se asi nejlépe jeví právě Něco bílého dorůžova, hned v závěsu je však alžbětinský experiment Londýnský Tarquinius.
Povídka z Anglie konce 16. století nabízí fiktivní pohled na vznik Shakespearovy básně Znásilnění Lukrécie, současně však prokazuje, že si Fitzgerald rád hraje s figurami, tropy a jazykem vůbec. V této povídce tak činí snad až přehnaně okatě.
Zbývající dvě nové práce tvoří nepříliš zajímavá minipovídka Jemima o dvojici znepřátelených horalských rodin a Sedliny štěstí, příběh o ženě těžce zkoušené nemocí svého manžela. Je příznačné, že sám autor si o řadu let později po sepsání této povídky prošel v mnohém obdobnou životní zkušeností.
Okouzlení 20. léty
Sborník Povídky jazzového věku modernímu čtenáři nabízí okouzlení 20. léty, které jistě prožívali i příslušníci tehdejší mladé generace. Fitzgerald vypráví o své době s citem, a přestože ji vyloženě nedemytizuje, dokáže jí ve svých příbězích vtisknout uvěřitelné obrysy. Současně si však text uchovává nesmazatelný tabákový odér let dávno minulých.
Bohužel, na výboru je znatelná tematická i kvalitativní rozkolísanost. Otevřeně úsměvné a s lehkostí psané příběhy (Velbloudí zadek, Něco bílého dorůžova, Londýnský Tarquinius) střídají rozpačitější kousky a experimenty (Pan Moula, Jemima, Ach, rusovlasá kouzelnice!). Některé zabrnkají na osobnější strunu čtenáře, jiné naopak zůstávají až překvapivě chladné a odtažité.
Úsměv a mávat
Svěžímu tvůrčímu duchu Francise Scotta Fitzgeralda, který na počátku 20. let, kdy recenzovaný výběr vyšel poprvé, zažíval největší literární vzestup, nelze upřít smysl pro humor a značný vypravěčský talent. Ať už píše o zaslepené lásce či nevyhnutelné smrti, dokáže americký prozaik vtáhnout čtenáře do děje. Ani u něj však rozhodně neplatí, že cokoli napíše, mění se v literární zlato.
Povídky jazzového věku jsou v důsledku toho příjemným ukrácením času, impulsem k několika upřímným pousmáním a šiřitelem dobré nálady, svou literární hodnotou však až na drobné výjimky neaspirují na nic dalšího. S touto jednoduchou skutečností je třeba při jejich četbě počítat.
Název: Tales of the Jazz Age
Název originálu: Povídky jazzového věku
Autor: Francis Scott Fitzgerald
Překlad: Lubomír Dorůžka, Zdeněk Urbánek, Alena Jindrová-Špilarová, Miroslav Jindra, Zdeněk Beran
Formát: 252 stran, 23×16 cm
Vazba: vázaná s přebalem
Vydalo: Argo, Praha 2011Hodnocení: *** (60%)
