2 fotky 
Očima 
Hodný syn podrží mamince dveře, když jde z nákupu. Hodný syn jí namíchá koktejl a postará se o mladšího bratra, když si potřebuje odpočinout. Kdyby chtěl hodného syna kdokoli nahradit, má po ruce lopatu… Nejen o tom je nové finské drama.
Podobně hlubokomyslné filmy bývají často navštěvované na festivalech, běžným divákům ale příliš přístupné nebývají. Většinou pojednávají o nějakém celospolečenském tématu, jsou natočeny velice levně, jsou evropského původu a mají tři hodiny. Diváci tak často psychologická dramata, jako je právě Hodný syn, odmítají už předem.
Finská režisérka Zaida Bergroth zatím není v českých vodách příliš známá. Na letošním Febiofestu však získala cenu Grand Prix za drama Hodný syn a má našlápnuto se ještě v našich kinech objevit. Prahu totiž zná ze svých studií a mezi její inspirace patří Miloš Forman a Jiří Menzel.
V tomto případě by to ale byla velká škoda. Hodný syn je přístupný i běžnému divákovi, nesnaží se být příliš složitý a oproti jiným nudným psychologickým sondám má atmosféru. Sice se bohužel nevyhnul ani některým vadám, které o to víc pocítí mladý divák, přesto jde o kvalitní severskou podívanou.
Hodný syn, ale jak na koho. Zdroj: distributor filmu
Velkým problémem pro mladého diváka bude u Hodného syna především odtažitost filmu. Sice jsou severské snímky vždy takové chladné, v tomto případě je to ale jen na škodu. Slavná herečka se potýká s problémy kvůli své poslední roli, kdy se na ni snesly drsné kritiky. Se vším jí ale pomáhá hodný syn Ilmari. Když si ji chce vyfotit neznámý muž v kavárně, neváhá, seřve ho a mobil mu hodí do vody.
Očima Oldřicha Mánerta: Další malý nezávislý import ze zemí severských. A překvapivě se neodlišuje v podstatě ničím od svých starších a mnohdy i úspěšnějších bratříčků. Ledově pomalé tempo a chladný tvůrčí odstup s přibývající stopáží spíše ubíjí, explicitní emoce a násilí dostanou prostor bohužel příliš pozdě. Záchranný kruh potápějícímu se filmovému soukolí nakonec hází jen precizně vybrané herecké obsazení, které sice nehýří slavnými jmény, uvěřitelnost ale svým charakterům dokáže vtisknout více než znamenitou. Jen by člověk od vítěze letošního ročníku Febiofestu čekal o něco málo víc.
Hodnocení: 3***
Na vztahu matka – syn je vystavěn celý film. Ilmari zcela očividně trpí těžkým oidipovským komplexem, svoji matku zbožňuje a žárlí na veškeré projevy náklonnosti okolních mužů. Když se pak mezi ně dostane nový matčin milenec, začne být zle. Synova agrese stoupá a nijak tomu nepomáhá podivný vztah s ještě podivnější dívkou.
[youtube_660]WomPkiPaWmc[/youtube_660]
A teď, mladý diváku, najdi si postavu, se kterou se ztotožníš a najdeš si k ní cestu. Ilmari je vyšinutý magor, z něhož má leckterý dospívající kluk něco v sobě, ovšem ne v takovém množství, aby sahal po lopatě. Matka herečka také nemá všech pět pohromadě, je afektovaná a ve skutečnosti ani moc matkou není. O zvláštní nymfomance, se kterou si Ilmari začne, ani nemluvě. Zbývá už jen mladší bráška, který chodí kolem jezera, natáčí na kameru vážky a pronáší filozofické věty jako Werner Herzog.
Téma je ale přitom aktuální, je naléhavé a emotivní. Vždyť se zde řeší ani ne tak běžný vztah, jako láska mezi matkou a synem. Proto je o to větší škoda, že ačkoli má snímek množství kladů, blízkost mladé generaci to zrovna není.
Evropský film, který se dá snadno rozklíčovat? No ano
Pokud si však divák zvykne na chladnější přístup filmu, najde v něm třeba skvělé herecké výkony nebo styl vyprávění, který není příliš náročný. Nesetkáte se s těžkými metaforami či náznaky. Už poprvé, když Ilmari vhodí slídilův mobil do sklenice vody, nemusí mnoho říct, a divákovi dojde, čeho si má dále ve filmu všímat. Zvlášť, když se jmenuje Hodný syn.
Třpytivé sluneční paprsky oblažují krovky roztodivných božských stvoření…
Postavy jednají a mají k tomu jasné důvody (nejasnost je přitom u různých psychologických dramat často tím největším problémem pro diváka). Nemusíte si číst rozhovory s režisérkou, abyste se dopídili motivací jednotlivých hrdinů.
Dalším velkým plusem je také pouhých 87 minut dlouhá stopáž. Nedojde tak k žádným hluchým pasážím a snímku se podaří vygradovat až do drsného finále. Lepší tak je se spíše zaměřit na mrazivou atmosféru než chladný přístup k divákovi.
Hodný syn (Hyvä poika)
Drama
Finsko, 2011, 87 minRežie: Zaida Bergroth
Hrají: Samuli Niittymäki, Pekka Valkeejärvi, Elina Knihtilä, Eero AhoHodnocení: 3***
