4 fotky 
Mahenovo divadlo v Brně se na podzim rozhodlo vytasit s inscenací Mandragora, kterou napsal italský autor Niccolò Machiavelli. Dnes mimořádně aktuální hra zaujme hlavně snahou přijít do divadla s něčím odvážnějším.
Brněnské Mahenovo divadlo uvedlo Mandragoru. Zdroj: ndb.cz
Mírně lechtivá komedie umí zabodovat, protože podobné téma dnešní diváky může přitahovat. Není urážlivá ani zahanbující. Mahenovo divadlo zná míru a nezachází příliš do detailu, když nemusí. Režiséru Ivanu Rajmontovi se povedlo vykreslit celou podstatu hry, která vypovídá o mileneckém poměru.
Přes delší začátek k příjemné podívané
Nemohu říct, že by celá inscenace byla nevkusným, sprostým a obyčejným předváděním nahotinek. Vše tvůrci vymysleli vkusně, vtipně a nadneseně. Scény, kde herci vystupují nazí, sice existují, ale neexistuje jediný důvod k pohoršení.
Začátek byl poměrně snadno zapomenutelný díky podstatě dialogu hlavního hrdiny v podání Vratislava Běčáka a jeho sluhy Jaroslava Kuneše. Od tohoto momentu se však ze hry vyklubala příjemná podívaná, která obsahovala i několik narážek souvisejících se současností. Navíc scény působily vtipně i bez jakýchkoliv použitých vulgarismů.
Čtěte také: Byl papež Jan ve skutečnosti žena? Muzikál Papežka odkryje legendu
Inscenace si udržuje stále stejné tempo. Není v ní slabší místo, všechna jsou zhruba na stejné úrovni. Jen jedna scéna dokonale převyšuje ostatní, a to když se Callimaco v podání Běčáka přestrojí za čínského doktora a napodobuje jej.
Vratislav Běčák exceluje v roli čínského lékaře
Běčák byl velmi přesvědčivý. Jeho nejlepší scény padly právě při předvádění čínského lékaře. Zahrál jej s lehkostí, bravurou a neskonalým vtipem. Dokázal perfektně měnit barvu hlasu, přecházet ze svého tónu do druhého, zaujmout skvělé držení těla i neustále křečovitě smějící se tvář.
Herečkám Lucii Schneiderové (Lukrecia), Monice Maláčové (její matka Sostrata) i Marii Durnové (vdova) nebyl vyměřen tak velký prostor, aby mohly ukázat, co umí. Přesto v těch pár momentech byly kouzelné, čemuž pomohly i krásné kostýmy. Trefně popisovaly, hlavně u prvních dvou zmíněných, jejich povahu.
Nedělalo mi problém uvěřit Schneiderové její počáteční nesmělost a nechuť podvést svého manžela, ani její konečnou vášeň a temperament na samém konci.
Niccolò Machiavelli žil v renesanční Itálii na přelomu 15. a 16. století. Pochází ze stejné doby jako světoznámý Leonardo (da Vinci) a Michelangelo (Buonarroti). Machiavelli nebyl jen spisovatelem, ale i politikem, diplomatem, historikem a vojenským teoretikem. Ve školních lavicích Machiavelliho jméno padalo v souvislosti s dílem Vladař.
Větší podíl na inscenaci má Jakub Šafránek. Na jevišti se vyskytuje téměř každou scénu. Za ostatními nezaostával, ba naopak. Příběhu dodával onu nadnesenost a naprostou uvolněnost.
Tomu měl zřejmě odpovídat i jeho kostým – kožené kalhoty a přes ramena přehoz z umělé kožešiny, jehož význam zůstal skryt. V takové chvíli se mi jevil jako nepovedený gigolo. On měl však něco víc. S dredovou parukou, na chvíli i s neobvyklými brýlemi a záchvatem smíchu by zapadl jako člen do novodobého hnutí hippies. Dá se však pochopit i tak, že celý jeho úbor je rána vedle, protože ostatní měli kostýmy více věrohodné době.
Jevištní zkouška herců s režisérem Ivanem Rajmontem
Zmínit musím i další mužské role, a to především Pavla Doucka, který se postavy zhostil s potřebnou naivitou a důvěryhodností. Scény s ním patřily mezi ty nejvtipnější. Siro, tedy Jaroslav Kuneš, působil uvolněně a nenuceně. Když bez řeči komunikoval s diváky, zastínil vše ostatní, co se zrovna odehrávalo za jeho zády.
K dobrým výkonům patřil i ten Vladimíra Krátkého v roli otce Timotea. Přesně vystihl postavu, která nikdy peníze neodmítne. Ani jeho vtipné veršované monology nejsou přehnaně dlouhé a rušivé, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Podívejte se: Muzikál Jekyll a Hyde se vrací do Brna
Inscenace si vystačí za celou dobu s jedinou kulisou, jež se hodí do všech scén. Děj se odehrává venku před domy. K dění uvnitř stačí pouhé neviditelné schodiště, tedy patrová místnost, kterou osvítila svíčka. U nenáročné inscenace se dospělý divák lehce odreaguje. Naopak na dítě může působit více zmatečně než směšně. Jak při ní plyne čas dospělému, tak neuplyne dítěti.
Ať je to, jak chce, musí následovat konec, opona a poděkování jak režisérovi Ivanu Rajmontovi, tak dalším z jeho týmu za dobře nadnesenou a realizovanou inscenaci.
Mandragora
Mahenovo divadlo Brno
Autor: Niccolò Machiavelli
Režie a úprava: Ivan Rajmont
Hrají: Vratislav Běčák, Jaroslav Kuneš, Pavel Doucek, Jakub Šafránek, Lucie Schneiderová, Vladimír Krátký, Monika Maláčová a Marie Durnová
Hodnocení: 90 %
