5 fotek 
V Divadle pod Palmovkou se Krvavé svatbě dostalo velmi pečlivého zpracování. Tvůrci si dali záležet na detailech a osobité kouzlo se inscenaci zkrátka nedá upřít. Přesto se našly oblasti, které celkový dojem narušovaly.
Vášeň mezi bývalými milenci zapříčiní veškeré potíže. Zdroj: Leoš Skokan, DPP
Tématem Krvavé svatby je neumlčitelná vášeň mezi muži a ženami, která může vyvrcholit neštěstím. Inspirací pro svůj příběh se Lorcovi údajně stala svatba, před jejímž začátkem nevěsta utekla se svým bratrancem. Chtěla s ním podvést svého snoubence.
Den svatby staví nevěstu do nesnadné situace. Je rozhodnuta se vdát, ačkoli nedokáže překonat touhu po svém bývalém milenci. Tato vášeň je navíc oboustranná, ačkoli i on již vstoupil do manželství s jinou ženu a čekají dokonce druhé dítě.
Veselá venkovská hostina ještě podtrhuje úzkost nevěsty.
Autor dramatu si pohrává se svými postavami i s diváky, kterým nastiňuje celou situaci s lehkostí a beze spěchu. Dialogy děj někdy posouvají, někdy ho jen rozmělňují a hlavní linii odsouvají prozatím stranou. Diváci si tak musejí počkat, než se skutečně doberou k tomu, o co na jevišti vlastně běží.
Složité drama, i podle Lorcovým slov, usiluje o syntetický jevištní tvar, v němž se všem složkám připisuje stejná důležitost, aby se pospojovaly jako mozaika. Autor se proto precizně věnuje popisu scény a způsobu nasvícení, hudby nebo konkrétních gest jednotlivých postav.
Krvavá svatba si zachovává originální magickou atmosféru.
Právě tímto propracováním získává inscenace ojedinělý nádech magičnosti, který si udrží po celou dobu. Hluboká scéna s rozestavěnými dveřmi jednoznačně zapůsobí, stejně jako vyhrávání s tlumeným osvětlením a melodiemi.
Příběh se dlouho neodvíjí a jeví se jako náhled do španělské společnosti a její kultury. Ve výsledném efektu to však nevadí, hra se zdá nevšední a zajímavá. V některých částech působí mírně unavujícím dojmem, brzy se ale dostává k větším zvratům.
Některé části šlapaly lépe než jiné, ta poslední ale jednoznačně drhla.
Druhá polovina běží ještě svižněji, tedy alespoň do chvíle útěku milenců. Potom zaznamenává inscenace značný útlum a zůstává stagnovat až do samého konce. Lorcův osobitý styl se projevuje například v zařazení poezie, ta ale poslední čtvrtině nedokáže ubrat na nudnosti.
Dalším nedotaženým prvkem se ukázaly být herecké výkony. Snad žádný z představitelů neukázal nic zázračného. Svůj text většinou odříkali bez větších prožitků. Emoce působily strojeně a nepřesvědčivě a divákům nepomáhaly vcítit se do děje.
Zatímco veselost je v inscenaci spíš povrchní, neštěstí prostupuje hluboko.
I přes tyto nedostatky se Krvavé svatbě nedá upřít jedinečné kouzlo, které je samo o sobě skvělým prožitkem. Přináší totiž něco, co dělá dílo výjimečným. Z celkového hlediska se inscenaci dají mírné vady odpustit. Pokud se člověk zaměří na povedené oblasti, inscenace mu rozhodně přinese vše, co by od kulturního zážitku očekával.
Krvavá svatba, Divadlo pod Palmovkou, autor: Federico García Lorca, režie: Michal Lang, hrají: Zuzana Slavíková, Tereza Dočkalová, Marcela Nohýnková, Lenka Langová, Barbora Valentová, Hana Seidlová, Ondřej Veselý a další
Hodnocení: 70 %
