Stejně jako Češi vyslali do boje o nominaci na zahraničního Oscara drama Ve stínu, Slovensko zvolilo svůj film. Ve srovnání by ale Až do města Aš příliš neuspělo.
Pro peníze cokoliv. Zdroj: CinemArt
Až do města Aš měl být původně dokument, nakonec se z něj stal hraný film. Je to znát, a to jak v pozitivním, tak i negativním slova smyslu. Snímek pojednává o osudu slovenské Romky Dorotky, která přijela do Čech hledat štěstí. Po vyhazovu z práce se z ní ale stává spíše prostitutka, která leckdy nemá peníze ani na jídlo.
Iveta Grófová se narodila v Trenčíně a na Slovensku vystudovala Vysokou školu múzických umění. Za sebou má zatím jen režii krátkometrážních dokumentů a jednoho animovaného filmu Bolo nás 11. Tato dvaatřicetiletá režisérka naposledy točila před pěti lety, nyní přichází do kin se svým celovečerním debutem.
Distributor filmu tvrdí, že Dorotka se „vlivem vlastních životních rozhodnutí konfrontuje s realitou v nejzápadnějším koutě Čech“. Jenže to je zásadní mýlka. Hlavní hrdinka se zde snad ani jednou nerozhodne. K cestě do Aše ji donutí rodina, která se o ni na východním Slovensku už nechce starat. Za odchod z práce může její až ignorantský nedostatek snahy si ji udržet. Následné sklouznutí k prostituci je zapříčiněno tím, že nemá co jíst a tak trochu nátlakem ji k tomu dovede její ukrajinská kamarádka.
[youtube_660]xj2O-ahTRm0[/youtube_660]
To je pro diváka hlavním důvodem, proč se nezajímat o to, jak osudy hlavní hrdinky dopadnou. Její počínání a charakter je totiž po filmařské stránce silně demotivující s ní cokoliv sdílet nebo jí aspoň držet palce. Sice Dorotka působí velice realisticky, zato ale pro hraný film nevhodně.
Očima Oldřicha Mánerta: Artový snímek o ztracených duších na slovenský způsob. Mladá holka od našich východních sousedů si vyjede do Čech s vidinou bohatství a šťastného života. V Aši na ni ale čekají jen nadržení Němci a těžká dřina u šicího stroje. Zakaboněná bezútěšnost zabalená do téměř dokumentárního hávu působí přesně tak, jak tvůrci zamýšleli, jen nám bohužel říkají pořád dokola jednu a tu stejnou myšlenku. S heslem jednou a dost by se jednalo o skvělý krátký film. Dokazování pravd úporným tvrzením však funguje na plátně jen minimálně. Přes všechny zápory odvážný počin, který se ve světě neztratí.
Hodnocení: 3***
Není nutné sledovat vždy jen osudy silných žen a mít na konci každého snímku happy end. Ovšem případ Dorotky nepřináší žádný vývoj, ani částečnou vzpouru proti systému. Jako by neměla na nic názor, žádnou motivaci, soudnost. Tím se pro diváka stává ne nezajímavou, ale až otravnou postavou.
A hups do postele s umaštěným Němcem.
Během filmu se totiž téměř neprojeví její osobnost. Jediným rysem je jakási schopnost podvolit se čemukoliv a komukoliv. Kamarádka vám řekne, ať jdete šlapat, protože nemáte peníze? Jo, proč ne, asi neexistuje žádný jiný způsob, jak si vydělat. Dorotka je tak spíše domácím mazlíčkem, který na slovo poslechne a neuvažuje, než člověkem s abstraktním myšlením. Kdybyste jí řekli, ať skočí z okna, asi by to udělala.
Bohužel na osudu této dívky je vystavěn celý film. Zbývá toho pak už jen málo, z čeho se aspoň částečně radovat. Například z faktu, že režisérka Iveta Grófová obsadila do své celovečerní prvotiny neherce, ale přesto se setkala s výkony převyšujícími mnoho českých celebrit.
Také dokumentární vzhled není na škodu. Alespoň částečně se snaží navodit atmosféru, že toto se skutečně děje. Rodilému Pražákovi ukáže nejzápadnější kout jeho země, kde kupčení mezi naivními dívkami a primitivními východními Němci je celkem běžné.
Po technické stránce film připomíná dokument.
Škoda jen, že nezůstalo u dokumentu, který by měl o něco větší výpovědní hodnotu než hraný film. I apatická postava Dorotky by získala punc aspoň té realističnosti. Takto Slováci vyslali do oscarového klání podprůměrný snímek, který se například Hanekeho Lásce nebo i tomu českému Ve stínu nemůže rovnat.
Až do města Aš (Až do mesta Aš)
Drama
Slovensko / Česko, 2012, 84 min
Režie: Iveta Grófová
Hrají: Dorota Billá, Silvia Halušicová, Robin Horký
Hodnocení: 2**