RECENZE: Hello, Dolly! vyždímala herce i Hybernii. Chýlková zazářila

Muzikál Hello, Dolly! v režii Ondřeje Sokola brázdí vody jeviště Divadla Hybernia bezmála dva roky. Herci jako Ivana Chýlková, Jaromír Dulava nebo Kryštof Hádek si za tu dobu do inscenace něco přidali a ještě ji vylepšili.

Dolly Leviová umí jednat s lidmi, hlavně muži, a zařídí cokoliv a kdykoliv od seznamovacích služeb přes taneční kurzy po právnickou obhajobu. K výkonu Ivany Chýlkové nemám co dodat. Snad jen jedním slovem bych jej mohla ohodnotit: excelentní.

Čtěte také: S Chýlkovou a Holubovou si ujasníte priority. V Kláře a Báře

V malém americkém městečku Yonkers žije boháč a otrokář jménem Vandergelder, který si představuje svou nastávající choť více jako pečovatelku a služku než rovnocennou partnerku, pro Dolly zajímavá parketa. Požádat o ruku ale musí suchar Vandergelder krásnou Dolly. Jaromír Dulava věrohodně ztvárnil zahořklého a pedantského Vandergeldera. Bavila mě barevnost, se kterou měnil výrazy a vyjadřoval jimi víc než tisícem slov.

Krásná a průbojná žena v růžových šatech si jde za svým Zdroj: Studio DVA

Kornelius Hackel a Barnabáš Tucker pracují u pana Vandergeldera. Suplují roli popletené dvojice ala Pat a Mat. Mají více štěstí než rozumu, a proto jim mnoho věcí projde. Vytratí se z práce, aby v New Yorku poznali kouzlo velkoměsta a krásných žen. V newyorském obchodu s klobouky už na ně čekají Irena a Minnie.

Očima Kateřiny Valalik Čermákové: Ondřej Sokol si dal nelehký úkol. Slíbil Dolly nabrousit hrany a pustit ji do světa svěží a mladou. Chtěl, aby provokovala jako při prvním uvedení v roce 1964. A povedlo se. Hello, Dolly! opravdu provokuje, i když jinak než dříve. V šedesátých, a ještě více ve třicátých letech, kdy byla napsána předloha, byly provokativní pracující emancipované ženy. Ty nám dnes přijdou naprosto běžné, ale určitě bude diváky dráždit právě opačný pohled, kdy je žena vnímána podřadně vůči mužům.

V duchu třicátých let jsou pojaty všechny složky představení. Nejde jen o historickou věrnost, ale i režijní uchopení. To do jisté míry kopíruje filmový muzikál, který byl v počátcích zvukového filmu nejoblíbenějším žánrem. Český divák ale bude mít pocit, že neviděl muzikál. Dolly v ničem nekopíruje tuzemskou muzikálovou produkci, což se rozhodně vyplatilo.

Hodnocení: 80 %

Kryštof Hádek a Jan Meduna tvořili na jevišti sehranou dvojici. Hádek měl silnější herecké party a Meduna na druhou stranu ty pěvecké. Navzájem si pomáhali ve slabých stránkách, a vzniklo tak vyrovnané duo. Jediné, co mi kazilo plný zážitek, byli barevné kecky, které se k dobovým kostýmům naprosto nehodily.

Berenice Kouhoutové, kterou mohou diváci znát jako Markétu ze seriálu Ulice, sedí excentrické a uječené role, jako je Minnie. Po příchodu na jeviště si ji okamžitě zapamatujete díky jejímu věrohodně frackoidnímu projevu.

Pan Hackel a pan Tucker jsou komická dvojice. Kryštofa Hádka alternuje Michal Slaný

Každý člen z teamu pomocníků pana Vandergeldera má kostýmy zapadající do období první poloviny 20. století. Množství rozmanitých kostýmů, za kterými stojí Nina Stillmark, pomáhá navodit a dokreslit atmosféru příběhu. K nejkrásnějším patří módní výstřelky hlavní hrdinky. Dolly se díky nim vždy ocitne ve středu dění.

Koncepčně zajímavě řešená je také scéna. Ta schová před zrakem diváka živou kapelu, která musí vidět na jeviště a zároveň nesmí působit jako rušivý element. Tvůrci to dokázali i přes omezené možnosti prostoru v Divadle Hybernia.

Očima Jany Fleglové: Nejedno srdce teď tepe pro svou hvězdu, Hello Dolly! Ivana Chýlková hlavní roli dohazovačky dovedla k naprosté dokonalosti. Zářila na jevišti nejen pohybově a pěvecky, ale hlavně teatrální mimikou a perfektním zvládáním textu. Z výkonů vedlejších postav byla znát dřina, která předcházela tak dobře odvedené práci. Dvě dějové linky se občas nevhodně překrývaly a slabší linka byla tu a tam válcována silnější. Nicméně herecký soubor působil jako skvěle sehrané, neustále pohyblivé a zábavné kontinuum.

Úspěšně svou roli sehrála i režie Ondřeje Sokola, která vyšťavila divadlo na maximum, jak po stránce herecké a hudební, tak zejména scénické. Scénu, která se věrně držela stylu 50. let, důvěrně doprovázely kostýmy a skvělý jazzový orchestr. Ani milimetr prostoru nezůstal nazmar. Jeviště produkovalo dávky okázalých scén, jejichž velkolepost přesně seděla do představy pravé americké muzikálové show.

Hodnocení: 90 %

Představení je skvěle načasované a je vidět, že se hraje už dva roky. Vyždímá jak z herců, tak z jevištních prostor maximum. Jeden skvělý nápad střídá druhý a diváci nevědí, kam se koukat dřív. Hraje se, zpívá i tančí, což klade na účinkující vysoké nároky. Zvládnout všechny tři divadelní disciplíny umí jen málo herců a v Dolly se jim to docela daří.

Naďa Urbánková v alternaci s Yvonne Přenosilovou patří k perličkám Hello, Dolly!

Na inscenaci mi tak vadila pouze jedna věc, a to fragmentace nebo spíš rozpad hlavní dějové linky. Jedinou postavou slepující všechny části dohromady je Dolly. Místy inscenace zabíhá hodně do krajnosti a hraničí s parodií na broadwayské muzikály. Měla jsem občas pocit, že show překryla příběh, což zavánělo laciností.

Velkolepá podívaná s nápaditými choreografiemi, kostýmy a výbornými hereckými výkony na druhou stranu svádí k odlehčené atmosféře nenáročného představení. Absenci hlubšího obsahu hravě vyváží skvělé herecké obsazení a především humor. Už dlouho jsem se v divadle takhle nepobavila, možná nikdy.

Hello, Dolly!

Divadlo Hybernia

Libreto: Michael Stewart
Hudba: Jerry Herman
Texty: Eduard Krečmar
Režie: Ondřej Sokol

Hrají: Ivana Chýlková, Jaromír Dulava/Josef Carda, Kryštof Hádek/Michal Slaný, Jan Meduna, Monika A. Fingerová/Simona Babčáková, Berenika Kohoutová, Mojmír Maděrič, Yvonne Přenosilová/Naďa Urbánková

Hodnocení: 90 %