Menu
TOPZINE.cz
Literatura

RECENZE: Já, Poutník. Debut Terryho Hayese vám vyrazí dech. Doslova

Alena Menšíková

Alena Menšíková

3. 12. 2014

Debutový román Terryho Hayese s názvem Já, Poutník kombinuje prvky špionážního a kriminálního thrilleru, přičemž oba žánry dalece převyšuje. Souboj dvou géniů, kdy jeden stojí na straně dobra a druhý na straně zla, čtenáře a čtenářky absolutně nadchne.

Poutník je muž, který neexistuje. Je bývalým špionem a členem zpravodajských služeb, a po ukončení služby sepsal knihu o moderních vyšetřovacích metodách. Poté se stáhl do úplné anonymity. Jeho knihu však někdo použil jako manuál, jak někoho zabít a nebýt dopaden. V tu chvíli Poutník zjistil, že ho minulost stále může dostihnout, protože ho kvůli ní vypátral někdo, kdo potřeboval jeho pomoc.

Terry Hayes (1951) se narodil v anglickém Sussexu a v dětství se s rodinou přestěhoval do Austrálie. V jednom z tamějších deníků se naučil novinařině a v jedenadvaceti letech se stal severoamerickým korespondentem se sídlem v New Yorku. Poté se vrátil do Sydney, kde působil jako investigativní žurnalista, politický dopisovatel a sloupkař. Dále začal pracovat jako producent rozhlasového pořadu a psal scénáře k filmům (Úplné bezvětří, Šílený Max a Dóm hromu, Odplata), za něž získal více než dvacet ocenění. Nyní žije ve Švýcarsku s manželkou a čtyřmi dětmi.

Poutníka, který v té době používal identitu Juda Garetta, našel americký vyšetřovatel Ben Bradley. Potřeboval jeho pomoc při vyšetřování zdánlivě obyčejné, avšak nevyřešitelné vraždy. Ta se však v mžiku stane děsivým závodem o čas a jde o mnohem více než o vypátrání pachatele.

Dá se spáchat dokonalý zločin?

Proti Poutníkovi ovšem stojí stejně anonymní protivník poháněný nenávistí a svým Bohem. Našel hrozivý a nemilosrdný prostředek, jak svou pomstu vykonat. Poutníkovi je jasné, že nikdy nebude žít normální život a musí se vrátit do tajného světa, aby zabránil katastrofě.

„Četla moji knihu?“ vypravím ze sebe konečně.
„Nejen četla – řekl bych, že ji přímo prostudovala,“ odpovídá. Jak jste říkal – neviděl jste mnoho tak profesionálních vražd, jako je tahle. Teď už víme proč: chybějící zuby, antiseptický sprej – to všechno v tý vaší knížce je, že jo?“
Hlava se mi zaklání dozadu, když mi dochází plná váha téhle skutečnosti. „Převzala metody z několika případů a použila tu knížku jako metodickou příručku – jak někoho zabít a smazat po sobě stopy.“

Hayesova kniha nepopisuje příběh v chronologické posloupnosti, nýbrž začíná právě momentem záhadné vraždy bez jakýchkoli stop. Poutník poté v průběhu knihy po kouscích odhaluje svou minulost. Celá kniha je proto koncipována jako jedno velké vyprávění, přestože v pasážích o Saracénovi (tajemném protivníkovi Poutníka) není až tak úplně jisté, zdali to všechno Poutník zjistil, domyslel si je, nebo je vypráví vševědoucí vypravěč.

Příběh se odehrává v roce 2002, ale Poutník na něj vzpomíná pravděpodobně až dnes, protože v knize můžeme nalézt zmínku o tom, že „… země už si zvolila černošského prezidenta“. Přestože se tedy časové roviny přeskakují a občas prolínají, vše během čtení dává smysl a jen to posiluje tajemnou a dobrodružnou atmosféru celého příběhu. Stejně jako v detektivních příbězích, i zde Hayes využívá střídání dějů na různých místech v nejnapínavějších okamžicích, aby čtenáře a čtenářky ještě více navnadil.

Autor nám skrze ich-formu vyprávění odhaluje komplikovanou osobnost hlavní postavy, jehož pravé jméno nikde není uvedeno. Procházel si traumaty už od dětství, kdy mu zabili matku, byl adoptovaný a jeho nová matka ho neměla ráda.

Svět tajných služeb, identit a tajemství

Zažil hrůzné okamžiky v době své služby, kdy musel zapřít svou morální odpovědnost vůči sobě na úkor odpovědnosti vůči státu. To všechno formovalo jeho osobnost a udělalo z něj člověka, který vypráví svůj příběh. Zdroj: Knižní klub

Hayes věnuje velký prostor také vykreslení psychologické stránky padoucha Saracéna a jeho rodiny, nechybí popis jeho života od dětství, kdy prožil zlomovou událost a ta mu vnukla nápad pomsty, na které pracoval několik desítek let.

Co se týče výrazových prostředků, v přímé řeči a někdy také v Poutníkových myšlenkách figuruje obecný jazyk s hovorovými či nespisovnými výrazy. Jinak je většina příběhu psána spisovně. S překladem si výborně poradil zkušený překladatel Pavel Medek, k jehož nejznámějším počinům patří sága Harryho Pottera.

Máte-li rádi napětí, svět tajných služeb, tajných identit a chcete odhalit, jak probíhá vyšetřování v utajení, je pro vás kniha Já, Poutník ta pravá. A nenechte se odradit její tloušťkou. Když totiž začnete číst, nebudete chtít přestat, a proto těch téměř 800 stránek přelouskáte rychleji než kdejaký dvousetstránkový béčkový román.

A ještě perlička na závěr: práva na filmovou adaptaci zakoupila hollywoodská MGM, takže se máme na co těšit.

Název: Já, Poutník
Název originálu: I Am Pilgrim
Autor: Terry Hayes
Překlad: Pavel Medek
Počet stran: 760
Vydalo nakladatelství: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2014

Hodnocení: 90%

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Já, Poutník. Debut Terryho Hayese vám vyrazí dech. Doslova