Démoni přicházející z jádra Země noc co noc a stále decimují lidstvo, ale na obzoru se začíná rýsovat naděje na zvrat. Zdá se, že pověsti o Osvoboditeli byly zcela pravdivé a čas jeho návratu právě nadešel. Jenže nikdo nepočítal s tím, že Osvoboditelé budou dva. Který z nich je ten pravý?
Ilustrace na obálce knihy Tetovaný Autor: Larry Rostant
Zásoba démonů v Jádru Země, jadrnců, kteří každou noc pomalu, ale jistě kosí lidské řady, se zdá být nevyčerpatelná a historka o Osvoboditeli, který kdysi sjednotil všechny národy a démony porazil, se pro mnohé stala jen hezkou pohádkou na dobrou noc. Lidstvo má proti nim jedinou ochranu – magické symboly zvané chrany, které ale slouží jen k zabezpečení a nikoli k útoku. Proto se lidé skrývají v chraněných domech a čekají, kdy přijde jejich konec.
Ale začínají se šířit zvěsti o tajemném bojovníkovi, potetovaném bojovými chranami, který jezdí od vesnice k vesnici a rozdává bojové chrany každému, kdo už se nechce skrývat a chce s démony bojovat. Vesničané věří, že se konečně vrátil Osvoboditel, který je povede do boje proti jadrncům. Jenže na jihu, v pouštní zemi Krasii, se ve stejnou dobu objevuje muž, který se rovněž prohlašuje za Osvoboditele a spolu se svými armádami se vydává směrem na sever, aby zahájil takzvanou denní válku, válku ne proti jadrncům, ale proti lidem, s cílem je všechny sjednotit (ať už po dobrém, nebo po zlém) a společně démony porazit v šaraku ka, svaté válce. Jenže který Osvoboditel je ten pravý?
Jeden pasáček na stohlavé stádo – Mesiáš
V prvním díle démonského cyklu, Tetovaný (recenze Alžběty Lexové, recenze Terezy Matouškové), se Brett věnoval psychologickému dopadu strachu na různé povahové typy, tomu, co strach s lidmi dělá, kam až je dokáže zahnat a co všechno dokážou v ohrožení života, tváří v tvář beznadějné situaci. Pouštní kopí se drží psychologicko-sociální koncepce, ale víc než na strach se tentokrát soustředí na jiný fenomén – mesianismus. Na to, že sami proti netvorovi nevystoupíme, ale za silným vůdcem běžíme jako stádo. Na snahu lidí zbavit se zodpovědnosti za vlastní osud.
Koexistence dvou Osvoboditelů demonstruje, jakého vůdce si vybírají jiná, kulturně odlišná stáda. Zatímco drsný pouštní národ Krasijců, vyznávající otroctví a třídní nerovnost jde za tím nejsilnějším, nejkrutějším a nejmazanějším válečníkem Jardirem, jenž o sobě (jak již čtenář ví z prvního dílu) nepravdivě vykřikuje, že je Osvoboditel, ostatní národy, kterým jsou bližší poněkud sociálnější hodnoty a osobní svoboda, dávají přednost skromnému, tajemnému a znetvořenému Arlenovi, který zcela odmítá, že by měl být Vyvoleným a na místo toho se snaží podněcovat lidi k tomu, aby vystoupili ze svého stínu a bojovali sami za sebe.
„Váš lid žije proto, aby bojoval, zatímco můj bojuje proto, aby žil. Co budete dělat, až vyhrajete šarak ka a nebudete mít proti čemu bojovat?“ (Leesha Jardirovi, str.523)
Kontrast národů, z nichž jeden připisuje člověku hodnotu pouze skrze jeho hrdinské činy na démonském bitevním poli a slavné smrti ve válce s jadrnci, kdežto druhý staví lidský život mnohem výš než válečnou slávu, je přímo do očí bijící. Nemluvě o tom, že stále paralelně kopíruje kontrasty v našem vlastním světě.
Kompletní biografie každého hrdiny
Tradičně se Peter V. Brett věnuje klíčovým událostem ze života postav, na jejichž základě osvětluje jejich chování i rozhodování. Je třeba před ním smeknout, protože ačkoli do vyprávění zapojuje několik dalších hrdinů, ve výsledné kaši se neztrácí ani on, ani čtenář.
Nicméně bez znalosti příběhu a hrdinů prvního dílu nemá cenu Pouštní kopí vůbec otevírat. Nevrací se k vysvětlování věcí minulých a naopak do bohaté směsi hlavních hrdinů přimíchává další. Stejně jako bylo v prvním díle věnováno neskutečné množství textu minulosti tehdejších ústředních postav, Arlena, Leeshi a Rojera, tentokrát se Brett pozastavuje nad dětstvím a psychologickým zázemím Jardira, krasijského Osvoboditele. A stejně jako v Tetovaném se na popisu jeho života zatavuje příliš dlouho.
Těžko říct, jestli to ještě nemá v oku nebo v ruce, ale zdá se, že nedokáže odhadnout délku textu, který má věnovat jedné postavě, aniž by ztratil tempo. Přeskakování mezi příběhovými liniemi je naprosto v pořádku, a dokonce dokáže správným načasováním děj perfektně vygradovat, ale Brett se vždycky u jedné postavy zapovídá a zapomene, že jich tam má dalších šest, přičemž pět z nich zanechal v prekérní situaci, na jejíž vyřešení čtenář netrpělivě čeká. Brettovo vyprávění ale pokaždé chytí natolik, že čtenář rád na ostatní postavy zase zapomene. O to větší je pak jeho zklamání, když Brett najednou děj usekne, aby se konečně vrátil i k ostatním, a čtenáři je jasné, že se k téhle konkrétní postavě nevrátí minimálně dalších sto stran.
Děj knihy se díky tomu zasekává na místě a kochá se okolím místo toho, aby pádil vpřed. Oproti Tetovanému, který svým dějem pokryl dvě desetiletí, se Pouštní kopí (kromě historie Jardirova života v první třetině) odehrává v podstatě ve dvou letech, během kterých se nic zásadního nestane. Brett je sice excelentní vypravěč a kniha si otáčí stránky prakticky sama, ale přesto se nelze ubránit pocitu, že chce jen získat čas před třetím dílem. Věčná škoda, že si na něj očividně budeme muset nějakou dobu počkat, protože zatím nevyšel ani v zahraničí.
Název originálu: The Desert Spear
Český název: Pouštní kopí
Autor: Peter V. Brett
Překlad: Miroslava Polová
Obálka: Larry Rostant
Počet stran: 624
Vazba: vázaná s přebalem
Rozměry: 150 x 210 mm
Vydal: Triton, Praha 2010
Doporučená cena: 489 KčHodnocení: **** (70 %)
